Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdravím celou kapelu. Už nějaký ten měsíc máte venku nové album Večernice ~ Proplouváš, které dle ohlasů širšího spektra publicistů sklidilo docela rozmanité ohlasy. I já nejdříve nevěděl, co si o něm vlastně myslet, nejdříve jsem byl zaskočený změnou stylu, poté se mi album začalo strašně líbit, následně přišlo krátké rozčarování, ale album se mi později natolik zarylo pod kůži, že se k němu stále vracím a neustále objevuji věci dříve neslyšené. Připouštíte si nějak k tělu, že album sklízí různé ohlasy nebo tohle vůbec neřešíte? 

Beňa: Tak ohlasy samozřejmě vnímáme. Jak negativní, tak pozitivní, ale nenecháváme se jimi přímo ovlivnit. Kapela prochází určitým vývojem a ten je zavislý spíše na nás, než na tom, jak to vnímá okolí. 

Minulé album ISRWE bylo docela rozmanité, plné různých motivů, pestré svou škálou harmonií, kudrlinek apod., kdežto Večernice zní v tomto porovnání až jednoduše. Žádné přeplácané motivy, struktury, aranže, ale deska naopak úplně jinak dýchá, číší radostí z hraní. Dalo by se to jinými slovy popsat tak, že dříve jste se snažili posluchači naservírovat na stříbrném podnose přesně to, co chcete, aby tam slyšel, ale s aktuální deskou chcete spíše docílit toho, aby si to tam posluchač dosadil sám? 

Beňa: Je pravdou, že aktuální muzika se může zdát posluchači jednodušší a posluchatelnější než třeba na ISRWE. To ale neznamená, že v nové desce nejsou hlouběji uložené myšlenky a nálady, které jsou patrné až po více posleších. 

Vlasťa: Nová deska je určitě pro spoustu lidí stravitelnější než předchozí ISRWE, ale zároveň neni tak jednoduchá, aby se posluchači plně otevřela hned na první poslech. 

Prakticky co vaše nové album, to nemalá změna hudebního směřování. Po předchozím albu už jsem si vás pevně zaškatulkoval do atmosferického metalu, ale najednou bum a nové album jako by vypadlo z oka deskám z opěvovaných sedmdesátých let. Máme se připravit na to, že příští deska bude zase krokem do neznáma nebo se v oblasti rocku chcete chvíli usadit? 

Beňa: Tak ten vývoj k rocku jsme se snažili už po Decadanci na albu ISRWE, kde byla už změna patrná, ale teprve na Večernici jsme to, dá se říct, rozbalili na plno. Samozřejmě, že ta metalovost v nás ještě je, takže je možné, že metalové prvky se budou i nadále vyskytovat i v dalších počinech. 

Mira: Tyjo já uplně nevím, mě by lákalo udělat něco uplně šikmo. Otázka jak tu metalovost za sebou vlečeš jako břemeno žejo. Lidi tě mají za metalistu, každá změna k něčemu jinému je přes metalisty a ti ti to nevezmou, nechápou proč se jako chceš změnit. Kdesi cosi. Pro mě  je velké zklamání, když super metalovka je naživo koule bordelu zvukového. Někdo se v tom vyžívá, někdo to má rád. Ale já ne. Takže jeden z faktorů, proč to zkusit hrát rockovějc. U těch zdánlivě jednoduchých písniček nad tím musíš víc přemýšlet. Momentálně doteď jsme měli ten vývoj takový rychlý, řešili jsme hudbu hodně a rychle, takže i změny přicházely po dvou letech. Berme to tak, že jsme si toho vyzkoušeli hodně. A kdo ví, kam půjdem dál. Možná zas do metalova, možná ještě dál do nějakého stoneru. Já mám rád všechno, když se to udělá s určitou barevností a nápadem. Uvidíme, co nás budou brát za nápady a témata. 

Když jsem zmínil sedmdesátky, tak se u nich na chvíli zastavím. Co mě na Večernici nejvíce posluchačsky baví, je právě onen vintage nádech. Nahrávka zní sice moderně, ale zároveň i staře, v tom dobrém slova smyslu. Byl to vyloženě váš záměr odlišit se od moderních studiových trendů? Kdo s tím nápadem vlastně přišel a jak se k tomuto kroku stavěli zbylí členové kapely? 

