Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Albert Mudrian Choosing Death

Albert Mudrian Choosing Death

Garmfrost10.6.2024
Choosing Death: Nepravděpodobná historie death metalu & grindcoru je návykovým čtením pro každého milovníka obou stylů.

Jsa namlsán blackmetalovou ságou od Dayala Pattersona jsem při zjištění, že se chystá kniha o historii death metalu a grindcoru, zavýskal nadšením. Díky MetalGate, překladům Ondřeje Šmejkala a hlavně šikovným publicistům, kteří dokážou výtečně přenést své vize do takřka dobrodružného čtení, jsem nečekal nic menšího, než další výbornou knihu, ke které bude radost se opakovaně vracet. A jak to dopadlo?

 

Nutno podotknout, že se Albert Mudrian vrhl na obšírné téma, jakým deathmetalová a grindcorová historie beze sporu je, zajímavým způsobem. V knize se věnuje většinou těm největším kapelám a na nich ukazuje zrod, vzestup, pád a následný návrat na výsluní obou scén. Hlavní prostor patří Napalm Death, Obituary, Carcass, Death a Morbid Angel. V menší míře se věnujeme např. Pestilence, Asphyx, Cannibal Corpse, At the Gates, Deicide, Entombed, Repulsion a Dismember. Jak vidno, Mudrian měl na srdci zejména hlavní proud obou stylů. Undergroundu se věnoval pouze v náznacích. Je spoustu kapel, které by tu měly být a chybí, a které tu naopak jsou, avšak nemyslím si, že bylo nutné jim věnovat tolik prostoru. To už je zřejmě otázkou názoru a vkusu. Jen si myslím, že veličinám jako Immolation či Incantation nebo Suffocation šlo věnovat více místa. Naopak Slipknot v knize mohl být pouze zmíněn. Kniha měla být věnována také grindcoru, avšak o něm si mnoho nepočteme. Napadá mě nejedna kapela, o které by šlo něco napsat.

 

choosing

 

Přes to všechno je Choosing Death knihou prudce návykovou. Jak si k ní sednete, nepřestanete číst. Návnadou je jak obálka knihy od Dana Seagrava, tak předmluva od Johna Peela a hlavně Scotta Carlsona, kteří dávají najevo, že jim kniha udělala radost a je super, že Albert Mudrain celou tuto dobrodružnou historii sepsal. Máme zde spoustu dobových fotografií – černobílých zakomponovaných v textu či v barevné příloze, plakátů a reklam. Zajisté potěší seznam osob a obsazení, zásadní diskografie podle roku vydání na závěr knihy.

 

Od počátečních pokusů, improvizování a drzosti malých kluků a holek, kteří ani netušili jak, a stali se z nich leadeři nově vznikající scény. Autor nechává dotazované mluvit svými slovy. Dává prostor také producentům, zvukařům i šéfům labelů. Což dává čtenáři šanci nahlédnout pod pokličku. Je znát, že autor uměl dávat dobré otázky a navázat s tázanými dobré vztahy. S odstupem času jsou jejich pohledy brány až s přátelským nadhledem. Muzikanti se mimo jiné zaobírají tím, co pro ně hraní v kapele znamenalo v počátcích, co je popohánělo a co jim dává vydržet v nadšení i nadále.

 

choosingII

 

Kdo sleduje scénu po celou dobu, kdo vyrostl v době, kdy legendární nahrávky vznikaly, kdy upadl zájem o extrém, kdy se přestaly objevovat v hlavních článcích mainstreamových časopisů, v televizích, ale zapluly zpět do undergroundu, nedozví se toho mnoho. Spíše se můžete zamyslet spolu se svými oblíbenci, ke kterým vzhlížíte po celý svůj život, co se to vlastně stalo, co to dělá s námi a zda je vůbec důležité o tom přemýšlet a ne si to hlavně užít. Je výtečné, že i po čtyřiceti letech tady nejen death či grindcore jsou. Je výborné, že se rodí nové kapely, které styl obrozují. Slovy jednoho z interpretů – dnešní doba je nejlepší. Kdo chce poslouchat praotce žánru, old school, má stále možnost. Kdo rád experimenty, tech/death, avantgardu, jazz… i ten má na výběr. Kniha ve mně zanechala celou škálu pocitů, které jsem doprovázel poslechem všemi těmi Leprosy, Blessed Are The Sick, Slowly We Rot, Butchered At Birth, nebo Mindloss, Into The Grave… a zároveň si uvědomoval, že jsou stále svěží a příjemně extrémní jako před dávnými lety. Autorův cit a civilní projev na mě udělal dojem. Budu doufat, že si od něj zase něco počtu. Prostoru si Mudrian nechal více než dost.

 


 

Vydáno: 2024 , Metalgate

Originální název: Choosing Death: The Improbable History of Death Metal & Grindcore , 2016

Překlad: Ondřej Šmejkal

Počet stran: 392

Jazyk vydání: český

Autor obálky: Dan Seagrave

Vazba knihy: měkká / brožovaná

ISBN: 978-80-908835-2-9



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky