Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Hidden Orchestra

Hidden Orchestra

Jirka D.7.4.2014
Hidden Orchestra za sebou mají teprve dvě dlouhohrající desky, přesto je ale jejich jméno vyslovováno s respektem a uznáním. A nutno dodat, že zcela po právu. K tomu přidejme skutečnost, že koncert jsem měl pod nosem, žádné cestování přes půl republiky, před půlnocí na noční rozjezd, po půlnoci v posteli, ráno v klidu do práce. Nebylo co řešit…

Okolnosti koncertu a účast Echoes redakce se nevyvíjely zrovna příznivě, kolega “Hidden Orchestra expert” svou přítomnost z pracovních důvodů na poslední chvíli odřekl, vidina jeho plánovaného (a rozhodně mnohem fundovanějšího) reportu se rázem rozplynula a tak jsem narychlo ukecal mou ženu s tím, že to bude dobrý, pohodový a že se jít to URČITĚ bude líbit. Než se pustíte do dalšího čtení, doporučuju se na chvíli zastavit u krátkého přiblížení kapely Hidden Orchestra, které v nedávné době napsal a vydal právě onen absentující kolega, za těch pár minut to určitě stojí: Radkův profil HO.

 

Pokud jste zvládli, přesuneme se do brněnské Flédy, kde jsme se objevili krátce po osmé večerní, kde bylo spíše prázdno než plno a kde jakýsi mladý DJ pouštěl nahlas cosi, co bych hudbou nenazval. Hlavní sál byl pro návštěvníky otevřen až těsně před devátou večerní, pódium zametené, nástroje nazvučené, projekce byla nachystána a mezi to vše se vtísnila dvojice Zabelov Group, bělorusko-české duo na první pohled čistě akustické, na pohled druhý nemálo podpořené elektronikou.

 

Dle středeční zkušenosti patří akordeonista Roman Zabelov do kategorie introvertních poetů a romantiků, který kdyby psal, byly by to básně o několika málo slovech, ale mnoha myšlenkách. Hudba této dvojice byla snivá a nevtíravá, nešlo o to jí porozumět, ale prožít ji, snažit se souznít na stejné nebo alespoň obdobné vlně. Jejich vystoupení mělo skvělou atmosféru, větší částí se pohybovalo v klidném minimalismu a jen občas (ale za to účinněji) se posouvalo do gradovaných a vypjatých pasáží, které dokázaly snadno strhnout, ale které - a to mi jako jediné vadilo - byly ve větší míře umocněny nikoliv hráčsky, ale použitými efekty. Na druhou stranu měl jejich set vyrovnaný a neagresivní zvuk, což v součtu vytvořilo velmi příjemný a s ohledem na předchozí neznalost souboru rovněž překvapující zážitek.

 

 

Na Hidden Orchestra se čekalo trochu dlouho, nejspíš čekali i oni někde za rohem, zvukař připraven, vše nachystáno, fanoušci netrpěliví, důvod průtahů neznámý. Těsně před začátkem jsme se snažili ohleduplně procpat (není to protimluv) pokud možno dopředu a doprostřed, což se podařilo (byla tam skulina), očekávali jsme hodně a chtěli tomu být nablízku. Pak nastoupila kapela, začala svůj set a bylo by to naprosto skvělé, nebýt obludně přehuleného zvuku, především v basové části spektra (baskytara a elektronika). Vydrželi jsme do druhé skladby, v níž se situace sice o něco zlepšila, ale k optimu měla hodně daleko, a tak jsme doslova prchli až úplně dozadu. Pokud bylo na koncertě HO něco špatně, byla to hlasitost.

