Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Agalloch: soutěž o vstupenku

Agalloch: soutěž o vstupenku

Jirka D.8.5.2013
Po roce se do Česka vrací američtí atmosferici Agalloch, jejichž těžko zařaditelné pojetí metalu se pro věrné fanoušky stává více filozofií než jen hudbou pro letmý poslech. Kapela založená v roce 1995 a vedená zvláštní osobností Johna Haughma, zahraje poslední koncert svého evropského tour 19. května v Ostravě společně s britskými FEN.

Agalloch za dobu svého působení vydali čtyři studiové nahrávky, které poměrně často prokládají různě pojatými a mnohdy až silně experimentálními EP, a jestli něco plně vystihuje jejich hudební tvorbu, je to nepředvídatelnost jejich směřování. Syrová neurvalost prvních oslav ducha přírody na „Pale Folklore“, pestrá mozaika epické rozmáchlosti a akustických meziher druhého alba „The Mantle“, či opětovný návrat k syrovému zvuku na poslední řadovce „Marrow of the Spirit“ – to vše tvoří na první pohled nesourodé hudební dílo, jehož podstatou je ale jediné, návrat člověka k podstatě, k čistotě bytí v souladu s přírodou a jejími zákony.

 

Mezi nejzajímavější díla kapely se v roce 2008 zapsalo EP nazvané prostě „The White“, které je všechno jiné, jen ne pohrobkem předchozí a skvělé nahrávky „Ashes Against the Grain“. Niterné propojení folku, ambientu a poezie přírody ještě nikdy nebylo působivější a mnoho fanoušků právem označuje toto minialbum za to nejlepší, co vzešlo z dílny Agalloch. Nelze se proto příliš divit, že o tři roky později vychází „The White“ znovu a to v kompletu se starším EP „The Gray“, s nímž tvoří na první pohled neslučitelnou dvojici „Whitedivisiongrey“. A právě k této nevšední kompilaci, jejíž pětisetkusová 2LP edice byla prodávána výhradně na koncertech, směřuje i dnešní otázka. Původních sedm skladeb alba „The White“ bylo doplněno o osmou, bonusovou, kterou se stala skladba Haunting Birds, pro účely desky přejmenovaná na Haunted Birds. A nás zajímá:

 

Kdo je autorem cover verze Haunted Birds na kompilaci „Whitedivisiongrey“ z roku 2011?

 

Správné odpovědi nám pište do čtvrtku 16. května na redakční mail ahoj@echoes-zine.cz. Jeden vylosovaný bude odměněn volnou vstupenkou na ostravský koncert.

 

Související články:

 

Marrow of the Spirit – recenze

Faustian Echoes (EP) – recenze

John Haughm – rozhovor

Marrow of the Spirit tour – report z pražského koncertu

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 2.4.19 9:00

Tak jsem to včera projel a... Překvapila mě porce death metalu u Jirky, kde mě hodně potěšili Entombed. Apollyon Son zní fakt divně, ale tuhle sondu musím zkusit. Malignant Eternal taky tak. Aoratos je pecka jako kráva, včera jsem tu desku musel znova celou projet. Černý kov si hodlám koupit. Alastis neznám a prozkouším je. Obal The Sins Of Thy Beloved je čajíček :) Z tohoto období mě vždycky dostalo Vempire od skřivánků Cradle Of Filth, jinak Impia Symphonia od Besatt vládne :D Zed Yago zní dobře, hodně mi to připomnělo Warlock. Rammstein mě vždycky bavili a Manson taky, tam vládne možná nostalgie a nejedna vzpomínka, ale mám je rád. Swans jsem nepochopil, možná bych potřeboval návod. Tam to mám moc těžké. System of a Down a Linkin Park je soundtrack k pubertě. Zmíněná alba znám absolutně z paměti, pozpátku i vzhůru nohama. Zrovna Toxicity jsem toho času nahrával své blonďaté lásce hned za Fallen od Evanescence, aby měla lepší rozhled :D No a Kauan jsou skvělý, hlavně díky tématu, o kterém jsem hodně bádal.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky