|
|
||||||||||

Grunge není mrtev. Skutečným rytířům, hodných tohoto řádu, chvíli trvalo, než vyjeli ze své pověstné hory, aby zasáhli v dobách nejtěžších. Vynikající album po všech stránkách.

Defotnes si podepsali ortel nezaměnitelné kapely. Krok k nezávislosti, krok k vlastnímu pojetí hudby a autentickému projevu. Malý krok pro člověka, ale velký krok pro Deftones.

Vynikající deska, za posledních 15 let od alba Youthanasia, to nejpovedenější co Megadeth vydali. Předchozí United Abominations leccos napovědělo. Endgame však přesvědčivě nechává laťku kvality na stojanech a s velkou rezervou ji zdolává. Albu únosně dominují kytary. Dave jednoznačně dokazuje, že stále umí udržovat plameny v thrashmetalové jeskyni. Jen musí chtít. Jsem rád, že se Megadeth vracejí ke svému trůnu a zadnici již mají natočenu k dosednutí na čalounění. Mé těžce zkoušené thrashmetalové srdce se dočkalo zasloužené odměny.

Na albu se objevuje množství parádních skladeb a pasáží. Bohužel po jejich boku dominují věci experimentální až kýčovité. Jistě by bylo vhodné upustit od přemrštěné elektroniky a do hudby zakomponovat více akustických nástrojů, zejména co se bicích týče. Dílo to ovšem není marné spíše takové raritní a náladové. Každý si jistě oblíbí jednotlivé střípky z jeho mozaiky ať už ty světlejší, či tmavší.

Nádherně provzdušněné a chytlavé album, které je jen tak mimoděk instrumentální přehlídkou, z které plno kytaristů nebude spát. Neuvěřitelně kompaktní spojení geniální virtuozity a vytříbeného kompozičního talentu ztělesněné do jednoho z nejlepších alb loňského roku.

Skupina, vzniknuvší na troskách punkové formace se umě chopila nového lana. Našla svou tvář v novém odkazu hudební éry devadesátých let a lehce našlapuje na její nově vytvářející se půdu. Snadno je znatelný dovětek punkového koření, ovšem začínají se rýsovat křivky pozdější tvorby, zastoupeny zejména v textech.

Tady to všechno začalo – album upřímné, naléhavé a svým způsobem výborné, jenž odstartovalo kariéru jedné skvělé kapely a kterému se ocenění dostalo až později. Vracím se rád.

Coal Chamber zachyceni ve fázi velkých očekávání, hledání vlastního výrazu a masáže zvenku.

Inferno
The Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair)
Ten, kdo došel spolu s Inferno až k Paradeigma, nemusí se obávat, že by nyní zabloudil.

Immolation
Descent

Inferno
The Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair)
Po tři roky starém debutovému albu Monsters se připomíná americký projekt Elektrikill s novým albem Küntzpiracy. Užijete si dobrou tvrdou elektroniku ...
27.6.2026Aneb v září bude nový Cales!
26.6.202617. července vychází Nowhere Speaks, nové album post blackových kutilů Emptiness. Stane se tak znovu pod labelem Season Of Mist a víc jak pět let od c...
25.6.2026Historie nizozemských Soulburn je trochu složitá, pro zjednodušení řekněme, že jde o boční větev kapely Asphyx.
24.6.2026Druhého července karvinské kombo Inferno zveřejní svůj druhý klip ke skladbě With Raving Mouths They Utter Things Mirthless, Unadorned and Unperfumed ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.