Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na úvod jedna rozehřívací – proč to všechno děláte?

hank: Prostě mám rád, když stojím na pódiu a poslouchám ten hukot všude kolem sebe… na druhou stranu mě strašně baví cestování a to je s tím občas spojené. Když jsme třeba v rámci tour projížděli dodávkou Francii a Švýcarsko, každej večer jsme hráli v jiným městě a poznávali nový místa a lidi, tak to byl jeden z nejlepších momentů, který jsem kdy v nějaký kapele zažil.

Před nedávnem vám vyšlo nové minialbum nazvané I Saw A Blue Seas. Je to předvoj před dlouhohrajícím albem, nebo regulérní album, které bylo plánované na jaro?

hank: Regulérní “velké” řadové album to samozřejmě není. Tohle EP vlastně částečně vzniklo díky Jindrovi Janíčkovi, který natočil o Kill The Dandies! stejnojmenný animovaný film a my jsme se rozhodli, že ho vydáme. A jelikož třetí velké album je plánované pouze na vinylu, tak vyšlo tohle minialbum, na které jsme připravili i čtyři nové skladby.

sonja: A dlouhotrvající album by mělo být hotové na podzim 2014.
hank: Nicméně slíbit ani zaručit to opravdu nemůžeme… záleží na mnoha okolnostech.

Snad to vyjde. Na aktuálním EP je krom čtyř skladeb i ten zmiňovaný animovaný filmeček, kde představujete kapelu a její šestiletou historii. Proč to děláte až nyní? Je to tím, že jste se chtěli prvně usadit na scéně, aby mělo smysl o sobě víc promluvit? Každopádně se mi hodně líbí, animace Jindry Janíčka jsou super.

hank: Jindra za námi před časem přišel s tím, že by o nás rád dělal film a přinesl úplně fantastický ilustrace inspirovaný našimi texty a naší hudbou vůbec, takže jsme do toho hned šli. Naše aktivita to ale nebyla, až později jsme začali se Sonjou spolupracovat, pro film jsme nahráli původní hudbu a dolaďovali s Jindrou některé detaily.

Ty animace jsou fakt dobrý. Jak ho to ale napadlo, udělat film zrovna o vás a vaší historii? On je asi velkej fanoušek Kill The Dandies!?

hank: V tomhle za Jindru fakt nemůžu mluvit. Mimochodem můžeme ti s ním domluvit taky rozhovor :)

Proč se v něm vracíte až do dob The Nihilists? Je to neoddělitelná součást historie nebo jste chtěli ukázat z jakého popela KTD vzešli?

hank: To by ses musel zase zeptat jeho, protože 99 % scénáře a nápadů pochází od něj. Patrně chtěl ukázat nějakou kontinuitu, nebo prostě nějak vyplnit čas :) Nicméně když se na to dívám zpětně, tak to má svoji logiku. The Nihilists byla první kapela, kdy jsme se sešli se Sonjou a začali spolu dělat hudbu. Před tím měl samozřejmě každý z nás spousty jiných projektů a kapel, ale tady jsme poprvé začali dělat něco společně.

V tom animáku je na začátku ulice, potom chodba domu a příchod do zkušebny. Je to podle reálu nebo smyšlené prostředí?

hank: Podstata filmu je míchání fikce se skutečností, což je vždycky zábavné, ale tahle scéna je v podstatě reál a ulice taky sedí. Máme malé studio v Krymské ulici v pražských Vršovicích, kde je spousta barů, kaváren a klubů, takže docela živé a inspirativní prostředí.

Ulice Krymská, to má v dnešní době až symbolický význam.

hank: Jo, je to velká náhoda a souhra okolností, že jsme se ocitli zrovna tam.

Vím o tvé zálibě (a asi nejen tvé) v letech šedesátých, ve starších rozhovorech jsi zmiňoval, že to byla doba, kdy vznikaly ty nejlepší věci, nejen hudební, ale i design, umění a vůbec. Připadá ti současnost zcela vyčichlá, nebo by se našlo něco, co tě i teď osloví?

hank: Čím dál víc si uvědomuju, jak je tohle období provázáno s dneškem, jak stále více ovlivňuje různé oblasti. Je to patrné hlavně v designu a módě a samozřejmě i v hudbě. Mám tu dobu prostě rád, byla velmi odvážná co se týče experimentování, ale zároveň se ctily určité společenské tradice, lidi vypadali vesměs dobře a taky měli pocit že je vše dovoleno. Takže to, co je pro mě třeba i v současnosti zajímavé, většinou vychází právě z téhle dekády. I když pravidlem to samozřejmě není.
sonja: Každý to máme v určitém období jinak, ale tu inspiraci, kterou si bereme z budoucnosti, nám teď stejně nikdo nepřizná :)

Ta se možná docení až po smrti :) Všiml jsem si jedné věci. Jak v tom filmu třeba nápis na dveřích zkušebny, tak některé názvy skladeb začínající  I saw tohle a I saw tamto, viděl jsem, zažil jsem… Jakoby jste všechno dobré už viděli a víc nečekáte. Je to tak i ve skutečnosti, nebo se do minulosti obracíte jen v muzice?

hank: To je opravdu jen náhoda a nemá to žádné poslání ani podtext.

