Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj Morbivode, máme tu svátky jara, počasí si s námi trochu hraje... V jakém rozpoložení jsem Tě zastihl? 

Ahoj. Jaro celkem vítám, ve vzduchu jsou lákavé esence k chození ven. Slunce v rozumné míře v tomto období ještě toleruji, ale běda v létě. Pomlázku nepletu, spíše se věnuji pro své potřeby stavebním řemeslům. Celkové rozpoložení já mám skoro vždycky vyrovnané a namířené vstříc myšlenkám na zajímavé věci a výpravy na zajímavá místa.

Všiml jsem si, že Tvůj profil na „rajčeti“ v sobě ukrývá fotky právě ze zajímavých míst. Jsou nějaká, kam se rád vracíš, či na ně nejraději vzpomínáš?

Nejvíce mám v sobě zakotvená místa, která jsem znal už v dětství, například dva domy v Blovicích, kde žili a pracovali prarodiče a ještě jejich předci. Jinak mám těch zarytých míst nespočet, ono je na všem něco zajímavého, pokud s tím má člověk spojené nějaké zážitky a nálady.

U fotek bych ještě chvilku zůstal. Víš, že existuje fotografický žánr zvaný urbex (urban exploration)? Ten se právě zabývá focením opuštěných míst, zejména tedy staveb rozličného původu. Setkal si se někdy s tím? A pokud ano, vidíš v něm i inspiraci pro své fotografie?

Opuštěné stavby mě vždy lákaly, je pěkné, že to zajímá i další lidi, docela to sleduju. Nejvíc mě fascinují staré továrny, ale i libovolná architektura z druhé poloviny devatenáctého století. Když ty objekty prorůstá vegetace a tak nějak si to příroda bere zpět, je to fascinující při představě jak to tam vypadalo ještě v dobách provozu. Já se jinak fotografováním moc nezabývám, to je spíš taková dokumentace pro sebe a kamarády z výletů.

V jednom albu jsem si všiml, že jsi s Umbrtkou navštívil i mé bydliště (Kašperské Hory, při příležitosti výstavy akvarelů Františka Štorma). Líbilo se Ti u nás? Navštívil si okolní přírodu?

Tam to bylo velice příjemné, ten den už nebyl čas na výlet kolem, ale trochu to tam znám i tak. Třeba se tam někdy podívám podrobněji.

Určitě se zajeď podívat, osobně Tě tam mohu provést :) Myslím, že by Tě mohla zajímat především síť štol, sice jsou některé už nepřístupné, ale i jejich portály mají své osobité kouzlo. Třeba ta největší – Štola Naděje. Ostatně důlní díla byla předmětem inspirace pro poslední desky War For War. Co máš na dolech nejraději? Preferuješ větší díla (Amerika, Mayrau) nebo ta menší někdy i zapomenutá (Rudolfova štola, nebo třeba zmiňované Kašperky)? Je rozhodující i smysl dolu, tím myslím za jakým účelem vznikl, jestli pro těžbu například zlata, nebo břidlice, či jejich další význam?

Největší vztah mám k dolům u města Stříbra, kde jsem prožil znamenitá dobrodružství. Tam se těžil galenit. Dá se říci, že nějak bližší jsou mi doly rudné, ale tak jako tak se nevyhraňuji, zajímavé je to vždycky, od nejmenších historických dolů až po obří povrchové doly s rypadly. Mě fascinuje to podzemní prostředí, ten svět jako mám ve snech. Nesmírně zajímavá je i důlní technika, různé objekty na povrchu, těžní stroje, věže, průmyslové budouvy kolem, haldy vytěžené hlušiny a příroda na nich. Na vlastní pěst jsem na jiných místech už moc nebyl, spíš na oficiálních prohlídkách.

Nedávno se mi do rukou dostala informace o ukončení činnosti kapely War For War. Můžeš trochu osvětlit okolnosti?

War For War byl od začátku spíše občasný projekt, když jsem krom hlavních kapel měl potřebu dělat ještě něco jiného. Už po prvním minialbu byla okamžitě asi pětiletá pauza, pak se činnost otevřela na pár let, vyšla tři řadová alba a po nich jsem v roce 2011 oznámil uzavření, protože jsem pro další pokračování neměl motivaci a celkově jsem toho dělal až moc. I na mě moc. Následně na základě vnějších i vnitřních podnětů došlo k realizaci tohoto projektu na živých koncertech, kde jsem naverboval totožné muzikanty, kteří tvoří Stíny plamenů, a v roce 2013 jsme takto odehráli tři nebo čtyři koncerty. Docela se to vydařilo, došlo na skladby z každého alba, především z posledního s názvem Věž smrti. Po odehrání těch koncertů jsme se zase stali Stíny plamenů a nyní na další činnost War For War nemyslím. Nechci ale už vydávat nějaká radikální prohlášení, klidně se může stát, že někdy motivace zase přijde a něco se pod tímhle názvem dít bude, ale také se to stát nemusí. Není vyloučeno nějaké krátké koncertní předvedení ještě někdy ve stejné podobě jako loni.

Jedno vystoupení jsem viděl (Eternal Hate Fest) a bylo to fajn. Líbilo se Ti na této akci? Ať už jako návštěvníkovi, nebo jako kapele.

Pořadatel našel pěkné místo, dost přírody kolem, organizace zdařilá, prostě dobrý malý festival, kde je vidět z jednoho konce prostoru na druhý. Hráli jsme tam jako poslední, vystoupení nám zkomplikoval výpadek proudu, ale i tak se to povedlo. Letos tam budeme s Trollech, tak se také těším.

Podobně jako WFW je veden i projekt Quercus, je to tak? Chystá se něco zajímavého kolem něj?

Ano, tady se zrovna něco děje. Po sedmi letech jsme připravili nové album s názvem “Sfumato”, vydáno bude 30.7.2014 u firmy MFL Records. Tenhle funeral doomový projekt provozujeme s Lukášem Kudrnou čas od času, poslední roky jsme dělali hodně nahrávek Umbrtky, pak jsme pocítili potřebu nějaký čas věnovat se právě nové nahrávce Quercus, a přistupovali jsme k tomu s velkou vážností. Dílo vznikalo rok a čtvrt, je to pět smutných pomalých rozsáhlých kompozic s výhradně brutálními pánskými vokály, jsme velice spokojeni. Následně možná vyjde ještě CD, kde budou dosud nevydané skladby z roku 2005 a v budoucnu třeba zas něco nového uděláme. Vzhledem ke způsobu skládání ovšem tvorba zůstane na nahrávkách pro soukromý intimní poslech, pravděpodobně nebudeme plánovat živé vystoupení. Možná mrtvé.

Osobně si myslím, že kapely ve stylu Quercus, by snad ani živě vystupovat neměly. Jedině, že by ten koncert byl, jak říkáš, mrtvý. Co si však pod tím představit? Něco jako hraní za kulisami, eventuelně s projekcí, nebo jen spoustu funerálních rekvizit na podiu, mlha, dým, svíce, zmar…?

Viděl jsem naživo kapely Skepticism a Esoteric v malém klubu, a bylo to fantastické, tak bych něco takového nezavrhoval, jenže oni holt to umí hrát naživo a my ne. Skepticism to měli pojaté velice krásně, trochu to skutečně připomínalo smuteční obřad. U nás by to tolik nedávalo smysl, přestože naše hudba zřetelně patří do žánru funeral doom, lyrika se věnuje jiným temným tématům, kupříkladu již vícekrát zmíněnému malířství, anebo romantickému koupání v noci v rybníce uprostřed lesů v Brdech.

Můžeš věnovat vzpomínku i uskupení Mramor? Na jejich jediné nahrávce hostovali i členové Umbrtky, jak to tehdy probíhalo?

To bylo někdy v roce 2003, ozval se nám hudební kritik Lord Radalf, že připravuje tvorbu inspirovanou částečně Umbrtkou, a zda mu dáme svolení na nás v textech odkazovat. Toto svolení jsme elektronickou formou poskytli a při té příležitosti také všichni zahostovali na jedné skladbě odsuzující Měsíc. Bylo to drobné zahostování, přesto někdo napsal všechny členy Umbrtky na Metal-archives.com jako ex-členy Mramoru, tak se to tam pořád zobrazuje. Nyní po mnoha letech naléhání na Radalfa došlo k obnovení činnosti a já tam budu skutečným členem, vznikne nějaký krátký materiál v duchu toho starého.

Tím se opírám o další z Tvých kapel – Umbrtka. V současnosti se chystá vydání dalšího alba. Na co se máme těšit?

Pochopitelně je nač se těšit, historie vzniku alba je docela dlouhá, přes průběžné změny představ o jeho vyznění je výsledek velmi kompaktní. První práce probíhaly ještě v době dokončování alba Selement v roce 2012, tehdy jsme chtěli dělat paralelně dvě alba, jedno jemnější s pracovním názvem popové album, a druhé hrubé ve stylu EBM. Na popovém měl být výhradně čistý zpěv od hostů. Delší dobu jsme měli hotové instrumentální podoby skladeb, ale nepanovala mezi námi shoda na tom zpěvu a ani na tom, že to bude rozdělené do dvou samostatných alb. Nechali jsme to tedy uležet a spíše se věnovali projektu Quercus. Když uzrál pravý čas, shodli jsme se, že již nebudeme dělat další skladby, ale těch osm, co bylo v tu dobu hotovo, sloučíme do jednoho alba a nahrajeme tam téměř výhradně black metalové vokály. Materiál to velice pozdvihlo a sjednotilo. Přestože hudební náplň skladeb se dosti liší (skutečně tam některé jsou pop, některé EBM, některé zas připomínají Kovový háj), jako celek to krásně drží tvář. Také celková délka je tentokrát nezvyklá, jedná se přibližně o pouhých 44 minut, v tomto případě je to ideální. Těšíme se na rozporuplné reakce posluchačů, zároveň však můžeme ujistit, že do budoucna chystáme opět prachmatický šedý metal se starým zvukem.

Už jsem se lekl, že dávný šedý duch se zcela vytratil. Dle Tvého popisu patrně půjde o citelný rozdíl mezi ranou tvorbou a současnou tváří. Jak se díváš na tento vývoj? Chtěl bys opět natočit zcela syrové a dunící album, která vznikala na počátku nového tisíciletí pod hlavičkou Umbrtka? Nebo už Ti je toto pojetí hudby cizí?

Taková polemika je v případě Umbrtky přece docela chybná. My už dlouhou dobu děláme na některých albech výrazné hudební odklony od původních směrů, a vedle toho přicházíme s novými alby prakticky ve starém duchu, takové bylo album Selement, kde dokonce zní plechová bicí souprava jako v roce 2002. K našim starým albům máme všichni silný vztah a tak tomu bude nadále. Budoucí album chceme udělat velmi syrové, to ale ještě potřebuje nějaký rok práce.

Když se ještě vrátím k připravované desce, dle popisu je znát, že hudební záběr se už těžko vymezuje čistě na black metal. Jaká je další inspirace? Můžeš jmenovat nějaké ne-black metalové tipy?

Umbrtka je hlavně duchovní směr, který ke svému vyjádření užívá různých hudebních postupů, black metal a doom metal tam ve většině případů byl jasným zdrojem inspirace. V případě aktuálního alba “V dešti mech” není inspirace, až na pár momentů, v žádném metalovém směru. Poslouchali jsme toho poslední roky mnoho, každý z nás něco jiného, za sebe bych uvedl švédskou pop rockovou kapelu The Cardigans, k některým skladbám bych pohnutky našel u EBM skupin Hocico, C-Lekktor, God Module. Také nemohu zapomenout na Opeth a jejich celoakustické album Damnation.

Obal novinky V dešti mech zdobí fotografie, na níž je zachycen Lukáš Kudrna. Jak na Tebe působí jeho obrazy? Co pro Tebe vyjadřuje tento druh umění, myslím malířství?

Považuji ho za velkého malíře, za posledních pět let si vybudoval velice osobitý styl, zároveň se ho nijak skálopevně nedrží a věnuje se malování hodně často a intenzivně. Jeho obrazy zaujmou na první pohled dominantním motivem, a pak dávají prostor pro objevování obrovského množství detailů při podrobném zkoumání, je tam cítit prostorová hloubka. No nejsem na to odborník, ale to je jedno, hlavní je intenzivní dojem. Asi nejčastější jeho inspirací jsou lesy v Brdech, kde to má hodně rád. Malířství toto dle mého dává prostor zhmotnit vnitřní a vnější světy autora do uměleckého díla, předat dalším lidem a mít z toho naplňující pocit.

Připadá mi, že texty od něj (ostatně i další Umbrtkovské) pozvolna navazují na československý underground před rokem 89. Cítím v nich odkaz na Egona Bondyho a podobné. Jak to vnímáš Ty?

Já jsem se o tyhle věci nikdy moc nezajímal. Strastinenovy texty vychází z nepřeberného množství pohnutek, on hodně přečetl, hodně mluvil s lidmi všemožného sociálního zařazení, vede zajímavý život, uctívá Umbrtku pána, tak přirozeně i píše. On toho z toho československého undergroundu také dost zná a je možné, že ho něco mohlo inspirovat, ale myslím, že jen minimálně. To by musel říci sám.

Nejen Strastinenovy texty, ale celá lyrická složka (ať už jde o Umbrtku, nebo další soubory) mají své zásadní postavení. Jak vznikají taková díla, co je jejich inspirací? Existuje šuplík se zavrženými výtvory? Vracíš se k takovým výplodům, které třeba potřebují jen uzrát?

Každý z nás má vlastní způsob psaní, popíšu ten svůj, vlastně sám jich mám povícero. Na Trollech píšu texty po nocích nebo brzy po ránu, kdy mám různě zasněnou náladu, toulám se někde venku, vidím obrazy mraků na obloze, slyším různé zvuky, vybavuji si pocity z noci. Čas od času takové chvíle přichází a pak to vzniká skoro samo, jen pak třeba s odstupem času něco málo upravím. Na Stíny plamenů zase píšu většinou po skutečných kanalizačních výpravách, popisuju, kde se šlo, jak to tam vypadalo, a vedle toho pokračuji v příbězích bájné kanalizační šlechty Čistírenských a jejich vzdálených příbuzných. Také odkazuji na reálné postavy kanalizační historie a dle libosti je zapojuji do příběhů těch bájných. Na Umbrtku poslední dobou moc nepíšu, ale něco připraveno z dřívějška mám, někdy na to dojde.

Ze všech Tvých kapel mám nejblíže ke Stínům Plamenů. Chystá se něco nového kolem tohoto odpadního spolku?

Chystáme, materiál vzniká už víc než rok, pracujeme na tom pomalu a důkladně, ale bude dost rychlý, jak se na kanalizační black metal sluší. Bude se to jmenovat Propadlé vody, lyrika zase naváže na staré příběhy, budou tam známé osobnosti plzeňských a pražských kanalizačních dějin, bájné i reálné, vedle toho skladby popisující současné nové kanalizační výpravy. Takže všechno jako vždycky. Bude zas pokrok ve zvuku, Lord Sheafraidh nahrál hodně výrazné bicí party, teď se budou dělat kytary, basa a vokál. Příznivci mohou očekávat klasické Stíny Plamenů se vším, co vždy byly, přesto se docela podařilo se neopakovat a přinést neohrané postupy. Dvě skladby složil nový kytarista Lord Opat, tak i díky němu je tam přínos. Letos to určitě vyjde, jen je ještě brzy na přesný termín.

Není to dlouho, co jsem ve svém seriálu Zapomenutá dema zmiňoval Tvé prvotní nahrávky. Nejčastěji však poslouchám právě Stíny Plamenů. Dají se u nás v ČR (nebo poblíž) ještě sehnat prvotní nahrávky této kapely? Eventuelně nechystáš nějakou reedici nebo sběrnou kompilaci Demos po vzoru Master’s Hammer?

Ta první dvě dema vyšla jako kompilace ještě s jedním bonusem u bývalého labelu Barbarian Wrath z Německa, tam se to dá stále sehnat. Ještě předtím vzniklo v období 1998 až 1999 šest nultých dem, které jsou jen pro vlastní potřebu, byly to takové pokusy, pár ukázek jsem někde zveřejnil, ale vydávat se budou jen nové věci. Nebránil bych se třeba nějakému splitku, jen nevím, s jakou kapelou.

Vypomáhal si například s vytvořením bicích stop pro poslední desku Naurrakar. Jak se díváš na podobné mladé black metalové spolky? Má smysl se v obecné rovině ještě zabývat syrovým ortdoxním black metalem? Přeci jen spousta protagonistů, kteří mu dali tvář se dnes zabírá poněkud odlišnou sférou metalu i hudby jako takové.

Nepatřím mezi notorické odsuzovače mladých kapel, u každé se pozná až časem, jestli mají smysl. Naurrakar jsou docela schopní, jestli je to bude naplňovat dál, jistě nebudou časem označováni za mladou kapelu. Vedle toho je asi dost beznadějných spolků, je toho plný bandzone.cz, ale to já moc nesleduju. Syrovým black metalem je dobré se zabývat, i tam je možné vyvarovat se trapnosti a hloupému vyznění, ale to se dnes podaří málokomu. Sám styl je pro mě však dobrý a žádoucí, ovšem zásadní alba z devadesátých let už nepřekonají ani jejich autoři, ono to totiž nevězí jen v atmosféře a bezprostřednosti těch nahrávek, ono je to dost i tím, že je to staré a člověk to má spojené se starými časy a tehdejším objevováním nového. A ty vzpomínky mají absolutní důležitost. Takže když přijde dnes něco třeba úplně stejně znějícího, je to dobré, ale chybí tam ty konkrétní spojitosti.

Kde podle Tebe končí hranice mladé kapely a začíná vyspělé? Myslím si, že zrovna Naurrakar už nahlíží právě do sfér vyspělejších, stejně jako třeba Kraake, Infernal Blaze, či Nocturnal Pestilence. Máš nějaké favority v českém black metalu, o kterých se ještě třeba tolik nemluví?

Taková hranice je asi dost pomyslná, obecně asi když to začnou poslouchat v širším měřítku různí lidé, kteří již nepatří pouze k okruhu jejich kamarádů, když jejich hudba zní důstojně vedle těch zavedených kapel a tak podobně. Kupříkladu Sekhmet už by se nějaký čas daly z těch mladých vyřadit. Jinak nevím, vesměs bych spíše doporučil kapely, o kterých se mluví dost, Inferno a Cult of Fire.

Jistě sbíráš hudební nosiče, kde už delší dobu sklízí slávu především gramodeska. Já se zeptám na toto téma trochu jinak. Jaký pro Tebe má význam medium jako je CD? Jsou lidé, kteří jej ignorují a odsuzují, přičemž oslavují pouze kazety a vinyly. Já osobně vlastním několik krásných CD edic a nepřijde mi tento formát nikterak zlý. Jak to tedy vnímáš Ty?

Vyloženě sbírám jen pár kapel, taky ne moc důsledně. Nosičů mám několik set a ten počet moc nerozšiřuju, asi dvě třetiny jsou CD, jedna třetina LP, kazet mi pár zbylo a nechám si je. Mám takhle jen věci, u kterých vím, že si je čas od času i pustím nebo k nim mám nějaký osobní vztah, nechtěl bych doma mít třeba několik tisíc nosičů, které neposlouchám. CD formát mám pořád rád a mít budu, protože v době mého prvotního vrtání se v metalu to byl hlavní nosič, kazety už byly pomalu na ústupu. Ani mi nesejde na nějakých extra edicích, líbí se mi klasické 1CD v průhledné krabičce s bookletem. I u LP mám raději ty 1LP s jednoduchým obalem a třeba vloženým listem.

Obsahuje Tvá sbírka nějaký klenot, který by si rád zmínil, či má pro Tebe speciální význam?

Za klenoty bych považoval všechny Opeth na CD, první tři na LP, pak kompletní Emperor, živáky Emperor z Wackenu a Inferno festivalu na LP, Jilemnického okultistu od MH na LP, singl Klavierstück, no takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho. Některé ty věci bych nedal z ruky, ale že bych tomu zas přikládal nějakou fanatickou vážnost, to ne.

Já Ti, Morbivode, nyní poděkuji za vyčerpávající rozhovor a množství informací. Do budoucna přeji jen to dobré a třeba se někdy potkáme v dole, nebo na koncertě. Nechť narůstá počet hlav, kteří budou přísahat věčnou věrnost Umbrtkovi a skartokratickému státnímu zřízení.

Také děkuji za zajímavé otázky, v neposlední řadě děkuji i posluchačům v poslední řadě.