Beňa: Tak dá se říct, že tohle byl úplně nejhlavnější záměr, odlišit se od ostatních nahrávek. Album je v hlavní režii Miry, takže s nápadem přišel on a celkem se s tímto záměrem ztotožnil i Franta ze studia UnArt, pod nímž jsme již po několikáté album nahrávali. Za sebe můžu říct, že mám staré vintage věci rád, takže mi nedělalo problémy se s novým albem absolutně ztotožnit. 

Vlasťa: Nápad udělat ten zvuk jinak, než je zvykem, nejvíc podpořil Franta z UnArtu, mně osobně se ten nápad taky líbil, je potřeba zkoušet nové věci, které by mohly nahrávku podpořit a udělat ji zajímavější. Deska je díky tomu surovější a má oldchoolovější nádech, akorát vše je na úkor výstupní hlasitosti, takže při poslechu je potřeba pořádně ohulit zesilovač :-) 

Mira: … no … jo … tak … :D 


Slavičínské studio UnArt na svých webovkách neuvádí zrovna velký počet metalových kapel, které v něm nahrávaly. Tuším správně, že jste byli tímto faktorem ovlivněni a váš zvukař vám poodkryl jiný pohled na nahrávání? Určitě jste si řekli – tohle a tamto teďka uděláme jinak než minule. Ale jelikož nahráváte ve stále stejném studiu a váš zvuk se neustále mění k lepšímu, hlava mi to trochu nebere. Co se tentokrát událo ve studiu jinak? Změnily se aparáty, digitální technologie se vyměnily za analogové nebo se změnil celkově přístup k desce? 

Beňa: Tak studio UnArt nám už přirostlo k srdci tak, jako bychom jezdili domů. Nedá se úplně říct, že bychom byli ovlivněni přímo tímto, jelikož naše debutové album Decadance jsme nahrávali taktéž zde a o metalovou nahrávku se jedná. Ale když jsme přišli s Večernicí, tak jsme Frantovi přímo řekli, jak bychom chtěli, aby album znělo a nechali jsme se jím více ovlivňovat a i to mělo vliv na to, jak Večernice zní. Přístup k desce byl z našeho pohledu víc rockovější, tzn. méně je více a to je i na Večernici slyšet. Upustili jsme od rychlých hoblovaček a více se zaměrili na to, co hrajeme, než na to, aby tam toho bylo zahráno co nejvíc. 

Dalším faktorem, kterým deska na mě působí, je ne jenom vintage zvuk, ale taky i celkový vintage charakter. Člověku se při poslechu vybaví kapely jako např. Opeth, kteří jsou svou láskou k 70’s pověstní, ale na povrch se derou i jména jako Black Sabbath nebo u skladby Walk The Line rozdivočelí Rage Against The Machine. Osobně mám z toho hřejivý pocit, protože jsem zatím nic podobného neslyšel a deska nezní jako kopírka velkých jmen, spíše jako obrovská pocta. 

Beňa: Tak ono je to možná tím, že každý máme trošku jiný hudební vkus a pokud Mira donese nejaký song, který je třeba i někým ovlivněn, tak každý z nás tam dá něco ze sebe, což ve výsledku daný song změní. Kdybychom měli všichni v kapele stejné smýšlení a byli ovlivněni stejnými kapelami, potom by to znělo jako kopírka. 

Mira: Každý je někým ovlivněný a čerpá z určitých zdrojů. Skvělé pokud to působí jako pocta a ne jako kopírka. Ten kdo nečerpá ze svých vzorů – takového člověka neznám. Někteří, kteří tvrdí, že se neovlivňují hudebníky, tak kecají. A ten kdo říká, že nekopíruje, tak ten se o to vyloženě snaží :D 

Když mluvíme o vlivech, nabízí se otázka, co za muziku teď vlastně v kapele posloucháte, ať už ve volném čase nebo třeba i hromadně ve zkušebně. O Mirovi vím, že poslední dobou celkem dost zaměnil metal za klidnější věci a zde je taky možná paralela s tím, jak vaše nové album zní. Jsem moc daleko od pravdy? 