Ty jsi, Hanku, grafik, krom komerčních zakázek děláš i na věcech pro kapelu, obaly, booklety a tak. V jednom rozhovoru pro Radiowave jsi hodnotil obaly různých desek a mluvil o tom, jak na tebe co působí. To bylo zajímavé. U KTD asi upřednostňuješ jednoduchost, výraznou typografii, na druhé řadovce je skvělá „stará fotka“ samý kaz a špína...

hank: Jo co se týče druhé desky, tak to mě moc bavilo. Spolupracovali jsme s fotografkou Teres Bartůňkovou a chtěli jsme se oprostit od všech současných technických vymožeností, kdy je “fotografem” každej, kdo má v telefonu nějakej dementní program… Takže jsme fotili zásadně na klasickej materiál a těšili se, co z toho nakonec vyleze. Na fotkách není jediný počítačový efekt, zásah nebo retuše. Všechno to bylo velmi dobrodružné a nahodilé.

Vždycky jsem dumal nad symbolem sekery ve spojení s vaší kapelou. Pracovní nebo zabijácký nástroj, jak kdo uzná za vhodné, ale proč zrovna sekera? Nehodila by se spíš stará pistole nebo mašinkvér, jako mafiáni v dávných časech? Takhle mě vždy napadne major Zeman a Studna :)

hank: Tenhle seriál je pro mě docela kultovní záležitostí a mám ho svým způsobem rád, teď mě asi Sonja uškrtí :), ale s tím co používáme opravdu žádnou souvislost nemá. Na symbolice sekyry mě spíš baví její přímočarost, pudovost a jistý druh primitivismu. Tak nějak podobně to cítím i v naší hudbě. A bouchačky… přestože je mám rád, tak to už je dneska podle mýho taková docela zprofanovaná a okoukaná záležitost, která postrádá tajemství… a tajemství je pro mě velmi důležité.

Kill The Dandies! jsou výraznou a nezaměnitelnou kapelou, ale jakoby si vás našli spíš lahůdkáři než masy. Z čehož máte určitě radost a já to chápu. Přesto bych čekal, že se o vás bude mluvit víc. O MP a Nihilists svého času slyšel asi každý, ale KTD jakoby stáli v jejich stínu. Nebo jste známější v Praze než v jiných končinách?

hank: Kecal bych, kdybych nebyl rád, když přibude nějaký nový fanoušek, který nás chápe a líbí se mu, co děláme. Na druhou stranu si stále víc uvědomuju, jak na skupinu The Nihilists chodili lidi jen kvůli tomu, že to bylo “in”. Byli trochu jako stádo, který ale nikdy nepochopilo, o co nám vlastně šlo. Takže jsou věci, který by si člověk vůbec neměl připouštět. A když jsme třeba hráli před časem s Kill The Dandies! pár koncertů v Londýně, tak mě vážně překvapilo a potěšilo, kolik lidí tam na nás přišlo a zároveň znali naší hudbu, případně jak na ní pozitivně reagovali…
sonja: Těch lidí co jsou našimi současnými fanoušky, si teď mnohem víc vážím. Většinou to jsou stejné krevní skupiny jako my a když se potkáme, máme se o čem bavit. Za dob Nihilistů byly v publiku i osoby, co nás fakt vůbec nezajímaly.

Mě osobně The Nihilists úplně minuli, to nebyla hudba pro mě, ale populární teda byli a znal je snad každej. Mně jste se trefili do duše až s Kill The Dandies!, baví mě ta rocková špína, která však nechává prostor i chytlavým melodiím.

hank: Díky, myslím žes víceméně vystihl přesně to, o co nám jde. Tohle třeba obdivuju na kapelách jako Velvet Underground, nebo Jesus and Mary Chain, jak se tam pod veškerou špínou a rámusem prolínají melodické linky a vlastně úžasné písničky. Vždycky jsem si přál, aby to, co děláme, znělo jako kdyby Phil Spector s Lee Hazlewoodem produkovali první dvě desky Velvet Underground.

Při poslechu mě často napadá, jestli pro zpěv používáte efekty? Mnohdy je ten hlas fakt „ujetej“, že to snad zazpívat nejde.

hank: Samozřejmě, ostatně asi jako každý, ale v našem případě se jedná o opravdovou klasiku. Lampové zkreslení plus slap echo, případně krátký delay. Takže v podstatě totéž co používali třeba rockabilly zpěváci už někdy v padesátých letech. Akorát jsou občas trochu jinak nakombinované, nebo předimenzované, ale to je myslím v pořádku, tradice by se měly posouvat dál.

Krom kapely máte vlastní vydavatelství Drug Me Records. Mimo svoje desky už jste vydali i jiné, např. Trailer Trash a The Finally. Zatím to asi neděláte ve velkým, že?

hank: Je to v podstatě jen o tom, že se propojuje nějaká scéna. Baví nás především to, že se spřízněné kapely sejdou pod nějakou jednou značkou, hostují si navzájem na svých nahrávkách a společně koncertují. Co se týče finančního efektu, tak z toho opravdu nikdo nic nemá.

Takže se sami snažíte „tvořit scénu“? Kolikrát jsem slyšel, jak žádná scéna neexistuje a jak si každý dělá na svým písečku, rád slyším, že to tak není všude.

hank: To si nemyslím a dá se to určitě vyvrátit na mnoha případech venku i tady. Já osobně jsem byl vždycky tak trochu proti jakýmkoliv hnutím a scénám, v umění i v osobním životě. Takže se všemi svými projekty jsem se víceméně vyhýbal škatulkování a zařazování se někam. Jsem typ člověka, co chce být vždy alespoň částečně v opozici. Na druhou stranu mě vždycky bavilo, když se lidi, kteří mají podobné názory na věc nebo stejný vkus, dávají dohromady a něco jako “scénu” vytvářejí. Nicméně není to žádné hnutí spojené nějakým programem. Dá se tomu říkat “kolektivní individualismus”.

To co vydáte je jednoduše očíslované, 001, 002.. atd. Poslední album KTD má Bondovskou 007. Jen náhoda?

hank: Opravdu jen náhoda.

Texty v angličtině jsou u vás naprostou samozřejmostí, nenapadlo vás ale někdy něco nazpívat v češtině? Zlatá šedesátá z Prahy?

sonja: Čeština je strašně neohebný jazyk, je to samé „čšžr“ a já s ní prostě neumím pracovat. Jasně, že jsou tací, co si s čestinou rady věděli, třeba Oldřich Nový …. to už je ale trochu jindy a jinde.
hank: Ta tradice tady samozřejmě je a ohromná! Já osobně považuji právě některé české počiny ze šedesátých let za opravdu geniální… Třeba texty Jiřího Grossmanna, Jiřího Suchého, Mirka Hoffmanna nebo Jana Vyčítala, jen namátkou… Nicméně my sami jsme ještě nenašli odvahu se do toho pustit, nebo to možná jednoduše neumíme.

Které album KTD považujete za nejúspěšnější? Nebo lépe řečeno, na které se vám podařilo nejlíp otisknout vaši múzu? Nejde mi o prodeje.

hank: Já opravdu nejsem schopen nějak zpětně hodnotit, nebo dokonce poslouchat naše alba. Spíš to jsou jednotlivý songy, o kterých si myslím asi to, že některý se povedly a některý prostě ne. Ale když se nad tím zamyslím, tak z těch dvou “velkých” desek to bude spíš Those Who Hold The Flame. Mám rád její stylovou různorodost, barevnost a gradaci. Osobně tu desku cítím trochu jako koncepční záležitost.

Jakou hudbu posloucháte při odpočinku? Nerad bych slyšel že Kill The Dandies! :-) Jde někdo z kapely stylově úplně jinam?

hank: Myslím, že určitě. Mě osobně styl vlastně vůbec nezajímá a ve všem se dá najít něco zajímavého, jen když to má toho správného “ducha”. Takže já teď třeba hodně posluchám klasické Motown desky jako třeba Supremes, The Marvelettes a podobně. A třeba Barry White mi teď hraje v autě pořád dokola. Jsem jím teď totiž malinko posedlej a Sonja z toho začíná trochu šílet. A ze současnějších věcí to jsou namátkou Jon Spencer Blues Explosion, Flaming Lips, Crime and The City Solution, Chain and The Gang, nebo Richard Hawley, tenhle chlápek mě dokáže vždycky naprosto dojmout a pohltit…
sonja: No tak mě vždycky inspiruje to, co jsem nikdy předtím neposlouchala, takže Barry White určitě, jen ho nemusím mít během hodinové jízdy třikrát za sebou. Myslím, že to tak máme trochu všichni, že se snažíme chodit stylově jinam.

Nechť je život pestrý a žádná nuda. Moc vám díky za rozhovor a ať se vše daří!