Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Stejně jako posledně i teď se nějakým záhadným způsobem povedlo, že z tuzemské produkce se mi do polic uhnízdilo vícero položek, které tak vydají na dva díly, aby to pro nebohého čitatele, respektive čtenáře nebyla taková nálož ke čtení, bádání, prověřování tipů a vzpomínání na starší nahrávky. Takže se období únor-březen rozloží zase do dvou dílů, které jsem rozdělil dle dominujícího nosiče. V nynějším díle převládají kazety, příště tu budou zase CD. Přiložím pár zkušeností a názorů na konkrétní hudební náplň i samotné fyzické zpracování, jelikož to je gró toho všeho. Možná tím někoho rozezlím, pobavím, nebo něco úplně jiného. Tak to prostě je.

// Łūt / Nāv – split

Začnu hned tím, co nemám úplně v lásce, a to jsou split alba. Proč si je teda pořizuji? Protože některé kapely je vhodné v policích kompletovat i po stránce neřadových alb a tím tak potlačit svoje letité přesvědčení. Sice víc než zdravě přemýšlím nad tím, zda při pořizování té které nahrávky nepřikročit rovnou k nákupu dvojice identických položek, protože bych ji jednoduše zařadil k oběma kapelám a vyhnul se tím tak (ne)úplnosti sbírky u jedné z nich, ale to je dilema, které možná nemá řešení. Toto split MC jsem pořídil především kvůli Nāv, neb je to blacková krev, které nyní věřím a shledávám ji ve zcela dobré kondici a tvůrčím rozmaru. To bylo hodně dobře vidět na desce Arcizlo, na kterou se jemně navazuje zdejší dvojicí skladeb, z nichž jedna je coververzí. Tak je to přeci jen správné, protože každé neřadové album by mělo být takové jiné, možná experimentální, možná raritní, možná nahrávané živě, zkrátka takové, aby si fanoušek mohl říct, zda jej potřebuje, či jej shledává jako blbost. Splitko s Łūt však blbostí není, jelikož i oni vystrkují výhružné růžky a dostávají se do pozice, kdy nostradamovsky tvrdím, že o nich ještě uslyšíme, pokud jim verva vydrží. Łūt se totiž kymácejí v poryvech sludge / drone / doomu, což je mnohdy těžká disciplína, která balancuje na hraně nemotorného opakování, či neschopnosti vtáhnutí do osidel vlastní atmosféry. Naštěstí tohle není jejich případ. Společné splitko je taková zajímavá koexistence, u které mi pořád vrtá hlavou zvolený motiv obalu. Eduard Štorch potažmo Rudyard Kipling by měli nejspíš radost, kdyby se podobné dílo ocitlo na přebalech jejich děl, ale tady vidím paralelu jen v jakémsi agresivním ataku a v určité neurvalosti. V každém případě je při poslechu nad čím přemýšlet.

// detaily nahrávky
// ukázka

// Kaosquad – Ravenous Decay

Kaosquad se obecně řadí asi do grindcoru, ale to je myslím možná někdy až svazující řemen, jelikož jejich hudba nabízí i deathmetalové výhružky. Největší odraz jsem vždycky spatřoval ve velikánech Carcass a myslím, že to tak nebudu cítit sám. To jen tak na úvod, aby čtenář poznal, o koho tu jde, protože tahle kapela, ačkoliv už existuje dost dlouho (podle archivů od roku 2009), tak stále jaksi tuzemské scéně dluží nějakou větší desku. Diskografie čítá splitko, epko a demo… no a teď kompilaci. Kazeta Ravenous Decay tak není žádným novým materiálem, ale spojením obsahu z demáče Ravenous, který vyšel taktéž na kazetě v roce 2020 a EPkem z roku 2017, které zase vyšlo jen na sedmipalci. Nemáte-li uvedené nahrávky doma, pak tu máte něco jako instantní nápoj, čili 2v1. Vydávat starší sebrané spisy v jednom celku mám rád. Člověk, tak celkem efektně doplní položky, které mu kdysi unikly. Ravenous Decay tohle splňuje, a ačkoliv poslech uplyne, než bys řekl kaosquad, tak je to vkusný artefakt do sbírky. Jen mi trošku neladí obal, který totiž byl použit na EP Institute For Mental Decay. Kazetový obal je sice na oko stejný, ale do obrázku byla vložena i kresba, která u EP tvoří rubovou stranu. Na první pohled to možná zjevné není, ale je to tam. Tady bych ocenil trochu snahy s novější grafikou, protože třeba motiv dema Ravenous v bookletu kompilace není… Nechci úplně nikoho nasrat, ale působí to na mě jako šití poněkud teplejší jehlou, ne-li přímo horkou.