Beňa: Jak jsem již zmínil, každý posloucháme něco trochu jiného, ale samozřejmě máme i spoustu kapel, na kterých se shodnem. Já osobně si poslechnu od folklóru po metal téměř cokoli, spíš dle nálady. Paralela tu určitě je. Pokud bychom všichni poslouchali jen death metal, k rocku bychom se asi nikdy nepropracovali, ale je to ovlivněno hlavně obdobím a  tím, čím si procházíme i v osobních životech. 

Vlasťa: U mě se ty vlivy dost míchají, jelikož nejsem vyloženě žánrově vyhraněný, poslouchám hudbu spíš podle aktuální nálady, a to věci od klasického rocku, přes pop, až po různé druhy metalu. U Večernice se o mně rozhodně nedá říct, že bych začal víc poslouchat klidnější muziku. 

Mira: Já mám největší stálice Jacka Withea a všechny projekty s ním spojené, Foo Fighters, Audioslave, Alice In Chains a tenhle typ věcí, novinku Stevena Wilsona jsem teď dával, co se chystám na koncert. Nemám problém si poslechnout sračky typu The Pretty Reckless nebo Volbeat. A často sáhnu po poslední desce Job For A Cowboy nebo posledních Dillinger Escape Plan. Jinak Black Sabbath, Zeppelin, Purple, Opeth, Porcupine, Graveyard, … tím si tak už nějak klasicky udělám vždycky hezčí den. 

Jak problematické bylo aktuální desku vlastně vydat? Stejně tak jak nezůstáváte stát na místě stylovým pojetím své hudby, tak nejinak je tomu i s labely. Od IFY, přes Nagu až k současné Epidemii. Proč je tomu tak a panuje nyní spokojenost na obou stranách? 

Beňa: Tak s vydáním je to v ČR vždy problematické, proto jsme hrozně rádi, že jsme aktuální Večernici mohli vydat právě pod Epidemií. Ten vývoj vydavatelstvi je určitě spojen i s vývojem muziky, kterou hrajeme. Na to kolik útrap a práce nás nové album stálo, tak jsme nakonec spokojeni, jak to dopadlo. 

Ač nepatřím mezi zastánce ani odpůrce vinylů, tak myslím, že by vaší Večernici tenhle formát obrovsky slušel. Uvažovali jste i o takovém vydání, nebo vám zatím dostačuje formát CD a ani do budoucna o vinylu neuvažujete? Jaký je váš názor na jeho comeback? 

Beňa: Tak o vinylu jsme vážně uvažovali, ale jak jsem již zmiňoval, vydávání nové desky u nás je problematické a nákladné. Na Večernici jsme investovali hlavně do zvuku a nahrávání, takže všechny prostředky padly na studio a na vinyl už nezbylo. Bohužel jsme se vyskytli pro nás v mrtvém bodě, kdy pro lidi, kteří nás poslouchali kvůli tomu, že hrajeme metal, už nás opustili a cestu k novým teprve hledáme. Proto jsme momentálně v rozpoložení, kdy si říkáme, že vydání nového fyzického alba jako takového pro nás nemá význam. Hudbu samozřejmě budeme tvořit dál, ale možná ji necháme pouze v elektronické podobě. Čas ale ukáže, momentálně jsme ale po vydání v takovém rozpoložení. A co se týká comebacku vinylů, je to určitě skvělá věc. Ono to má v sobě takové to kouzlo a nahrávka tím získá svoji osobnost a takovou tu citovou hodnotu. 

Vlasťa: Bylo by skvělé vydat Večernici i na vinylu. Když je ta možnost si koupit CD nebo vinyl, tak já osobně vždycky radši sáhnu po černém koláči v krásném velkém obalu. Bohužel to už bylo nad naše finanční možnosti. 

Mira: Ten vinyl si ale uděláme taky. Je to pěkná věc. Taky je mám rád. 

Příjemného zpracování se dočkal booklet a vůbec celá vaše aktuální grafika a prezentace. Zjednodušili jste logo, černé oděvy vystřídal civil a např. booklet působí až vyloženě nemetalově. Pastvou pro oči je použití pauzového papíru v bookletu, neobvyklé je i hojné použití oranžové barvy a tudíž se nabízí další spojitost s odklonem od metalových klišé. Dá se v tomhle duchu mluvit o maximální kreativní svobodě, spadnutí kamenu ze srdce? 

