Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
// ad marginem / jedna

// ad marginem / jedna

Jirka D.19.12.2012
Ad marginem neboli na okraj. Neboli několik poznámek k událostem, které by možná zapadly a skutečnostem, o nichž stojí za to se zmínit. Bokem od hlavního dění, na okraj ostatnímu.

Víc jak polovina adventu je nenávratně pryč a před pár dny jsem zapaloval třetí svíčku na našem věnci. Podobné nutkání jsem měl i při prvním poslechu nového dvojvinylu Candlemass, který se měl stát takovým předvánočním dárkem a místo toho je jen dalším z mnoha bojovníků ve svaté válce proti hudebním fanouškům. Zvukově jde o propadák, i když pěkně zabalený, a pokud vám bude někdo tvrdit, jak je vinylový zvuk hřejivý a teplý a přirozený, vezměte něco těžkého a majzněte ho s tím po hlavě.

 

---

 

O to povzbudivěji působí umělci, kteří se snaží nahrávky vydávat opravdu kvalitně a tak po zásluze byla debutní deska Storm Corrosion nominována na 55. Grammy v kategorii „Best surround sound album“. Přejme jí úspěch!

 

Steven Wilson prostě patří k lidem, kterým jejich hudbu věříte ať už se vám líbí nebo ne, a jeho zasvěcenost evidentně pochopil i jeho velký kámoš Michael Åkerfeldt. Heritage se mi začíná dostávat hluboko do mysli.

 

---

 

Podobně hluboko klesá i můj obor, když na pozici nejvyššího šéfa – ministra dopravy – dosazují v tomto volebním období asi pátou loutku a ta nynější, Zbyněk Stanjura, zcela bez skrupulí prohlásí, že dopravě nerozumí, ale že na resortu ušetří 20 %. Lidé s nízkými znalostmi a vysokým sebevědomím jsou nebezpeční a jejich počínání škodlivé. Jak to, že se to neví?

 

---

 

Zajímavým směrem se vydalo hudební vydavatelství Prophecy productions, které hledá zlatou střední cestu mezi odměněním a spoutáním věrných zákazníků a snad citlivě kombinuje snížení cen s nutností utrácet. Snahu z trochu jiného světa vyvíjí i „Lev v říši hudby“, jak se skromně tituluje pozvolna se probouzející Supraphon, a tak před Vánocemi vydal novou desku Lucie Bílé s logem Ondrášovky a pozadu nezůstává ani oblíbený moderátor Českého rozhlasu Karel Gott, jehož retušovaný obličej zdobí už od konce září novou desku předělávek „Doteky lásky“. Jenže na titulní stránku propagačního letáku Supraphonu se nedostal ani Gott ani Bílá, ale Karel Kryl. Jeho podstatnost prý potvrzuje aktuální kompilace a je s podivem, že naši kočku to nechává zcela v klidu.

 

Oproti tomu skladba „Dogs“, která mi tu právě hraje, ji v klidu nenechává a určitě v tom nebude zvuková kvalita 35 let starého vinylu od Pink Floyd. Tím se dostávám k úplnému úvodu, protože se snažím opět a marně najít odpověď na otázku ohledně příčin tak strmého úpadku zvukových kvalit dnešních nahrávek. Steinbeckovo rozdělení vývoje lidské společnosti do tří etap – barbarství, kultura a úpadek – doznává tíživého naplnění i v této oblasti.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

-krusty- / 19.12.12 19:59odpovědět

Dobrý....Jirko, ty perlíš.....:-):-):-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky