Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nemožné se stalo skutečností a skoro čtvrt století koncertně mrtvá legenda (nejen) českého black metalu Master`s Hammer se vydala ztéct pódia vskutku razantním způsobem. Z ojedinělé možnosti na Brutal Assault se stalo evropské turné. Což je jen dobře. Ostatně jsem přesvědčen, že jim klubová, potažmo halová vystoupení pod střechou velice sluší. Když jsem si nechal ujít (než jsem si všiml, že akce, byly lístky vyprodaný) pražskou předpremiéru, kde s MH hráli i Cult of Fire (kolega tam byl, ČTĚTE), rval jsem si své tři zlaté vlasy. Naštěstí můj žal netrval dlouho. Rodící se podzimní turné vyplivlo i zastávku v Brně na Flédě. Neváhal jsem ani vteřinu a e-lístek si nechal poslat do mailu. Ať žije moderna! Navíc se jejich předkapelou nestal nikdo menší, než bájný spolek Umbrtka. V jejich případě neplatí ono - nemožné se stalo skutečností – o nic méně než u Master`s Hammer.

Umbrtka svůj set, trvající cca padesát minut, vyplnila velice energicky. Výběr skladeb mohl udělat radost milovníkům blackovější tváře uctívačů páně Umbrtky. Kapela kultovně pojídala (asi) salám. Nejsem si jistý, protože můj pohled byl zastíněn vyššími jedinci a já viděl pouze Morbivoda pro jeho jeřábovitou výšku. Občas do mého zorného pohledu vnikl klátící se Strastinen, který toho na práci mnoho neměl a tak tedy tančil, nasával a dokonce se rituálně obnažil. Díky slušnému zvuku bylo možno vychutnat nejen optické vjemy, ale i rozverně kruté riffy spolu s texty. Ano, slovu rozumět bylo. Do boha! Zazněly hity jako Popelář, Slunce, Horizontář, Paměti špinavé lávky, Legenda o špinavé rouře, Umbrtkovo dětství, Hlavní stroj, jestli se nepletu, tak druhá část geniální skladby Papežem. Nezapomnělo se ani na razantní výplach Stroje zůstanou. Ano! Došlo samozřejmě na megahit Šedesátiny. Jeden klenot střídal druhý. Bylo to mé první setkání s živým provedením šedivých oslavných hymen boha Umbrtky a bylo krásné. Prachmatismus v sobotu triumfoval! Dostal jsem chuť navléknout montérky a vyrazit posilněn chlebem s máslem do fabriky na ranní šichtu.

Ale dost bylo žertů. Po krátké pauze zazněly Flédou tóny intra z Ritual a následně mocný klenot Pád Modly! Sál byl doslova natřískán davem nadšených fans, kteří si nenechali ujít příležitost spatřit dávný monolit v celé své ohavné kráse. Na pódiu spolu s kapelou stála figura Baphometa a hezky stavěné Baphometky. Vypisovat své pocity by mohlo být zmatečné a zbytečné, věřím, že každý si užíval pekelné melodie po svém a stejně zároveň. Už je tomu hodně dávno, co jsem Master`s Hammer v Brně viděl naposledy. Tehdy jim předskakovali rozjíždějící se Kabát a zapomenutí Ferat. Srdce mi tentokrát bušilo stejně jako tehdy. Byl jsem zvědavý i na koncertní sestavu, kterou tvoří Blackosh, Henych, Silenthell a Kapák. Kult Master`s Hammer ovšem nedal příležitost k dlouhému uvažování. Tklivá krutost Géniů odnesla toulající se mysl k obrazům druhého břehu. Chvílemi náš řev přehlušil i Štormovo krákání. Znovu slyšet Věčný návrat, Černou svatozář, Každý z nás, Jámu pekel, Zapálili jsme onen svět a Útok… Ach!!! Absolutně jsem se tetelil blahem. Nebylo vše jen o Ritualu! Prožít operetní nářez Jilemnického okultisty bylo nevýslovným zážitkem. Já nechci mnoho trápiti… má na živo až mrtvolný drive. Hehe! Stejně tak dekadentní Já mizérií jsem pronásledován vykouzlila ve zvrhlém hrdle klokotavé dávení spolu s kníratým frontmanem. Asi největším překvapením pro mne bylo, že vrcholem koncertu nebyla žádná ze starých klasik, ale vynikající Vracejte konve na místo. Refrén pak řvala celá Fléda. Ani Panuškovi se zle nevedlo. Došlo i na Mantras, což jsem opravdu nečekal. Proč ale ne. Žhavá novinka Ve věži ticha je slibným rovnítkem mezi aurou Ritual a Konvemi. Jestli podobné budou i ostatní skladby, mohlo by nové album být opět lahůdkou. Po vytleskání se MH vrátili zpět a jako přídavek naservírovali znovu Věčný návrat. Pak ale konec, šlus!

Ptáte se, zda bylo uvěřitelné rituální kouzlo Master`s Hammer? Zda se podepsal čas na vystoupení starých čertů? Za prvé ano a za druhé rozhodně ne! Ano, přibylo šedin, ubylo porostu, ale radostné vášně neubylo ani za mák. Když jsem chtěl srovnat své pocity z letošního koncertu s tím starým, nevěděl jsem si rady. Tehdy bylo tehdy a stějně si už prd pamatuju. Srovnával bych nesrovnatelné. Z původní sestavy zbyli pouze Štorm se Silenthellem. Ti doplněni o další legendy českého blacku Blackoshe, Henycha s mistrem Kapákem za bubny fungovali naprosto přirozeně, jakoby takto spolu hráli odjakživa. Jen je škoda, že se s Vlastou už v řadách MH nesetkáme. Ale takový je život. Pouze doufám, že nespatřím Master`s Hammer za dalších pětadvacet let.