Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

 

Top alba

Deftones - Gore  //   ochutnávka

 

Hexvessel - When We Are Death  //   ochutnávka

 

Horseback - Dead Ringers  //   ochutnávka

 

Radiohead - A Moon Shaped Pool  //   ochutnávka

 

The Claypool Lennon Delirium - Monolith of Phobos  //   ochutnávka

 

True Widow - Avvolgere  //   ochutnávka

 

Těch nejlepších mám šest a řadím je abecedně. Jiné pořadí dohromady nedám, nerad bych vedle sebe srovnával Radiohead a spolupráci Claypoola s Lennonem. Jsou to dva jiné světy, dva přístupy, jak hudbu dělat s radostí a hravostí. Vedle toho by možná minimalismus True Widow obstál jen velmi těžko (papírově), přesto tady je a mám ho rád. Podobně jsou na tom Horseback, kteří ten minimalismus vzali za úplně jiný konec, ale taky skvěle. Deftones jsou pro mě srdcovka a mohlo by se zdát, že jejich místo zde je jisté, ať už by vydali cokoliv. Ne ne, jsou prostě dobří a deska Gore je výtečná. A Hexvessel? Vylezli z lesa a nahráli rockové album s atmosférou, která mě chytla.

 

Cult of Luna & Julie Christmas - Mariner  // ochutnávka

David Bowie - Blackstar  // ochutnávka

Gojira - Magma  // ochutnávka

Long Distance Calling - Trips  // ochutnávka

Oranssi Pazuzu - Värähtelijä  // ochutnávka

Pixies - Head Carrier  // ochutnávka

Steven Wilson - 4 ½  // ochutnávka

Thy Catafalque - Meta  // ochutnávka

 

Desky v druhém sledu je nesourodá sbírka různých interpretů a žánrů, mezi které bych možná ještě přidal duo Iamthemorning. Opět jsem si dovolil rovnat podle abecedy, protože srovnávat nesrovnatelné nechci. Ostatně i jejich výskyt v přehrávači odpovídá aktuálnímu rozpoložení, počasí, náladě … však to znáte.

 

Anti-top roku

Přístup k albům, která se dle mého soudu nepovedla, je prakticky stejný jako poslední roky - tedy jde o nenaplněná očekávání u těch alb a kapel, u kterých bylo na místě “něco” čekat. Tím rozhodně netvrdím, že jsou horší než velké zástupy desek mizerných a nezajímavých, ale ty opouštím rovnou a zmiňovat je nemá smysl. Takže asi takhle: stále se nechytám u posledního alba Opeth, na němž jsou dobré nápady podle mého ředěny nezajímavou vatou, a té bohužel není málo. Nijak mě neoslovuje osobní zpověď Nica Cavea, i když celkový rámec událostí chápu. A Alcest sice dali dohromady pěknou desku, ale na můj vkus se moc podobá jiné starší desce. Prozatím trochu váhám i u KoRn, kteří se zasekli na svém jistém (a to není málo), ale mohli by mít na víc, protože prostě KoRn. A to je vše.

 

---

 

// Victimer

 

Top roku

David Bowie - Blackstar  //

 

Skuggsjá - A Piece for Mind & Mirror  // ochutnávka

 

Oranssi Pazuzu - Värähtelijä  //

   

Radiohead - A Moon Shaped Pool  //

 

True Widow - Avvolgere  //

 

Anohni - Hopelessness  // ochutnávka

Hexvessel - When We Are Death  //

Hail Spirit Noir - Mayhem In Blue  // ochutnávka

Arkona - Lunaris  // ochutnávka

Priessnitz - Beztíže  // ochutnávka

Setentia - Darkness Transcend  // ochutnávka

Laniakea - A Pot Of Powdered Nettles  // ochutnávka

Steven Wilson - 4 ½   //

Master´s Hammer - Formulæ  // ochutnávka

Neolunar - Neolunar  // ochutnávka

 

