Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Věru velké sousto pro tento díl. Zahrnout tuto kapelu do tohoto seriálu mám v plánu již dlouho. Ovšem odvaha mi dosud nepřála, až nyní. Nejsem pamětník doby slávy prvotních kazet této formace, ani se nepovažuji za horlivého znalce black metalové scény. Neustále se vynořují informace, které jsem dříve neznal, neslyšel a nesetkal se s nimi. Ačkoliv patřím mezi vcelku zdatného nadšence této hudební odnože, vím, že mám mezery. Nehodlám se bít do prsou, že vše, co znám je pravda a jinak to nebylo. Nenosím nos směřující k výšinám, abych tím tak pohrdal těmi, kdož tento žánr zatracují, či se mu vysmívají. Ani já se nehodlám ničemu vysmívat. Proto nechť mi ortodoxní uctívači kořenů black metalu prominou možné nesrovnalosti, neúplnosti a další chyby, kterých se možná dopustím. Jsem si totiž moc dobře vědom, jak honosným jméno Master’s Hammer je. Nedivím se, taktéž ho řadím na špici totému. Ale taky jsem jen člověk… To jen tak na okraj, kdyby nějaký internetový rýpal potřeboval zchladit své ego výčtem slov do komentářů pod článkem. Ačkoliv i s takovými počítám :) Nuže, vrhněme se rovnou do počátků jedné z nejslavnějších kapel naší milé země.

The Ritual Murder

Vznik kapely se datuje do roku 1987. Ještě v témže období vzniká prvotina s názvem The Ritual Murder natočená ve zkušebně, načež notně doplácí zvuk nahrávky. Ovšem přiznávám se, že jsou mi tyto tóny zastřenosti a nesrozumitelnosti daleko líbeznější, než současný polypropylenový kabát všelijakých nahrávek. Demo bylo pořízeno ve trojici: František Štorm (v bookletu uvedený jako Franz J.B. Storm) obsluhující kytaru a vokál, Milan Fibiger (využívající prostředního jména Bathory) taktéž zpívající a baskytaru obsluhující a třetím členem jest František Fečo – bubeník. Trojice nadšenců hrát organický black metal severského střihu po vzoru legendy Bathory v raném období. Inu, tehdejším študentům se prvotina povedla vskutku výborně. Trochu humorné nadsázky bylo do textů jistě vmícháno, jak jinak by mohly vzniknout vcelku úsměvné názvy skladeb jako: Hej, čerte chlupatej, Blek Métl, či Rychlejší než Satan. Ano, Satan, kol něj se tu vše otáčí, této postavy, která je nepřebernou inspirací dodnes. Skladby se nesou v klasickém rychlopalnějším tempu, které tehdejší black metal míval. Čili takový drobný odkaz na křtitele názvu žánru – thrashové Venom. Bathory dali teprve fazónu, kterou se pozdější následovníci hodlali rozvíjet. Master’s Hammer jeli dle nastolené linie ovšem svým osobitým směrem. I zvukem se dosti blížili prvotině výše zmíněných Švédů, především co se kytary týče. Zda by se dalo hovořit o vyložené hity našlapané desce, to zas ne… Ovšem i tak se tu vylouplo několik písní, které si s chutí můžeme dopřávat i dnes. Např: Hej, čerte chlupatej, punkovější Hodokvas, divoká Blek Métl, drobátko thrashová Rychlejší než Satan, která mi svým začátkem připomíná mnou milovanou Deathcrush (která se taktéž zrodila v roce ’87). Inu, koukám, že jsem nejmenoval jen tři skladby z playlistu… takže doplním, oč se jedná: otvírák divoce silně basovaný Kovový chrám, dále je tu Černej anděl a závěrečná devítiminutová pochodová věc Hymna černé krve. Na obalu můžeme vidět prastaré logo, které už nabíralo tvarů, které známe dnes, ovšem stále bylo jaksi v plenkách. Suma sumárum velice povedený start.