 

V ostatních ohledech bylo vystoupení bezvadné, HO se prezentovali jako velmi sympatická formace, profesionální i hravá zároveň. S ohledem na svůj naturel jsem si nejvíc užíval souhru bubeníků, kteří dokázali hrát jak ve vzájemném souladu a skladbu rytmicky stupňovat, tak si poskytovat prostor a předávat štafetu. Zapojení elektrických houslí a trombónu bylo občasné, ale o to více působivé, i když díky hlasitosti ostatní produkce byla jejich pozice hodně ztížena. Kromě zmíněných bicích je ale hudba HO založena spíše na atmosféře a vyznění celku než na individualitách jednotlivých nástrojů, což je ve zmíněném Radkově článku dobře přirovnáno k pocitům z filmové hudby. HO skutečně působí jako jedno silné těleso, jen místy obohacené najazzlými vyhrávkami toho kterého nástroje, které sází na sílu a podmanivost souhry všech zúčastněných. A to se na Flédě povedlo.

 

Za velmi povedenou a celé vystoupení zásadně obohacující lze považovat i netradiční projekci, s něčím podobným jsem se dosud nesetkal. Naopak lehké zklamání způsobila absence distra, z plánované koupě desky (nebo trika) sešlo, z mně neznámého důvodu nebylo k dispozici vůbec nic.

 

AKTUALIZACE:

Od pořadatelů jsem dostal feedback, že merch-stánek byl na svém tradičním místě před vstupem do velkého sálu vpravo. Byl jsem tam během večera několikrát a nevšiml si ničeho, přesto nevylučuju svou vlastí hloupost (i když desku jsem si fakt chtěl koupit), výpadek na mé straně není nic nemožného.

 

 

Na koncert byla redaktorovi webu Echoes udělena akreditace pořádající agenturou Level B Production.

 

Za poskytnuté fotky autor děkuje Elišce Podmelové z Abyssu.

Zabelov GroupZabelov GroupHidden OrchestraHidden OrchestraHidden OrchestraHidden Orchestra


  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lister / 26.5.16 10:19

Ač normálně jsem moc línej něco psát, po návštěvě koncertu a přečtení tohoto reportu mám jakési nutkání se taky vyjádřit: Koncert byl skvělý. Nemůžu říct jestli je v mých TOP 5, protože mám za sebou už pěknou řádku hudebních představení, od Deep Purple (v komplet sestavě), přes Twisted Sister až třeba po Nightwish a Powerwolf. Směle ale řadím tento koncert ke všem zmíněným, které byly rozhodně jedny z nejlepších, co jsem zažil. Nelituju ani trochu toho, že jsem dal přednost Sólstafir před AC/DC, ač jsem měl možnost jít i na ně. A teď k reportu. Milý autore, i když s tebou souhlasím v názoru na Fjaru (je to fajn skladba, ale mají spoustu podobně dobrých), naprosto mi uniká tvé rozhořčení nad obecenstvem. Koncert Sólstafir není jak koncert Pepíčka Zímy nebo smyčcového kvarteta, kde by hlasité projevy byly poněkud nemístné. Druhý den jsem byl v Rudolfinu na Pražském jaru, být tam atmosféra jak v Akropoli tak znechuceně odcházím (samozřejmě nebyla), ale na Sólstafir? Důvod proč sem rockové kapely jezdí je přesně tahle atmosféra, přesně ty hlasité projevy a nezřízený řev, protože to je to, co ukazuje kapele jak je oblíbená a nutí ji to se vracet. Kdyby na koncertech Sólstafir byla ta komorní atmosféra jak popisuješ, tak sem jezdí jednou za 5 let maximálně. Navíc, kdyby neměli rádi hlasitou a bouřlivou atmosféru, nejezdí na Brutal Assault. Milovníci komorního poslechu nechť ať si pustí alba do kvalitních sluchátek a zavřou oči, rozčilovat se nad tím, že na rockovém koncertě je atmosféra jak má být je poněkud nemístné.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Radek / 7.4.14 12:37odpovědět

...no co už, mohu jen a pouze litovat. Za sebe jsem především zvědavý s čím chce kapela přijít na další desce, hravost a originalita jim nechybí, což jsou věci ze kterých může vzejít cokoli.

Jirka D. / 7.4.14 13:40odpovědět

Pokud ono "cokoli" bude převážení poměru mezi akustikou a elektronikou na stranu akustických nástrojů, budu spokojen :) Minimálně by ušetřili na účtech za elektřinu.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky