Report: Poly Noir & The Holy Spirit Smugglers, Golda Soloworx

REPORTY

/ zpátky na seznam reportů

Poly Noir & The Holy Spirit Smugglers, Golda Soloworx

MarBES20.12.2024

Projekt Poly Noir zpěváka kapely Insania pro mě byl novinkou. Před lety si Nergal, frontman polských teatrálně blackmetalových Behemoth nasadil sombréro, oldschool lubovou kytaru a stylizovaný do role temného kovboje rozjel s partou kámošů dark country kapelu Me And Than Man. Zajímalo mě slyšet, jak se s tímto tématem vypořádá na stejnou cestu sestoupivší frontman brněnské crossoverové kapely.

// Golda

Funkce otevírače se ujal Golda, jinak také baskytarista lidově punkového spolku Znouzecnost. V sedě s kytarou pouze s doprovodem bubeníka a perkusionisty zahraný set se skládal z velké části z písní jeho domovské kapely, ale také z několika coverů a nových písní. Komorní pojetí bez echt punkového projevu frontmana Znouzectnosti dodalo skladbám na uvěřitelnosti. Sympatický set, který by mi vůbec nevadilo vidět znovu, sledoval pěkně zaplněný sál. Fanoušci podle názvů kapel na tričkách se rekrutovali z řad fandovstva Zouzecnosti a Insanie podobným dílem.

// Poly Noir & The Holy Spirit Smugglers

Poly se svou kovbojskou družinou zvanou The Holy Spirit Smugglers (zajímavý dvojsmysl v názvu) nakráčel na stage s poděkováním muchas grazias a po krátkém úvodním slovu začal sázet své dark country. Tedy jakýsi alternativní folk / country bez obvyklých klišé těchto žánrů (nebo aspoň těch co nejsou cool). Petr Pálenský, řečený Poly, není žádný světlomet, a tak i tady agresivně upřímná lyrika jeho textů tepe do živého a nic ji není posvátné, natož svaté. Blesfémie tohoto odvěkého „rouhače stojícího na straně dobra“ je však uvěřitelnější než hrané rouhačství většiny blackmetalových kapel, které jen dělají, co mají v popisu práce. Navíc tohle westernové pojetí je v našich končinách nevídané a prostě baví.

Pollyho základní akordy hrané na stylovou obstarožní lubovou kytaru doplňoval, podbarvoval a zdobil druhý kytarista, rytmická sekce složená z bubeníka schopného obstojně swingovat, když je třeba, a muchachita s baskytarou se starala o to, aby atmosféra jak z noirových filmů nebo spaghetti westernů držela pohromadě. Zvukař vyrobil solidní zvuk v sále, jediná výtka může jít ke zvuku Polyho hlasu pokaždé, když se snažil o vyšší nebo intenzivnější polohu, znělo to až nepříjemně polyesterově synteticky.

Ke konci setu se k Polyho amigos přidal publicista Petr Korál a společně pokřtili debutové album s názvem K mýmu ohni nesedej. Přimlouval se za pokračování tvorby tohoto hudebního tělesa a myslím, že většina lidí v sále se v duchu k přání připojila.

Skvělý koncert, pro jehož dozvuk se skvěle hodí pustit si cestou domů geniální album Rome od Danger Mouse a Daniele Luppiho.

DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Oliva / 18.4.16 20:56

Děkuji za report. Upřesním skutečnost, že platících lidí nebylo 30, ale necelých 60, což je dvojnásobek oproti odhadu, ale i tak jistě málo. Pokud jde o projekci, ta byla po letech zrušena, a to po mé dohodě s Pavlem Kurtinem (Six Degrees Of Separation), který ji chystal minulý rok. Důvodem je pouze to, že projekční plátno je umístěno za bicími, které tak překáží projekci. Pro každý blok vyhlašování by se musely odklidit bicí a pak je znovu postavit, popřípadě až po vyhlášení stavět jiné bicí. Což by v obou případech byla hlavně časová komplikace, která by večer prodloužila třeba o další hodinu. Posuvná plošina s bicími na Melodce žel není, současně není možné plátno předsunout před bicí. Pokud by projekce byla, projektovala by se na plátno s bicími, takže by skoro nebyla vidět. Je to zkrátka velký technický problém. Asi jediné možné řešení do budoucna je postavit jiné plátno před bicí a vůči němu upravit (pokud to vůbec jde) sklon projektoru, jenže to bylo nutné, aby tam to plátno a nějaký stojan někdo přivezl a postavil (já určitě ne, protože na Břitvu jezdím přes 100 km vlakem). Že vyhlašování sledovalo málo lidí, je jistě nepříjemné i nedůstojné, ale současně ty lidi lze jen těžko násilně držet na sále a většina stejně chodí hlavně asi na kapely a na pivo, nikoli na vyhlašování cen. Předprodej (a tedy i tisk vstupenek) byl zvažován, pověřený člověk však pro totální zaneprázdněnost na to nenašel čas, což v jeho případě (při vědomí toho, o koho šlo) naprosto chápu. Pokud jde o Mortal Cabinet coby "objev", ono i vítězné Hellyum tvoří lidi z už dříve známých kapel (Dark Gamballe, Melancholy Pessimism, Pigsty) a podobných případů bylo loni více (Vladivojsko, Masáž, Limetal). Jinak dodám, že přestože se na letošní Břitvě podílelo asi 8 lidí, převážně jsem ji (po 9 letech) chystal sám, trochu improvizovaně a bez zaštítění jiným pořadatelem. Příště to už opakovat nechci a budoucnost Břitvy je tak nejistá. Břitva bude koncertně pokračovat pouze tehdy, pokud se pro ni najde nějaký pořadatel, který ji bude ochoten pořádat jako svou vlastní akci (a příští rok se například vypořádat i s nově vzniklou povinností elektronické evidence tržeb, což v mém případě není možné).