Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Do brněnského Bora zamířili LBdM v rámci svého „Zapomenutého tour“, na němž se společně s nimi představila řada kapel, v podstatě co zastávka, to jiná sestava. Ze slibovaného tria účinkujících se nakonec omluvili českobudějovičtí Tosiro a tak se našinec musel spokojit pouze se supportem libereckých Drom, což se ale na intenzitě večera nijak zásadně neprojevilo. Před začátkem prvního setu jsme stihli ještě zahnat žízeň, poslechnout reprodukované Master’s Hammer a Thema Eleven (zajímavá kombinace...) a nasát něco zatuchlé atmosféry klubu Boro.

Trojice LE BAIN DE MAID odstartovala svůj set snad až někdy po deváté a hned v úvodu se omlouvám, ale přesný sled a názvy skladeb jsou fakta, kterými tentokrát hýřit nebudu. Kapela už má scény typu: „ty vole, teď hrajem šestnáctku? ... ne, vole, patnáctku“, určitě za sebou, ale já se v těch číslech ztrácím dokonale. Takže celkové dojmy – trojice Kosi, Buchtass a Rosťa jsou naživo skutečně intenzivní a uvěřitelní. Na klucích sice bylo vidět, že jsou skoro týden na cestách a že večery byly dlouhé, přesto svůj set zvládli skvěle a když zcela unavený Kosi šel v jednom momentu do kolen, divák si stále mohl myslet, že je to dáno sílou vypjatého okamžiku. Na LBdM se mi líbilo především využití minima prostředků s přesvědčivým výsledkem – bicí, basa, kytara a skromná porce textů vytváří jednoduše čitelný a přesto silný mix hudby a emocí, jemuž podlehnout není nejmenší problém.

Jestli jsem v úvodu tohoto mini-článku psal cosi o supportu libereckých DROM, tak možná dlužím menší omluvu a vysvětlení situace. Nešlo totiž o support ve smyslu předkapely, na akcích podobného druhu hra na hlavní a menší hvězdy nepřichází v úvahu. Drom o sobě dali loni vědět velmi dobrou deskou Hectop, jejichž kvalit si kromě řady publicistů všimly i některé české ankety, soutěže a obchodní dům Bontonland. No ne, sranda tentokrát stranou. I Drom naživo byli výborní, i oni pěchovali emocemi a upřímností nabitou muziku do těch třiceti přihlížejících, i oni dávají tušit, že mezi českými kapelami lze stále hledat a nacházet. Jejich projev a poměrně dlouhé skladby, zapasované do klenutě vlhkého prostředí Bora, patří k těm, které se ve vás otisknou, které vás donutí poslouchat a přemýšlet. V té chvíli mi ani nevadil vokál, se kterým na studiovce svádím lítý boj. Na pódiu fungoval, zařezával se do hlavy a dělal tam slušnou šlamastiku. Dobré... A negativa? Bohužel a tradičně dost přehulený zvuk, což byl ale společný jmenovatel obou vystupujících kapel. Je to blbost, které stále nerozumím.