Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na rozdíl od současných samozvaných diktátorů, vládců a jiných moudroprdů ukazuje velikán Umbrtka svou vlídnou a smířlivou tvář. Umbrtka jest dlouhodobě uctívaným božstvem a prokazatelně existující entitou, která rozsévá potřebné vědění ku přežití v divokosti nynějška. Novinka jménem Krotký tank je vskutku krotká, hebká a v dobrém slova smyslu milá, přestože v sobě ukrývá ostrost trnů, lesk žiletek a pichlavost roxorů. Hladkost čerstvého betonu jest zrcadlem, v němž se skví kouzla přírody zušlechtěné brutalistními motivy.

Vezměme nahrávku od jejího prvopočátečního kontaktu – tedy vizuálem, tedy obalem. Ten zdobí v diskografii kapely dosud nevídaný obrázek. Snová krajina je zachycena amatérsko-profesionálním fotografem, samotným Lordem Morbivodem. Ten se totiž mimo jiné věnuje i poutavému fotografování a jakkoliv můžeme hovořit o amatérismu, já v něm cítím velmi profesionální přístup, a především výsledky jeho prací jsou na výtečné a skvělé úrovni. Do styku s jeho obrázky lze přijít na internetových vlnách sociálních přediv modrobílého F. Snímek vybraný k ozdobě titulního motivu nahrávky je netradičně pestrý a lze na něm spatřit i nenáviděné slunce, které nesměle probleskuje skrze majestát stromů během ranního rozbřesku. Z fotografie je cítit určitá svěžest i chlad, a výhled k hřejivému pokračování. Lze snad i takto očekávat hudební náplň?

Takřka hodinu dlouhé album ukrývá osmero skladeb, které svou muzikální podstatou pracují s poklidným režimem. Jeden by mohl říct doom, jiný klidně avantgardní doom a tak podobně. Jisté je, že deska je to tklivá, melancholická, křehká, a přesto silná a svérázná. Milovníkům kapely, ba i těm, kteří ji nikdy moc nemuseli, nejspíš naskočí paralela s někdejším počinem Kovový háj. To je, troufám si tvrdit, album, které je po chuti i těm, kteří jinak tvorbu skupiny příliš nevyhledávají. Kovový háj vybočil (jak jinak) ze standardu šedého metalu a překvapil perfektní akustickou formou. Na podobnou náladu se navazuje i s dílem Krotký tank. Není to totéž, jen vesměs velmi podobné. Styčné body u obojího nalézáme, avšak není nutné je brát jako opěrné či odrazové. Zkrátka Umbrtka je těleso, které přináší rozličnost nahrávek, nálad a poselství. Nejinak tomu je i nyní. Mám však ten dojem, že Krotký tank bude nahrávkou, která může oslovit mnohem více posluchačů než třeba předešlých šest alb.

Jinakost desky tímto však zcela nekončí. Zajímavostí a odlišností zároveň jsou i vokály. Jakkoliv je jejich průzračnost (rozuměj – žádný growl ani jiné hrubé zbarvení) přívětivá, nachází se v ní dělnická prostota a obyčejnost. Nejde o žádné školené zpěvy, spíše o jemnější recitace, prosté deklamace a efekt jednoduchosti a přirozenosti. Hlasy nemají nijak specifické barvy, i proto je v bookletu zdůrazněno, že nepatří, jako obyčejně, Morbivodovi. Jména hostujících pěvců jsou následující: Marek Pišl, Michal Postay a Don Zaros. Jména neznámá, a o to zajímavěji celý konstrukt vyznívá.

Booklet tvoří grafika Lukáše Kudrny, čímž je propojenost i s díly minulými zpečetěna. Jako obvykle nejde o jednoznačně vyznívající obrázky, ale nabádají k hloubavému pohledu a dopřávají prostor vlastní fantazii. Nejinak to vidím i se samotnou hudbou, která mi rovněž nepřijde funkční „na první dobrou“, ale vyžaduje určitý druh spolupráce. Její jemná křehkost přímo vyžaduje speciální zacházení a poňouká k soustředění, zklidnění a zpomalení. Tolik potřebné a žádané konání, které bychom rádi vykonávali, ale ve vlastním spěchu pro něj de facto nenacházíme uplatnění. Slova hodná proroka nebo jiného chytrolína. Buď jak buď, Umbrtka si žádá speciální přístup.

Filosofie kapely najednou hudebně i vizuálně dostává jizvy a jako by se zdálo, že snad některé pilíře skartokratické víry jsou bořeny či jinak staticky narušeny. Zdání však klame při pohledu na šeď textů. V nich se skví další rozměr celého díla. Tam je ukryta jakási oslava dělnictví, opilství, obyčeje a městského koloritu. Není to plácání o chlastu ve smyslu kapel zábavových, ale jakási deliria, kocoviny a s tím spojené strasti a putování urbanismem. Právě tato textová poselství dodávají skladbám i obrázkům trochu jiných odstínů. Najednou už to není tak hezké, jednoduché a smyslné. Vše má rub i líc – a Krotký tank rovněž.