// detaily nahrávky
// ukázka

// The Corona Lantern – Singles (2015-2022)

Navazuji kazetou, která s tou předchozí drobátko souvisí. Je to totiž taky kompilace sebraných archiválií jen s tím rozdílem, že skladby dosud nevyšly na žádném fyzickém nosiči. Trochu mi tu nehraje návaznost formátů, jelikož obě alba kapely vyšla na CD a nyní následuje MC verze, ale budiž výmluvnou formulí, že to prostě není řadové album, ale vlastně doplněk. Nutno dodat, že hezký doplněk a přesně takový, který mám rád. Vydané skladby totiž bylo možné ohmatat jen na monitoru, či displeji přehrávacího ústrojí, ale nebylo je možné vsunout po bok svých bratří. Ono to vlastně úplně nejde ani teď, ale ještě než se zamotám do vlastních sítí, tak raději přejdu k tomu, co tu vlastně máme k poslechu. Začíná se skladbou Poryvy, čili singlem z roku 2022, kde se objevuje čeština a melodičtější forma kapely, což bylo možné zachytit už v podobě videoklipu, který byl ke skladbě natočen. Viděli? Tak jestli máte rádi vizuál Fields Of The Nephilim kombinovaný s vizuálem Portal, pak je to pro vás jako stvořené. Další náplní je singl Turning Possibly Into Never natočený v roce 2019 a pak se kazeta musí otočit. Tu otvírá další česky zpívaná záležitost, kterou je věc Tam nahoru, což je česká verze skladby Up The Last Hill z poslední desky Certa Omnibus Hora. Další dvě písně jsou z dema MMXV, což je i letopočet jejich vydání. Přijde mi kouzelné, jak všechny songy společně fungují a neruší se. Vzhledem k tak trochu reverzní chronologii jde vlastně o zcela přirozené posouvání, které není rušivé. Jsem rád, že se tento materiál ocitl konečně i na hmatatelném hudebním formátu, protože ty skladby, ačkoliv se nedostaly (zatím) na žádné z velkých alb, jsou skvělé a reflektují vývoj a dobový postoj kapely. A protože já mám pro tuhle partu svým způsobem slabost, tak jsem prostě nadšený i tentokrát.

