Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Rabbits, Årabrot, Hlinomaz, Vlněna

Rabbits, Årabrot, Hlinomaz, Vlněna

Mox14.5.2013
Není zcela pravidlem, že by se v broumovském výběžku pořádala tvrdě rocková akce, ale v posledních době se docela urodilo. Sobotním úlovkem číslo jedna se stala akce pořadatelského spolku Šrumec ve spolupráci se Silver Rocket. Původní harmonogram nabízel Nory Årabrot, portlandské blázny Rabbits a obskurně umělecké Butterfly Killers. Chvíli před zahájením rozšířili turné Hlinomaz a Vlněna. Naopak Kudlisovi do rána vypověděly ruce službu a Killers museli svou účast odříct.

Úvodní slovo si vzal Hlinomaz a nutno říct, že "byl toho večera poněkud neklidný". Po hudební stránce se jednalo o nespoutanou hardcorovou smršť, skrz kterou bylo možné proniknout pouze s přicpanými zvukovody. Neskutečné nasazení pražského tria ale nedalo očím odtrhnout se. Zejména Banán (Lahar) se zapsal do povědomí všech přítomných, když zprvu zaplnil celý taneční prostor sám, až najednou byl bez oblečení a plápolal ve vzduchu. Jeho skleněný pohled zračil pobyt v jiné dimenzi. Přes thrashovou masu lomozu sice nebylo možné rozeznat jednotlivé skladby od sebe nebo jejich části, ale dalo se orientovat podle bubeníka, který byl taktéž v tvůrčí nespoutanosti, až nakonec všichni užili své nástroje jako tělocvičné nářadí. Banán jako doskočiště, jiní své rozptýlili po sále. Neskutečná řež. 

 


 

Silného erotického náboje se chytla i Vlněna. Maskované komando však onanovalo hudbou. Vymazlená hra kytary se spoustou zvratů, posuvů a kombinačních zaříkání spolu s propracovanými bicími ukázala (nu-)hardcore v jeho nepředvídatelné podobě. Barevné přechody, přerody, obraty a skluzy představily jak hlavu plnou nápadu, ale i manuální šikovnost, kterou jsem si nechal líbit velmi rád. Že se vokály většinou topily, nebylo na škodu, protože tahle parta staví hlavně na instrumentálních závitech a verbální projev užila jak šafránu. 

 

 

Divokost Hlinomazu s hudebním představením Vlněny jako by vytvořili kompromis, když si k instrumentům stoupli Årabrot. Chlapík zprvu společensky oděný oblékl krátké džínsové kraťasy, nasadil rohatou kožešinovou čapku a spustil členitý bigbeat. Hlasovými výpady ála Daron Malakian vystrojil spolu s divokým kytaristou a velmi šikovným bubeníkem atmosféru prosycenou živočišným magnetismem. Ač se nikdo nevěnoval tanci, zůstal pohlcen řevem, jekem i šeptem poleptaným murmurem. Víc jak desetileté tvůrčí snažení bylo rozhodně znát. Z mého pohledu si určitě zasloužili větší prostor, než měli. 

 

 

 

Oproti tomu Rabbits mě moc nenadchli. Nekompromisní hardcore mi připadal sterilní, respektive všechno na jedno brdo s minimálním rozdílem. Co však "Králíkům" upřít nelze, je fakt, že rozproudili jedinou skrumáž večera. Že byla veškerá aparatura umístěna hned na kolbišti, měl jsem docela obavu, jak tahle šarvátka může skončit. Jedinou újmu však utrpěl mikrofon a ještě maximálně citovou. Našlo se i pár šťastlivců, kteří byli vyzdviženi k reflektorům a tahle parta si rozhodně set Rabbits užila. 

 

Za fotky děkujeme Tomáši Šrejberovi.

 



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lister / 26.5.16 10:19

Ač normálně jsem moc línej něco psát, po návštěvě koncertu a přečtení tohoto reportu mám jakési nutkání se taky vyjádřit: Koncert byl skvělý. Nemůžu říct jestli je v mých TOP 5, protože mám za sebou už pěknou řádku hudebních představení, od Deep Purple (v komplet sestavě), přes Twisted Sister až třeba po Nightwish a Powerwolf. Směle ale řadím tento koncert ke všem zmíněným, které byly rozhodně jedny z nejlepších, co jsem zažil. Nelituju ani trochu toho, že jsem dal přednost Sólstafir před AC/DC, ač jsem měl možnost jít i na ně. A teď k reportu. Milý autore, i když s tebou souhlasím v názoru na Fjaru (je to fajn skladba, ale mají spoustu podobně dobrých), naprosto mi uniká tvé rozhořčení nad obecenstvem. Koncert Sólstafir není jak koncert Pepíčka Zímy nebo smyčcového kvarteta, kde by hlasité projevy byly poněkud nemístné. Druhý den jsem byl v Rudolfinu na Pražském jaru, být tam atmosféra jak v Akropoli tak znechuceně odcházím (samozřejmě nebyla), ale na Sólstafir? Důvod proč sem rockové kapely jezdí je přesně tahle atmosféra, přesně ty hlasité projevy a nezřízený řev, protože to je to, co ukazuje kapele jak je oblíbená a nutí ji to se vracet. Kdyby na koncertech Sólstafir byla ta komorní atmosféra jak popisuješ, tak sem jezdí jednou za 5 let maximálně. Navíc, kdyby neměli rádi hlasitou a bouřlivou atmosféru, nejezdí na Brutal Assault. Milovníci komorního poslechu nechť ať si pustí alba do kvalitních sluchátek a zavřou oči, rozčilovat se nad tím, že na rockovém koncertě je atmosféra jak má být je poněkud nemístné.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky