Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj MORGUE SON! Zdravím potomky Jana Ámose, tedy lid vzdělaný. Vaše nové album je několik týdnů venku, jak se na něj a věci s ním spojené díváte dnešním úhlem pohledu, už s relativním odstupem?

Slav: Ahoj Honzo, na album se dívám musím říct s potem ve tváři, ale taky s radostí, že jej máme venku. I přes to neskutečné množství poslechů, které jsme byli nuceni absolvovat, se na album dívám stále pozitivně. Sám jsem rád za kroky, které jsme od debutu učinili. Odstup času pro mě vytvořil třeba pohled daleko pozitivnější než ihned po nahrávání. Těsně po nahrávání se tím materiálem člověk už chvílema i přejídá. Ale nahrávání jsme si zase velmi užívali takže co říct ... jsme na něj pyšní.

Jsou pro vás prozatímní reakce na "Zrcadlo" příjemným překvapením? Patřily mezi očekávané ohlasy i jisté obavy nebo jste si věřili, že svým charismatem deska lidi osloví, chytne?

Werlinga: Určitě nás reakce na „Zrcadlo“ překvapily a velmi potěšily. Po minulé zkušenosti s „Decadance“ jsme byli spíš skeptičtí. Nicméně pořád jsme tak trochu doufali, že by se „Zrcadlo“ mohlo zalíbit. Nicméně reakce na něj opravdu předčily všechna naše očekávání.

Aktuální a minulý počin dělí doba dvou let. Kdy začal onen sběr prvních motivů, nález nové motivace a dalších nutných prostředků k přípravě alba?

Slav: Popravdě, například velkou část songu Ratt Justice And Pestilence jsem měl hotovou už při nahrávání "Decadance". Jen jsme ji nechali ještě uležet a ty nápady přicházely tak nějak pozvolna postupně v průbehu těch dvou let. Poslední skladbu Sunset Solitude Sunrise jsem složil někdy ke konci loňského roku (2011).

Věděli jste již na začátku prací, kam by deska měla směřovat, kudy se ubírat a v jakých "mantinelech" ji držet? Bylo tohle častým tématem debat nebo dáte spíš na momentální intuici?

Werlinga: Na začátku jsme měli určitě představu, jak má album vypadat, ale ta prošla několika proměnami v průběhu skládání a aranžování. Pro mě osobně jsou dva roky dlouhá doba na to, abych měla uplně stejnou představu o tom, jak má deska vypadat. Před dvěma lety jsem poslouchala dost jiné hudební spektrum, takže je samozřejmé, že i představa o albu byla jiná. Nicméně kostry songů jsme nijak zvlášť v průběhu neměnili. Spíš šlo o aranže a celkové vyznění.

Na tohle téma bych navázal dotazem jestli jste jako kapela dělali hodně konečných rozhodnutí až ve studiu?

Slav: Těžko říct jestli málo nebo hodně. V rámci skladby a aranží jsme snad neměnili vůbec nic kromě pár druhých hlasů u vokálů. V pár momentech jsme tu a tam změnili nějaký zvuk kytary. Ale spíš jsme si hráli s hlasitostmi jednotlivých nástrojů vzhledem k výrazu a s výsledným dojmem desky. Těch úprav v hudbě samotné bylo minimálně.

Studio UnArt nepatří mezi nejznámější. Spíš ho v souvislosti s vámi vidím jako kvalitní a dostupné domácí místo. Představte jej trochu, kdo se na jeho chodu podílí a jaké typy kapel tam nahrávají?

Werlinga: UnArt je nezisková organizace, která působí ve Slavičíně a spadá pod ni právě i studio. Je v pěkném prostředí protiatomového krytu, takže „atmoška“ je zaručena. Nenatáčí tu vlastně žádné metalové kapely, snad kromě Substance of Change. Spíše alternativa a jazz. Zvukař a producent v jedné osobě je František Šebák, se kterým jsme si stoprocentně sedli a musím říct, že nám v mnohém dobře poradil a taky posunul „Zrcadlo“ zas ještě kousek dál.

Slav: Já bych trošku navázal na to čím Werlinga skončila. Franta má na ten finální tvar nahrávky velký vliv. Jak se na tu desku dívá jiným, nemetalovým pohledem, tak i do nás dokáže absolutně přirozeně vsadit skryté touhy a vytáhnout z nás trošku barevnější výsledky. Já osobně s Frantou hudbu dost rád řeším. Vždycky získám zase trošku jiný pohled na věc, a to je prostě strašně hranicebořící (nemůžu najít teď to slovo, haha).

Novinka dostala do vínku dlouhý, ale přitom všeříkající název. Jakým způsobem tohle pojmenování vznikalo a zda-li se v průběhu nějak měnilo? Má latina slova "Speculum" nějaká bližší opodstatnění?