// detaily nahrávky
// ukázka

// Trollfjell – Old Mystical Tales From Bohemian Castles

Tahle nahrávka si o připomenutí vyloženě řekla sama. Svého času jsem ji drobátko studoval a naposlouchával a v turbulentnosti všedních dní své doby jaksi vystrnadil z pozornosti. S o to větším nadšením jsem ji držel v rukou fyzicky, když byla zvolena jako příjemná příloha skvělého Unholy Pagan Fire zinu. Znáte toto čtení? Měli byste, jinak se bude kolega Garm zlobit a to nechcete. Ostatně pokud lámete kámen v hlubinnách black metalu, tak nejspíš tohle čtení máte již v poličce. Ale zpět k věci. Kapela Trollfjell se na svém již druhém velkém albu zaměřila na koncept o českých hradech (jak už sám název díla předesílá), ze kterých však vybrala ty, které mají svou historií co nabídnout zvídavému jedinci hledajícímu tajemno. Jasně že každá zřícenina má svůj příběh, všude najdeme variace bílých paní, zazděných nebožáků, lokálních strašidel a dalších mytologií, které vám suše odvypráví každý průvodce, co je tu zrovna na brigádě a tohle se měl naučit, protože to lidi baví. Trollfjell k věci přistoupili (podle dostupných materiálů jde o dvoučlenný projekt) trochu jinak. Především poutavě a vypravěčsky. Jejich black metal je epický až běda. Někdy mě ty snové středověké dungeon synth pasáže trochu nudí, ale on celý tenhle black metal je stylizován do hodně výpravné polohy. Dokonce i texty jsou dost obsáhlé, což je další element, který může místy překážet, protože je toho nějak moc. Ale když na pravidla téhle hry přistoupíte, dostanete vcelku ojedinělý kousek, který v našich končinách nemá úplně srovnání. Někdo si vzpomene na Graveland, někdo na Falkenbach, Morrigan… a řadu dalších. Důležitá je atmosféra, která umí být zvláštně melancholická a někdy patřičně zlobivá. V každém případě máte chuť si nahrávku vzít s sebou a vyrazit na jeden z cílů, o kterém se tu pojednává. Jsou to ostatně moc pěkná místa s pohlcující historií. Sedm skladeb – sedm hradů, ačkoliv ještě jeden hrad je tu navíc, a to je ten na obale, o kterém tu žádná skladba není (je to Gutštejn jen tak mimochodem). Určitě ke zvídavým krokům napomůže i booklet, kde jsou dané stavby zachyceny v krásných dobových kresbách coby romantické zříceniny. A tohle já fakt můžu.

// detaily nahrávky
// ukázka

// Willig – Der Werwolf Aus Prag

Relikvie z roku 2014. Nebo spíš výstřelek? V každém případě zajímavá položka do sbírky, která nabízí potěšení především sběratelům kuriozit, nebo notorickým archivářům. Ale to není samozřejmě zcela vše, protože ačkoliv se jedná jen o jednu skladbu čítající nějakých 18 minut, jde o náležitě pestrou a barevnou konstrukci, která v sobě snoubí thrashmetalové válcování s blackmetalovou dravostí a kytara střídá riffy, které mají velikou energii a především nápady. Nadále je materiál protkaný úryvky ze seriálu o kriminalistovi Zemanovi z dob minulého režimu, jehož nadřízeným je jistý Kalina, kterého můžeme spatřit na obale. V civilu to je Miloš Willig, který byl kovaným komunistou, takže partyzánské zařazení mezi jednotky werwolf je takovým štiplavým šprýmem. To ovšem i zpívaná němčina a celá ta situační manipulace i tak malé nahrávky. Velice povedený kousek, jen co je pravda. Je tak velice chvályhodné, že dílo téměř po deseti letech vychází znovu, sice ne na původním CD, ale v MC podobě. A to je důstojné a potěšující.

// detaily nahrávky
// ukázka

// Kalle – Under The Black Moss

Dost podrobných poznatků padlo už v recenzi od kolegy Symptoma a líbí se mi jeho výběr vesmírů, které jsou hodně paralelní s tím od Kalle. A to přímo výrazivo Chelsea Wolfe s Portishead. O křehkosti Kalle versus Chelsea Wolfe je postaráno už díky určitému písničkářství, se kterým obě jednotky pracují. Já bych si ještě připočítal Adele, protože i ta je ve svém výrazu hodně osobní, zdánlivě snadno rozrušitelná i při pevně daném momentu. To nemyslím špatně, ale jako důkaz toho, nakolik atmosféra těch skladeb je synonymem pro napětí, melancholii a další podobně emotivní pocity. Vývoj rozvinutí skladeb o stopy s bicími linkami, či lehkými doteky snad fruity loopu, nebo jiných elektronických podkresů je odražen i ve fyzické edici gramodesky. Všechna alba nesou nosný prvek fauny na obale, která je vyražena hlouběji a leskle zalakovaná. Nově se však setkáváme s gatefold formátem, který rozevírá náruč podobně široce jako hudba samotná. Za tyhle detaily jsem neskonale vděčný. V tomto případě především za stylové a nápadité provázání všech nahrávek skupiny.

// detaily nahrávky
// ukázka