Beňa: Tak ono je to spíš tím, že už si na nic nehrajem. Jsme to prostě my přirození. Tak kreativita je jistě svobodná, o tom by ale více řekl asi Mira, který booklet tvořil. Taky jsme spolupracovali se Simonou Seaverud Bezděkovou, která nám nafotila titulní stranu, takže je zde vidět i nějaký vliv nebo pohled na věc druhýma očima. 

Mira: Jo jo co k tomu víc. Beňa to jako vystihl. Koncept nějaký je. O dívce, která se ráda potuluje nocí, prožila krasné chvíle, prožila špatné chvíle ... celé to večerní má svoji osobitou hodnotu. Pokud pustíš desku hned od první With The Glass Of Jack nebo Citylights, listneš booklet nebo otevřeš webovky morgueson.com, tak to na tebe dýchne hned. Pokud ne, zkus to možná ještě jindy, jinak jdi od toho. Tak to dělám já :D

A booklet je takový ten hned na první nástřel. Variant coverů bylo mnoho, ale různě jsme o něm diskutovali, co a jak tam dát, jak to nafotit. Písma, barvy a sazbu jsem si teda zvolil sám. A nazval bych ji spíš homo lososovou než taktně oranžovou … Je to tak, že to je taky můj odkaz ke staším dobám i s tím písmem. I když to lidi dnes vidí jako trendy. 

Na vaší hudbě se mi dost líbí, že není upozaděná baskytara. Občas se najdou místa, kdy basa vyloženě dostává svůj vlastní prostor a objeví se i nějaké to sólíčko, málokdy na tenhle jev u kapel narážím. Má na tom zásluhu poctivá práce ve studiu a nebo na rozmanitost dbáte už při skládání materiálu ve zkušebně? 

Beňa: Tak ono tím, že jsme hudbu chtěli zjednodušit, tak se zde nachází více prostoru, který je patřičné něčím vyplnit. Více méně na to dbáme již při skládání, abychom se nějak navzájem nástrojově doplňovali a nerušili a ve studiu ladíme spíše detail a tóny, kdy teprve až tam to může člověk do detailů zpracovávat a zkoušet různé alternativy, co jak zní apod… 

Od basy ke kytarám. Album zdobí hojné množství kytarových sól. Nejsou to ale žádné ekvilibristické finesy ála kytaroví mágové, jsou to spíš sóla neafektovaná, feelingová, mají pořádný drive. Paradoxně ač je album svým způsobem temné a zadumané, z vašeho hraní číší radost, pozitivní ”vibe”. Např. zmíněná Walk The Line je až skotačivá, plná elánu a to závěrečné sólo je úplnou třešničkou. Tak pozitivní skladbu jsem od vás snad ještě neslyšel. Z mého pohledu se jedná o velký krok vpřed. Na albu máte celkově hojně nových prvků, jen na prvních několik poslechů nejsou tak hmatatelné. 

Vlasťa: Hlavní cíl bylo udělat sola tak, aby svým vyzněním dobře zapadly do konceptu celého songu a podpořily jeho atmosféru. Zkrátka méně je někdy více. Bylo to taky hodně o experimentování se zvukem, zkoušení různých možností nastavení, nebo použití kytarových efektů. Solo ve Walk the Line vymyslel a nahrál náš kamarád Martin Beck a myslím si, že odvedl opravdu skvělou práci. 

Mira: Jo já se s tím zvukem zas málo kdy hraju. Mám to rád často nachystané. Na mě je spíš vymýšlet ta sóla jako postupově. Vidím to jako druhý plán písničky. Vlastně jakoby písnička v písničce. Aby to mělo smysl, vývoj, tam gradaci, tam to má význam jen ruchový. Svůj samostaný příběh skoro. To mám rád, když to tak je. A myslím, že proto ta sóla taková jsou tady. 

Máte už nějaký nástřel nových skladeb na příští desku? Uvažujete už nad tím, do jakých vod by mohla další deska směřovat nebo nyní odpočíváte a věnujete se příjemným  starostem jako koncertování, jamování ve zkušebně apod.? Kde vás mohou fanoušci v nejbližší době vidět živě? 

Beňa: Protože bylo nahrávání a samotné vydání Večernice opravdu náročné, tak jsme chtěli na chvilku vypnout a zregenerovat se, ale samozřejmě nejaké nové nápady už jsou a momentálně se spíše věnujeme jamování a řešení toho, co by bylo dobré dělat jinak a jak apod… Od března se vydáváme na takové společné minitour s kapelou Morna, kdy postupně zahrajeme v Hodoníně, Zlíně, Vsetíně, Bratislavě, Brně a Trnavě doplněni o zajímavý support a v červnu se tedy chystáme na Czech Death Fest. Více info o koncertech je na našich stránkách www.morgueson.com 

Když jsem vás měl možnost vidět živě v Uherském Hradišti po boku Ador Dorath, Forgotten Silence aj. a čerstvě po odchodu klávesačky Evči, všiml jsem si, že díra po jejím odchodu nebyla ještě zcela zahojená, museli jste její party narychlo nahradit kytarami. V jaké kondici je kapela dnes? Proběhlo to vypořádání se s absencí kláves bez vážnějších problémů? 

Beňa: Tak samozřejmě, že ta ztráta tam je znát, ale momentálně si myslím, že je už vše v pořádku a že na dalších koncertech se s tím vypořádáme dobře. 

Vlasťa: Tehdy to byl myslím teprve druhý koncert, který jsme hráli bez kláves, takže to pro nás byl ještě hodně velký nezvyk, ale všechny problematické části jsme již vyřešili. 

Mira: Myslím, že dokonce první ne? Tak včera jsme začali tu šňůru v Hodoníně a atmosféra byla výborná, konečně. 

Ke skladbě Každý záblesk udusíš vznikl i povedený videoklip, dalo by se říct váš první. Jak jste si natáčení užili? Kdo stojí za scénářem, režií a střihem? A můžou se fanoušci těšit i na další obrazový materiál? 

Beňa: Jsme konečně rádi, že se můžem pyšnit pořádným videoklipem. Scénář proběhl pod taktovkou Miroslava a jeho bratr Jiří se postaral o natáčení a střih. Natáčení jsme si užili, i když to bylo poprvé, ale tak do budoucna se určitě můžete těšit na něco dalšího. 

Vlasťa: V dnešní době sociálních sítí a rozmachu nových technologií, kdy je i v amatérských podmínkách možné natočit kvalitní video, je pro každou kapelu téměř nutnost mít alespoň jeden klip. Navíc je zajímavé dodat písničce i nějakou jinou podobu, která ještě více přiblíží posluchači její feeling. Natáčení klipu bylo hodně zábavné a tak jsme si ho určitě všichni užili. V budoucnu se snad opět pustíme zase do nějakého dalšího videa. 

Mira: Já teď hledím, že se do toho pouští uplně všichni. Ale totálně do jednoho! Takže klipů bude hodně. To taky nevím, jestli je uplně dobře. Ony ty klipy často působí velmi … stejně. Vlastně si myslím, že to i všechno točí vlastně Radim Vězník, ne, ještě dva další lidi nějací tuším… :D No to je jedno. Ale chytne tě to … Je to krásná činnost. Ať si říká kdo chce co chce. S bráchou o tom debatujem často. Je to super, jak ti zůstane něco, co máš jako dokument toho aktuálního songu. Pro autora je každé podívání plné vzpomínek a kreativních flashbacků, jak se s tím pral při té tvorbě. Budem dělat i další. Jasně. Jen uvidíme k čemu - jestli vyplyvnem novou písničku, anebo ještě k Večernici. 

Mé otázky jsou vyčerpány. Slovo závěrem ponechám na vás, tak máte-li něco na srdci, sem s tím. Za sebe chci poděkovat za skvělou desku, která mi dělá častou společnost nejen doma, ale i na cestách a moc mě baví. Díky za odpovědi a přeji hodně zdaru! 

Děkujem za prostor na Echoes. Přijďte za náma na koncert poslechnout, pokecat. Ahoj.