|
|
||||||||||

...tak jen aby neskončilo album i v propadlišti metalových dějin, potažmo stárnoucí diskografie kapely. Ale o to se zas tak nebojím. Od „Octavaria“ jednoznačně nejlepší počin. Za každých ubraných deset minut kaše by byl u mě bod nahoru. Ale já jsem malej pán…

Album Heritage Opeth potřebovali a jsem rád, že ten krok byl učiněn. Deska má velmi niternou, až intimní atmosféru, je plná proměn a pocitů, ale ne vždy a všude působí vstřebatelným dojmem. Přepracovaná? Nedotažená? Těžko odhadovat, každopádně k Heritage se vracím obtížně.

Anthrax už asi nikdy nenahrají žádné zlomové album rockové historie, přesto se jim podařilo, i přes nemalé problémy chvílemi vypadající na totální rozklad, vkráčet do nové dekády s hlavou vztyčenou a deskou napěchovanou kvalitními, propracovanými skladbami dýchajícími jako živoucí organismus.

Vader nás krásně uvítali v říši veškeré morbidity. Mistrně nás provedli vším, na co jsme se báli zeptat. Nebylo to sice nic růžového, ale zase nás to náramně bavilo. Nahodím dvojici otázek, které neznalé alba snad popíchnou k jeho poslechu. Možná budu trochu odvážný, ale zkusím to: vrchol tvorby Vader? Deska roku 2011? Trochu neomaleně přitakávám.

"Glorious Collision" je sbírka poklidně ubíhajících jednoduchých písniček, jejichž nenucený průběh se zrcadlí v mém nevzrušeném přijetí. Album si u mě své místo určitě najde, ale zařadím je po boku méně výrazného "Torn", jehož frekvence přehrávání u mě není tak vysoká jako u těch povedenějších desek.

Podle mě jsou Staind typickou ukázkou kapely, která bojuje s touhou „zařvat si z plných plic“ na jedné straně a se snahou „být slavný a oblíbený“ na straně druhé. Jsem rád, že na novince alespoň v rámci nastavených mantinelů a pravidel převažuje snaha první zmíněná.

Machine Head momentálně nehodlají sestoupit do nižších pater kvality. Novinka, tak odlišná od výtečného „The Blackening“, ukazuje sílu a schopnosti Machine Head. V celkovém kontextu tvorby souboru spatřuji „Unto The Locust“ jako mírně slabší album než předchozí. Přesto má dostatek kvalitních skladeb, ke kterým se budu vždy rád vracet.

Aspirant na letošní album roku. Alespoň co se týče žánru black metal. Prvotřídní fošna z dílny Francouzů Aosoth. Dokonalá příčetnost rvoucí atmosféra. Jedinečná lahůdka, ne však pro každého milovníka tvrdých tónů.

Pure Wrath
Bleak Days Ahead
Bleak Days Ahead posluchače vede tak, aby pozapomněl, že poslouchá sled akordů, tónin a rytmů. Tím album rozhodně není. Má plno přesahů, hraje si s emocemi. Chladem, smutkem i vztekem. Album je black metalové, rockové, zasněné, rozvolněné i konkrétní.

Immolation
Descent

Neurosis
An Undying Love for a Burning World
České rockové ceny Břitva, zaměřené převážně na tvrdší formy rocku, metalu, punku či hardcoru, oznamují nominace za rok 2025, které určilo 39 hlasujíc...
26.5.2026Změna v soupisce kapel se dotýká odpadnuvších Vortex Of End a Outlaw. Náhradou za ně jsou Cromlech a Srd. Více v tiskovce:
25.5.2026Venku je nová kniha s hudební tematikou, a to titul Bejt hardcore není sranda od Michala "Mičla" Dajče. Na 280 stranách Michal mapuje svých 25 let na ...
25.5.2026Bansko-bystrická post-blacková kapela Solipsism právě vydala své nové album nazvané Pedagogy for the Existentially Exhausted, které je kromě digitální...
19.5.2026Venku je nový AI videoklip Kaviar Kavalier ke snové, kosmické a zamilované noční skladbě Hey, hey Mister ze zatím posledního alba Hairy Hairy. Klik SE...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.