Hodnocení: 8/10

Finished

…a jestli mě nějaké jejich demo baví nejvíc, tak je to právě Finished. Rok 1988, natáčeno na chatě Milanovi babičky, opět vlastní náklad. Booklet se rozrostl o další dva učinkující, ačkoliv v historii kapely to žádní nováčci nebyli. Sestava tedy byla následující: Franz J.B. Storm – kytara, zpěv, Milan Bathory Fibiger – basa, Míla Křovina – kytara, Ferenc Fečo – bicí a Ulric For – tympán. Hudebně se kapela posouvá do rozsáhlejších kompozic - více kytarových riffů, gradování pomocí tympánu, melodické dobře zapamatovatelné refrény a výborné texty. Zvuk je opět potěchou pro uši, tedy pro ty, kterým nevadí skřípavý zvuk vokálu, dunění basy a tympánu, sklosypání bicích a nádherné zurčení kytar. Tohle musíte buď milovat, nebo nenávidět. Věřím, že většina to spíš přijme po té kladné stránce. Však i skladby, které jsou zde obsaženy, se staly kultem. Po mystickém intru přichází úžasná Duše nesmrtelných s vynikajícím textem. Následuje uhrančivá Vzývání úterní, kterou záhy střídá opus magnum Jáma pekel. Mám snad něco dodávat k této skladbě? Snad jen podotknu, že skladba vznikla v hospodě. Na divokosti bylo drobet ubráno, aby pak démonicky vyzněla další věc jménem Lucifer. V pomalejším tempu se pokračuje i nadále v geniálně kytarové práci Za smlouvou pekelnou. Ve výborných skladbách se nepolevuje ani nadále. Dalším skvostem je mrazivá Přivítej smrt, která má nádherný text. I pro tuto skladbu mám značnou slabost. A na úplný závěr vybrala kapela trochu netradiční rouhačskou záležitost. Šánečto…, že vám to nic neříká? Tak si to přečtěte pozpátku a dojde vám, kterak vypadá i celý text. Opravdu blasfemická lahůdka. Zkrátka po hudební stránce naprosto bezchybná práce. A obal? Větší originalitu byste taktéž stěží hledali. Na místo blackových satanských klišé obrácených křížů a pentagramů se Master’s Hammer rozhodli obrátit rovnou celý kostel. Úsměvné a geniální. Tohle demo postrádá chyby.

S hodnocením nemohu jinak než 10/10

The Mass

O další rok později vychází kousek, který se opět stal legendou. The Mass už více smrdí sírou okultismu a mystiky, zejména, co se lyriky týče. Ovšem i atmosféra nahrávky není nikterak ušetřena démonie. Však i sestava se nám trošku pozměnila. Tu nyní tvoří členové: F. J. B. Štorm – kytara, zpěv; Milan B. Fibiger – basa; Thomas Necrocock – kytara, klávesy v intru; Carles R. Apron – bicí a Mr. Silenthell – tympán. Novými členy jsou tedy Karel Zástěra na postu bicích, Tomáš Kohout coby kytarista a Honza Přibyl obsluhující tympán. Co vedlo k obměně sestavy zde nyní nebudeme rozmazávat. Můžeme si připomenouti historku ohledně přijmutí nového kytaristy – Necrococka. Ten údajně reagoval na inzerát kapely dopisem, který přišel Františkovi Š. Onen nečitelný dopis měl být psán krví a vyzdoben schizofrenickými malůvkami. Nebylo proto lepší volby, než takového jedince zasvětit do tajů Master’s Hammer. A hle, nová tvář v kapele byla značným přínosem. Necrocock jest vynikající kytarista a své umění na tomto demáči předvádí vskutku úžasně. Riffy jsou dokonalé. Jsou totiž oproti předchozím nahrávkám lépe slyšitelné. Celkově se zvuk více zdařil a dal konečně vyniknout gradujícím tympánům. Samozřejmě, že nejen jim. A z čeho, že se to vlastně můžeme toliko těšit? No přeci z nesmrtelných songů jako Zapálili jsme onen svět, Černá svatozář, Věčný návrat, Vykoupení nebo Kolem kotle. Inu… také se tyto písně (až na jednu výjimku) dostali na debutový opus Ritual. Co dalšího neméně temného, ovšem o stupínek méně výrazného se ukrývá v tomto demu? Nemocná Signum Diabolis, těžkopádně temná Skryté síly a titulní divoká The Mass. Mohu-li nějak definovat occult metal (klíďo píďo si doplňte další přízviska jako black, či dark) určitě to bude toto demo. Proč se vlastně snažím najít negace na této nahrávce? Neustále tu chválím… měl bych být také trochu kritický, že? Ale já se ptám, jde to? Nenalézám odpovědi… I tato nahrávka se stala uctívanou, ačkoliv protagonisté k tomu dnes budou mít již jiný názor.

