Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Murphyho zákony jsou neúprosné zvláště ve chvílích, kdy to člověk nejméně potřebuje, a tak se v ten pátek pokazilo ledacos. V dětské naivitě jsem zapomněl hodit pro jistotu oko na stránky pořadatele, abych zjistil, že akce nezačíná v původně avizovaných dvacet hodin večerních, leč o hodinu dříve, takže jsem prošvihnul Scar Symmetry. A nebyl jsem jediný. Po Eluveitie to byla kapela číslo dva v pozici lákadel, tedy moje smůla. Dorazil jsem však před bodrými Švýcary a očekával parádní set, jako předvedli vloni na podzim v pražské Meetfactory tehdy s novinkou "Origins".

Inu myslím si, že svůj čas využili umně. Eluveitie lze určitě vyzdvihnout za hlavní hvězdu večera, ať se na mne milovníci Epica nezlobí. Nejde ani tak o porci ostřejších kytar, growlů či míru melodických meandrů, jak jsou v jejich hudbě vybroušené, ale zejména o nasazení jednotlivých interpretů. Ačkoliv toho Chrigel napovídal o něco více než obvykle, jakmile došlo na performanci, nebral si servítky a hnal helvétské kříže vpřed. K tomu nutno dodat, že tak činil, přestože setlist mohl zahrnout podstatně svižnější kousky, protože Eluveitie jich v zásobě mají dost. Přesto se cyrcle pit točil prakticky celou dobu a další tanečníci se veselili po celé hale. Z předvedeného výkonu by určitě měl radost i Michael Strmiska, americký vědec, který se nedávno jal zkoumat vztah našinců k pohanství obecně. Zrovna Eluveitie se prezentují jako resuscitace tradice starých keltů a že se někteří diváci stylizovali spíše do bojovníků než milovníků kovové hudby, to je fakt.

Jak už jsem předznamenal o pár řádků výše, Epica se pokusili využít rozjitřené atmosféry, ale dle mého názoru se jim to moc nevyvedlo. Přisvědčit by mi mohli diváci, kteří se jali postupně z haly zdekovat. Za těch cirka deset let Epica dovedli svou myšlenku k preciznosti, to beze sporu. Ale zvíře zjevně nechalo krásku na holičkách. Kdysi byli známí vcelku atraktivním kontrastem dvou vokálů a sem tam i ostřejšími kytarovými party, teď bylo vidět jen soubor líbezných gest bez výrazného nasazení. Epičnost zvítězila nad elánem. Kolega po několika písních, které mu vyzněly všechny skoro stejně, sarkasticky v duchu Červeného trpaslíka poznamenal: "nemáš-li čím houpat, klid se z našich doupat". Chyběly tomu koule. Chvíli na to se nad hlavami diváků začal přihrávat míč proti trudomyslnosti. Za ním záhy začal dráhu letu příznačně kopírovat toaletní papír. Bez průbojnosti, zápalu a nadšení - tak symfonický metal známých Holanďanů původně bojovnou atmosféru ve směs uspal.

Patrně určitou roli na zápalu posluchačů sehrála velikost haly, kde akce probíhala oproti množství lidí, kterých v porovnání s prostorem zase tolik nedorazilo. Vtipně působil i kontrast tančících jedinců třímajících francouzské hole oproti množství sedících v hledišti. Přesto se nalezli i takoví vykukové, kteří se dovnitř dostali lstí na akreditace jiných. Bylo by proto vhodné, aby se se svým názorem k tomuto reportu připojili. Přes pár drobných nešvarů, které jsem si z části způsobil sám, přesto považuju večer za vydařený. Akce proběhla bez zjevného problému, za což organizátorům patří dík. Parádní kus práce odvedl i zvukař s mistrem světel. Některé momenty i oko uchvátily.