Slav: Nějak jsme řešili na začátku tuhle tématiku s Evičkou a Beňou tuším. Pojítko desky je strach v různých podobách a scénářích. Týká se obecně osoby samotné, tudíš takový pohled do temnějšího zaprášeného zrcadla. No a proč ten krkolomný název? Zkrátka když pojmenuješ desku "mirror of fear" tak to zní tak, jak to zní. Minimálně to člověka nějak ovlivňuje, aniž by desku už slyšel. Pro mě je "Impure Speculum Replete With Eeriness" jen netradičnější pojetí názvu desky, které je zajímavější. Lidé mají sice problémy s jeho vyslovením, ale tak to mají i s vyslovením Morgue Son. Tak co ... (smích)

Když "Zrcadlo" poslouchám, naskočí mi dojem nikam se nenutící hudby k zamyšlení a navození specifické nálady. Vidím v tom jistou dávku elegance. Jak jste vy samotní chtěli, aby album na lidi působilo? Jaké pocity by mělo především zanechávat?

Slav: Myslím, že víc než plán jak album zapůsobí na lidi, jsme chtěli vědět jak to bude znít nám, když nakombinujeme tohle a tamto.... a položíme se do toho jinak než s jasným idealizovaným pohledem. Co se potom týče aranžování a finalizace alba, tak myslím, že ta přirozenost byla cílem. Po všech těch "decadentních" scenériích jsme měli chuť slyšet zas trochu víc nás, než přízraky z příběhů, jestli víš co tí myslím...

Zastavil bych se také u textů, tedy přímo u Slava. Nechtěl bych je nijak podrobně prošťourávat, ale pro představu - byla velká dřina, mnoho odpírání a škrtání, než jsi byl plně spokojený?

Slav: Začátek tvorby textů pro mě začíná už se skládáním prvních koster songů. Nijak aktivně, ale nějak si v sobě zadám téma, které v hudbě cítím a ve spojení s ním a tím, co hraju mě napadají hesla. Z těch pak vytvořím hotový text. Občas to obnášelo sezení s listem papíru a tužkou v zubech, ale nikdy to nebylo tak, že bych kvůli tomu nemohl spát - žádnou velkou lyrickou alchymii tvořit zatím ani nemíním. Takže o nějakém velkém odpírání nemůže být řeč.

Ke každému textu jsi připravil takové seznámení, co tě ovlivnilo k jeho realizaci. Je pro tebe potom velkou výzvou popisovat pocity slovy, natož pak v cizím jazyku? Dbáš na to, aby byla jejich konečná forma co nejvíce abstraktní?

Slav: Rád napíšu text, který si každý může vyložit po svém. Myslím si, že ty texty tak napsané i jsou. Komentáře k nim jsem napsal proto, aby bylo zřejmě, co inspirovalo mě. Byla to silná témata, tak jsem je chtěl zmínit. Zvlášť, když jsou v daleko osobnější rovině - znamenají pro mě víc než předchozí tématika. A nemyslím si, že v cizím jazyce je těžké napsat text. Naopak dnes máme anglických spojení naposlouchaných víc než dost a tím pádem se nám to i dobře používá. Pro mě je to právě snadnější. K češtině umíme být velmi kritičtí, a proto mám z psaní textů v rodném jazyce trošku respekt ... že by další výzva?

Hlavní chod kapely zajišťuje dvojice Werlinga a Slav. Funguje to tak, že vy dva jste hlavní skladatelé a ostatní se spíš drží nástrojů, nebo existují i větší příspěvky z jejich strany?

Werlinga: No v podstatě většinu muziky skládá Slav. Nejčastěji je to tak, že složí kostru songu, nahraje ji a rozpošle ostatním. Potom na zkouškách doděláváme aranže atd. Občas příjde s něčím i Vlasťa nebo já, ale je to většinou spíš jen riff, který pak Slav rozpracuje do delší kompozice. Jak je hotový základ skadby – kytary, basa, bicí – tak dodělávám klávesové linky a Slav vokály.

Evi, tebe bych se rád zeptal na klávesové motivy. Počítám, že vznikají až do kytarových koster skladeb, je tomu tak? Jak složité, zdlouhavé nebo naopak snadné, bylo hledání těch správných zvuků a harmonií?

Werlinga: Ano, klávesové linky píši až do hotových koster skladeb. Většinou si už něco začnu „brnkat“ jak Slav donese nahranou kytaru s nástřelem bicích a později to doupravuji podle realných bicích a basy. Na tento styl práce jsme si už docela zvykla. Mám tak pocit, že můžu dát skladbě nějakou soudržnost a tak nějak propojit ostatní linky. Někdy je to složité – když už je kostra sama o sobě dost plná a dotažená – to pak zkouším různé možnosti, ruším a zase vymýšlím. Na druhou stranu někdy nová skladba sedne a hned od začátku už mám docela jasnou představu, jak bude linka vypadat. Pak už stačí jen doupravit do konečné podoby.

Album jste pokřtili v Brně koncertem na Melodce. Co ve vás tento večer zanechal?

Slav: Určitou satisfakci. Atmosféra tam byla výborná, moc jsme si křest užili. Po roce koncertní neaktivity to bylo velmi příjemné obnovení činnosti a bylo moc příjemné vidět, že i posluchače nový materiál přitahuje. Moc hezký večer to byl.

Děkuji za rozhovor a čas, který jste věnovali Echoes zinu. Moc jste mě (a nejen mě) s novou deskou potěšili. Popřeji vám, ať si něco z těchto potěšení schováte i do budoucna. Pozdravujte strejdu Ámose.

Slav: I my děkujem a přejeme s Echoes mnoho zdaru a spokojených čtenářů. Ámose poplácám po rameni až půjdu kolem ...