Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Čermná u Sušice je vcelku zapomenutý kraj, kam by se mohli velkoměšťáci v klidu jezdit dívat jako do skanzenu. Je to svérázná víska nedaleko hlavního koridoru Sušice – Klatovy. Místo bez signálu a dosahu wifi sítě, což dnes na mnohé působí jako stezka odvahy. Zkrátka ideální prostor k tomu, aby se člověk chvíli zabýval něčím úplně jiným, než je všední život. Poslechnout k tomu pár vybraných laskomin z tuzemského hájemství je pak skutečný zážitek. Odpoutání, úleva, ozdravné účinky, citlivý pohled na krásnou krajinu, to a mnohem více souvisejícího lze zažít při návštěvě tradice zvané Magick Musick open air festival, též zkráceně zvaný jako „Bouda“, dle místa konání. Těžko popisovat místo, které se musí zažít. Snad ještě samotný plakát napoví nahozenými hesly: setkání – muzika – fotbal – vinyly – občerstvení – stanování – kult. V duchu těchto bodů, bych proto viděl i následující report.

// Setkání

Nebudu skrývat nadšení z toho, kterak jsem se na akci těšil. Nejen kvůli hudbě, ale i kvůli tomu potkání se s lidmi, které člověk vídá zřídka a prakticky jen na hudebních akcích. Jsou to zejména početní Fobiáci, které tímto zdravím. Je to i Berry samotný a několik hudebníků, kteří i letos vystoupili. Je fajn přijít do areálu a pevným stiskem ruky pozdravit vícero známých tváří.

// Muzika

Ještě než se pustím do jednotlivých interpretů, kteří stanuli ať už ve stísněné boudě, či na molu venkovního dějství, doporučím se zaměřit na pořadí kapel, které dává tušit obratný dramaturgický talent. Vše seskládáno tak, aby člověk nedostál únavy, či přesycení. Nuže, pojďme na věc.

První, kdo rozechvěl vzduch nad příjemně naladěným areálem, byla lokální sebranka Violence By Nature. Jistota zdejších klubů, ale i garáží, a když budete chtít, klidně si zahrajou i u vás v obýváku. Muzikanti složení z různých těles vnáší do této kapely svou osobitou ventilaci, přičemž dávají vzniknout směsici thrashe, hardcore, punku, nebo i crustu. Zkrátka svižná vichřice pro důsledné otevření koncertní plejády.

Planety znám jen jako pojem a tím nemyslím jen fráze z hodin fyziky, kdy jsme se ještě učily o malém tělesu jménem Pluto (v našich srdcích, však nadále zůstává planetou). Jejich hudba pro mne tentokrát měla premiéru, což bylo o to potěšující, že šlo o živou prezentaci. Nicméně i přes značné naléhání a urputné soustředění jsme se nakonec míjeli, stejně jako předurčené dráhy vesmírných těles. Kdo ví, třeba se někdy střetneme. Avšak naproti tomu se mi líbil gothic rockový zvuk kytary, který mi evokoval kapely z osmdesátých let tohoto hudebního žánru, jenže stejně jsem smysl Planet nepochopil.

Dalším buřičem a nespoutaným živlem byla mladá parta Commodore 64, jejichž set proběhl za děsivého burácení deště, kdy vytáhnout nos z připraveného altánu s několika lavicemi nebylo příliš velkým lákadlem. Strategicky umístěný přístřešek však dostatečně umožňoval sledování setu, takže lze s jistotou vypovědět, že energie z kapely sálala dosti citelně. Zejména vokalista působící dojmem ošaceného kostlivce měl baterky dobité na max. Směsice hardcore a punku té nejdivočejší podoby pak skvěle pasovala k divokému dešti. Kontrasty a splynutí člověka s přírodou byly na dotek jasné.

Stav se uklidnil, v dálce již zapadal svit Slunce a na podium rozhostili svůj tmářský jinotaj Heiden. Pulsovali v žilách velmi intenzivně, čemuž dobře napomohl výtečný zvuk (stejně jako po celý den). Hlouček pod podiem zhoustl a ultras fanoušci Heiden si mezi sebou vyměňovali poznatky o názvech skladeb, jejich pořadí na desce, zahraničním podobenství a taky odtušitelný závěr setlistu. Ten totiž tvořila píseň Dnešní noc je žena, která se stala hitovkou desky Dolores. Plzeňští výtečníci si však ještě vyprosili přídavek v podobě úvodního songu Tmář. Družná atmosféra nahrávala vyhovění proseb a tak Heiden přitloukli na fasádu Boudy ještě tuto melancholickou výpravu. Celý jejich koncert se však nesl na vlnách jistoty, vzájemného souznění a zvláštního pocitu, ze kterého nelze odejít. A právě takové koncerty mám velmi rád.

Další kapelou, kterou jsem do této chvíle znal jen z názvu, byli Nic, neboli obdélník, či šest obdélníčků, anebo správně zapsaní, avšak nevyslovitelní ██████. No a vzhledem k tomu, že šlo o první setkání, nezdráhám se hovořit o euforii a opojení. Však to byli jediné blackmetalové tóny, které šly tento den zaslechnout. Drzý vokál pečlivě utopený (záměr) v hradbě rezonujících kytar, které svištěly severským stylem, svižná hra bicích a sem tam nějaký ten okrášlující sampl a připomenutí toho, že jde o hudbu nového tisíciletí. Byl jsem uchvácen a strnule zíral na podium. Paráda, tohle jsem nečekal a byl jsem mile překvapen. Zvláštním vytrhnutím z éterického post-blacku pak byly fanouškovské proklady mezi skladbami, kde se kamarádi jednoho kytaristy neustále dožadovali rozpuštění jeho vlasů. Zpočátku úsměvné, později otravné, všichni známe tu poučku o opakovaném vtipu.

