Echoes - Recenze

RECENZE

/ třídit recenze podle:data hodnocení abecedně autora

29.1.2012

Cormorant

U „Metazoa“ jsem měl někdy nálady dát plný kotel a nedívat se nalevo napravo, u „Dwellings“ se mi to nestalo ani jednou. Budu-li porovnávat – debut zůstal nepřekonán. Samo o sobě je ale nové album soběstačnou jednotkou nadstandardních kvalit. Poměr skvělého a průměrného je stále s velkou převahou na straně Dobra, a tak se nemusíte bát, že poslech tohoto alba bude marněním času.

Rage Against The Machine - The Battle of Los Angeles

Jirka D.

26.1.2012

Rage Against The Machine

The Battle of Los Angeles

Vrchol popularity Rage Against The Machine. Se vším, co s tím souvisí.

Bhut

25.1.2012

Deicide

To Hell With God

Klasická porce od klasického jména. To Hell With God je typickým dílem sírou nasmrádlých Deicide. Ovšem žádný průměr a šeď. Opět krásný hlasitý přednes bez menšího škobrtnutí. Na druhou stranu nic výrazně nového pod obráceným křížem.

Jirka D.

21.1.2012

Et Moriemur

Cupio Dissolvi

Zdá se, že český doom nemá zdaleka odzvoněno. Nahrávka nadějná a potěšitelná.

David

18.1.2012

Green River

Come On Down (EP)

První grungeová nahrávka první grungeové kapely na světě! Co chcete vědět víc!?

Bhut

18.1.2012

Isacaarum

Vaseline

Klasická porce osobitého grindu s občasnými nečekanými úlety. Jediné, co budete po poslechu téhle desky dělat, je to, že půjdete do drogerie a koupíte si patřičné předměty z obalu desky. Soundtrack k choutkám už máte.

Jirka D.

14.1.2012

Tenhi

Saivo

Na Saivo přichází Tenhi odlehčenější, ale stejně zamyšlení a plní melancholie jako kdykoliv před tím. Z desky promlouvá vnitřní klid, vyrovnanost sama se sebou. Běh věcí je přirozený, v souladu s přírodou, v souladu s vyšším Já.

David

11.1.2012

Black Hill

Kakadu

Cílem těchto pár řádek rozhodně neměl být nějaký ošklivý a podlý útok na nebohou skupinu mírumilovných obyvatel, kteří se chtějí hudbou bavit po svém a nepotřebují při tom poslouchat depresivní lamentování zlomeného frontmana za kvílivého doprovodu nesrozumitelně komplikovaných kytarových výpadů. Z mého pohledu však hudba Black Hill neskrývá ničehož nic zajímavého a poutavého, k čemu bych se v budoucnu ještě někdy rád vracel. Šlapavou rockovou nahrávku, jejímž prvotním cílem je nakopat všem v okruhu minimálně jednoho kilometru zadky a následně odejít s hlavou vztyčenou si představuji jinak...