Jsem dítě v tomto ohledu a dávám plnou… 10/10

The Fall Of Idol

A jako poslední dnes probírané demo nemůže přijít nic jiného než chronologický nástupce – The Fall Of Idol z roku 1990. Už předem avizuji, že budu opět dosti chválit. Kapelu znovu doprovodily drobné personální úpravy. Změny postihly post basáka a bicmena plus nově přibyl oficiální klávesák. Nově pak sestava kapely vypadá následovně: František Štorm – kytara, zpěv; Necrocock – kytara, Monster (Tomáš Vendl) – basa, Mirek Valenta – bicí, Silenthell – tympán a Vlasta Voral – klávesy. Nově vzniklá šestice nechává vzniknout nahrávce, která útočí na světové kvality okultního metalu. Démonický black metal prohloubený do samého jícnu pekla. Však není divu, že všechny (krom jedné) skladby na demu obsažené byli později přetočeny v kultovní debut Ritual. Zvuk se dosti podobá soundu dema předchozího, čili výrazně zásadní změnu v tomto směru nenajdeme. V hudebním zaměření taktéž, vše je pouze prohlubováno a zahušťováno. Demáč začíná nezbytným intrem, které později otvíralo i Ritual. Nastupuje úderná Pád modly. Hned po ní přichází svižná neméně silná věc Každý z nás zabijí Boha!, jejíž název je později zkrácen na Každý z nás…!. Jakožto třetí skladba se odkrývá má nejoblíbenější pecka od Master’s Hammer vůbec – Géniové. Tato písnička, jak po hudební, tak textové stránce prostě nemá chybičky. Vše je tak dokonalé a svěží… no, nemám slov. Předposledním kouskem je Hnijící ráj, který na debutu už nenajdeme. Jedná se o instrumentální řežbu okult blek metálu. A celou krásu nám uzavírá dlouhý Útok. Lepšího závěru být dosáhnuto nemohlo. Pánové kladiva se opět ukázali v krásném a barevném (nebo spíše černém?) světle. Obal je zdoben sochou, která mi evokuje justici, avšak namísto zastřených očí, její hlavu zdobí bafomet. Mrazivý pohled je na tento ač jednoduchý artwork. Co víc chtít? Snad se jen těšit na blížící se debutovou fošnu, která byla vydána chvíli po tomto demáči.

Takže i teď musím a chci dát 10/10. 

Závěrem se nelze nezmínit o zbytku demíček, na které zde jaksi nebylo prostoru. Proto jen letem světem…

S největší pravděpodobností vznikla roku 1992 první black metalová opereta na světě. Nic jiného to nemůže být, než Jilemnický okultista. Obsah dema je téměř totožný s obsahem dlouhohrající desky. Je na něm několik drobných, ale zároveň nemalých rozdílů. Tak předně je vše otevřeno intrem, nebo lépe řečeno Předehrou. Následují písně Mezi kopci cesta je klikatá a Já nechci mnoho trápiti již pánové váš sluch. Poté přichází Ten dvanácterák zmizel v houští a Můj hejtmane… Co však je od desky odlišné je další skladba, která se jinde nenachází – Litografické kalendáře. Tu střídá známá věc Já mizerií osudu jsem pronásledován, na kterou navazuje Že vše jen podle mého přání. Celé demo je pak uzavřeno skladbou Mediální kresby. To vše skvěle zahrál orkestr promenádní i komorní Master’s Hammer ve složení stejném již od The Fall Of Idol. Na vskutku nádherném obalu tohoto dema ještě stojí doplnění, že jde o klasickou operetu o třech dějstvích, dále pak, že slyšet můžeme nejslavnější árie a intermezza. Ach, Leviathane… mohu dát hodnocení nižší než 9/10? Ne… nemohu.

Ještě v tomtéž roce (1992) přichází na svět i drobné EP Klavierstück. Obsahuje pouze dvě skladby o délkách kolem pěti minut. Jejich názvy jsou: Cards Do Not Lie a Satrapold. Klasické písně od klasické kapely. Vše se nese v duchu tohoto slovutného období Master’s Hammer. Honosné logo, tak hrdě zdobí i tento obal poněkud menšího, avšak neméně zdařilého počinu. Ano, je tomu tak, další skvost byl uveden v svět skrze chřtán mystických sil. 9/10… jak divné…

Tak jsme si vyloženě prolétli počátky jedné z nejuznávanějších kapel naší země. Snad jsem se nedopustil závažných přečinů, a je-li tomu skutečně tak, prosím o doplnění vzdělání a svou chybu následně napravím sebemrskačstvím provedeným kladivem za zpěvu árií a ód na démonické motivy. Nutné se přiznati, že při pátrání po dávných nahrávkách této skupiny jsem nemohl nenavštívit oficiální web Master’S Hammer. Zde je krásná, pro mě vskutku slzychtivá, sekce výhradně o demáčích. A pokud postrádáte tradiční ukázky, tak ty najdete právě zde. Takže odkaz na stránky Mistrova kladiva je tady. Dnes se nám to trochu natáhlo, tak jste si snad příjemně zavzpomínali a moc jsem vás nerozzuřil…