Po čase běsnění, byl zas prostor pro snění. O to se velmi přesvědčivě postarali Kalle. Současné kytarové vymoženosti v podobě roztodivných krabiček umožňují kapele vystupovat živě, ačkoliv je jejich hudba založena na čtyřech linkách, přičemž jde o dvojici umělců. To vše díky nahrání jednoho partu a jeho následném opakování. Proto se tak perfektně podařilo do šumavských lesů vypouštět přesné verze písní z debutové práce Live From The Room. Dokonce zazněla i jedna novinka, která set otevírala a dává tak znamení brzkého nástupce zmíněné nahrávky. Bylo velmi hezké vidět malou holčičku, která se nebála vlézt na okraj podia a celý koncert tančit do tklivého rytmu skladeb. Zvláštně pak působil kontrast mezi ní a skladbou My Lost Child. Nejinak tomu bylo při naslouchavém postoji i těch nejtvrdších návštěvníků, kteří oddaně vnímali melancholickou hudbu. Na mne udělala největší dojem závěrečná věc Black Water i přes výrazně vytažené samply bicích, na paní Bhutovou zase Fat Wizard. Zkrátka spokojenost.

Poslední, kdo ten večer burácel do rozpínající se tmy okolí Boudy, byli oblíbení Impuritum. Ti se vrhli do vln starobylého death metalu tak úderně, až se zdálo, že praskají kmeny nejbližších stromů. Byla to svědomitá hra s noblesou a lehkostí. Do přítomných se hlodala zima, kterou vlna drtivých tónů hrubého vyznění patřičně vyháněla. Z podia sálala dobrá nálada i vynikající hráčské nasazení. Není pochyb o tom, že v Impuritum lze spatřit úctyhodného zástupce na českém deathmetalovém kolbišti. Některé songy již patří mezi roznětky dobrého zážitku, ať už jde o vlastní věci typu Orchid, či skladby převzaté kapele, s nimi nejčastěji spojované.

Závěrem tu ještě byl vyhlazovák Kaosquad, aneb trio hrající nesmlouvavý grind ala raní Carcass. Koncert se však odehrál již v útrobách boudy, přičemž ta počala praskat ve švech. Nemálo k praskání napomohl i divoký výpad jednotlivých skladeb. V průběhu této parádní jízdy jsme však areál opustili a zamířili k postelím, i když i teď před sebou vidím ten noční pohled na spoře osvětlenou boudu, jak do tmy vypouští ostré náznaky grindcoru pro pamětníky, který přesto nehodlá zestárnout.

// Fotbalový turnaj

Stejně jako je Berry nadšenec do vinylů, tak je zase Fany nadšenec do fotbalu. Letos, navzdory krkolomné organizaci, proběhlo menší utkání složené z nadšených návštěvníků. Přece jen se v tom chmuru deště podařilo najít i několik slunečných okamžiků a patřičně je využít. Osobně jsem se nezúčastnil, jelikož já a sport jsme se před několika lety v dobrém rozešli, každý svoji cestou.

// Vinyly

Tak snad už jen fakt, že akci pořádá Berry, je jistotou, že o gramodesky nebude nouze. Každý správný návštěvník, má-li přehrávací (vy)mož(e)nost, by měl z této akce odcházet s plackou pod křídlem. Nově šel pořídit čerstvý singl z dílny Master’s Hammer, který jsem však nechal ležet, jelikož v posledních měsících pociťuju jistou rezignaci vůči této kapele. Zato LP verze nahrávky Kalle skvěle doplnila sbírku.

// Občerstvení

Nepochybně bylo na místě nemálo nápojů, kterými se přítomní živili dostatečně. Stejně tak přišla vhod i vegetariánská kuchyně, kde cizrnový guláš nebo ovesno-česnekové placky příjemně omámily hladovějící buňky. Naproti tomu v případě guláše šlo o pozitivní dojmy pouze z jeho první várky, protože jeho další verze vyvolávaly nepříznivé účinky. To milovníci moučníků si mohli zas dopřát perník, dobrý to pokrm.

// Stanování

Je tradicí a snad i nejjednodušším řešením, že se v místě areálu dá pohodlně stanovat. To vyřeší spory o řízení automobilu a nelibé hlídání času při posledních kapelách. Leč k tomuto řešení jsem se ještě nedopracoval.

// Kult

Pochyby o kultovním statusu jsou zcela nemístné a snad i urážející. Bouda je jistota, každoroční zábava a zažitý obyčej nejen šumavských usedlíků, ale jak se ukázalo i mnohých přespolních. Paradoxně působí letošní nemilá, vpravdě smutná návštěvnost platících hlav, která nedokázala přesáhnout hranici sta kusů, ba ani sedmdesáti. Důvodem však bylo zejména pochybné počasí s nejistým vývojem, které obelhalo i chytré telefony zachytávající zvěsti od norských rosniček a jim podobných. Kultem budiž i místo, které svou rustikální povahou zaručuje dobrodružství a příjemné chvíle. Bouda tedy je opravdovým kultem. Vy, kdož jste dosud neokusili kouzlo této akce, bedlivě vyhlížejte zkazky o dalším ročníku. Kvlt!

Autor fotografií je Coornelus z Fobia zine, kterému tímto děkuji.