David Bowie nahrál na sklonku života úžasné album, které já osobně považuji za jedno z nejlepších, které jsem kdy měl možnost slyšet. Další slova jsou zbytečná. Skuggsjá pro změnu spojili metalovou muziku se severským folklórem způsobem, který nelze označit jinak, než jako fascinující. Jejich zhudebnělá toulka Norskem mi sedla dokonale. Oranssi Pazuzu rostou každým albem a to letošní znovu rozkoplo dveře do sklepa, aby ještě víc roztáhlo jeho prostorovost. U Radiohead se omezím na Jirkou zvolený titul art rockového alba 21.století, protože tohle prostě sedí a netřeba hledat další superlativy. True Widow nahráli s prstem v nose vynikající, jednoduchou rockovou desku, kde je v pár akordech řečeno naprosto vše. A ten nadhled… parádní. Tím bych krátce okomentoval můj osobní TOP5, ale i další interpreti a alba k nim náležící, mě letos potěšili a nahrávky řazené pod sebou jsou volené přesně tak, jak jsem si je soukromě vyhodnotil. Takže dohromady je to takový můj TOP15 právě uplynulého roku. Roku, který mě po hudební stránce bavil víc, jako ten předcházející a ve kterém bylo velmi poučné se nechat inspirovat a posluchačsky posouvat.

 

+

Beskydy

Jeseníky

Žďárské vrchy

Letos v tomto pořadí.

 

Anti-top roku

Negură Bunget - Zi  // ochutnávka

Wyrd - Death Of The Sun  // ochutnávka

Se Delan - Drifter  // ochutnávka

 

Všechny tři alba pochází od skupin, které jsem měl v jisté fázi jejich fungování skutečně rád, ale aktuální alba mne pouze nudila a když už mne probudila z letargie, tak jen ve smyslu rozmrzelých poznámek na jejich adresu. V případě Negură Bunget nejsem nijak překvapen, protože současná sestava kapely mi nepředává vůbec nic, ale Zi pro mne bylo ještě horším albem, než předchozí Tau. Wyrd se vrátili po letech s podivnou nahrávkou všech možných chutí, ale nedotkli se ani průměru toho, co od kapely jejich výrazových prostředků očekávám. A Se Delan? To byla především ta nuda. Tuctová gotika, která se možná chvilku hezky poslouchá, ale za pár minut máte pocit, že ani nic nehrálo.

 

Také zmíním alba, která mně z nějakých důvodů nesedla a čekal  jsem od nich něco jiného. Není to ovšem klasický anti-top:

 

Opeth - Sorceress  // ochutnávka

In The Woods… - Pure  // ochutnávka

Nick Cave - Skeleton Tree  // ochutnávka

Oceán - Ve smíru  // ochutnávka

Obsidian Kingdom - A Year With No Summer  // ochutnávka

Borknagar - Winter Thrice  // ochutnávka

Winterfylleth - The Dark Hereafter  // ochutnávka

 

Odchod Davida Bowieho, to bolelo...

---

 

// Bhut

 

Top roku

1. Cult Of Luna & Julie Christmas - Mariner  // ochutnávka

V téhle desce cítím hudební svobodu a velikost kam až může zajít takové vizionářství. Líbí se mi jak k sobě pevně váže nepříčetný řev zpěvačky Julie a tklivé melodie luny. Zároveň dokáže s lehkostí gradovat situace v nejzazší možné vypjaté hranice a během vteřiny otočit kormidlem do snových nálad. Tomuhle říkám veledílo roku 2016.

2. Arkona - Lunaris  //

Ačkoliv tahle deska z hlediska moderní doby nepřináší absolutně nic nového, objevného a tak podobně, jde o prvotřídní kvalitu. Na poli black metalu současného vyznění se mi Lunaris zavrtal hluboko do paměti. A to svojí přirozenou primitivností a jednoduchostí, tedy tak, jak black metal započal svou cestu. To propojení dávna se současnem je úžasné. A tenhle black metalový střih je mi hodně vlastní.

3. OvO - Creatura  // ochutnávka
 

Skoro se to ani nezdálo, ale na třetí místo dávám hudební experiment z Itálie. Opět jde o lehce primitivní muziku, za to o trochu odlišného rázu. Najdeme tu vlivy drone, noise nebo industrialu. Všechno skvěle zmapováno a zaházeno za sebe tak, že zůstanete uhranuti. Je to rituální muzika, která mě dostala tím, jak působí - čím víc, totiž nahrávku slyšíte, tím víc je divná, děsivá a vrývá se pod kůži až nebezpečně hluboko.

 

Hexvessel - When We Are Death  //

Hard rock mi není cizí a když se umí takhle pěkně současně a zároveň retroidně zahrát… pak už není slov…

Oranssi Pazuzu - Värähtelijä  // 

Psychedelický trip s těžko předvídatelným black metalem od hipíků, kteří ani neví, jestli ještě pořád to, co dělají je black metal, nebo už něco úplně jiného, divného, znásilněného. Já jen vím, že je to prvotřídní a úžasné. To mi taky stačí.

Subrosa - For This We Fought The Battle Of Ages  // ochutnávka

Ne, určitě nejde o jejich nejlepší desku. Na to jsou dvě předchozí až příliš silné. Ale z doomové nabídky roku 2016 jde jednoznačně o výherce. Navíc cítím z desky jistou osobní rovinu a upřímnost, která jinde citelně chybí. Proto jsem se s tímhle dílem tolik sblížil a zapsal jej i sem.

Terra Tenebrosa - The Reverses  // ochutnávka

Od prvních doteků se jménem téhle kapely ještě nebylo zpřetrháno pouto, které tehdy vzniklo. Naopak, každou nahrávkou sílí a roste. Letošek Terra Tenebrosa zastihl v náležitě výtečném rozmaru. The Reverses je úchvatné spojení divnosti a hnusu v hudbě. Strach začíná být víc reálný, než se zdá. Perfektní práce.

 

Je těžké vybrat to úplně nejlepší album. Už jen proto, že každé vychází z jiného žánru. Přesto jsem se pokusil sestavit tři skutečně nejlepší kousky plus ty další, již bez pořadí sepsané. Mohl bych vypsat ještě pár zajímavých, silných, či jinak významných děl. Ovšem otázkou je, jestli jejich význam a moc bude stejně veliká za rok, dva, zkrátka jestli půjde i v budoucnu o toliko neotřesitelné nahrávky. U těch, které tu sepisuji věřím, že to tak bude.

 

Ačkoliv jsem do absolutního žebříčku nejlepších nahrávek nezařadil nic z tuzemské scény, věřte, že i u nás se kvalita urodila… a nebylo jí málo. Ovšem troufám si tvrdit, že za hranicemi naší krásné země, obstojí jen malá část z nich. Ruku na srdce, kolik tuzemských kapel může z fleku vyjet na turné po světě jako headliner, bez toho, aniž by vymetávala čirý underground? Jasně, proti ug scéně ani křivého slůvka, ale stejně. Inu, kdo mě chápete, tak víte kam tím mířím, kdo ne… ale k věci. Níže jsem seřadil jakýsi pomyslný tuzemský žebříček, ačkoliv scénu děsně nerad dělím (ba co víc, nesnáším to!) na tu naší a tu za hranicemi. Ale je mi líto nezmínit některé perly, které se u nás vylíhly, leč na kvalitu výše uvedených děl nedosahují.

 

Mallephyr - Assailing The Holy  // ochutnávka
Mortifilia - ...When I Killed The God  // ochutnávka
Umbrtka - Hlavní stroj  // ochutnávka
Kraake - Fram  // ochutnávka
Cult Of Fire - Life, Sex And Death (EP)  // ochutnávka
Stíny Plamenů - Šum v pološerech  // ochutnávka
Sekhmet - Spiritual Eclipse  // ochutnávka
Panychida - Haereticalia - The Night Battles  // ochutnávka
Pačess - Trapista  // ochutnávka
Torc - Tóny Annwnu  // ochutnávka
Nocturnal Pestilence - I, Eternity  // ochutnávka
Buer - Protoalbum (Nigrum Ignis)  // ochutnávka

A že jsem zapomněl na velikány Root a Törr a Master’s Hammer? Ne, nezapomněl jsem, jen jsem si chtěl nechat tato jména zcela bokem.
Nuže ze zmíněných kapel mohu s nadšením a potěšením hovořit akorát o Master’s Hammer, jejichž deska Formulae se mi tuze zalíbila. Snad díky poťouchlosti sobě vlastní, snad díky krásnému digipaku a kdo ví čemu ještě. V žebříčku by stála mezi Stíny Plamenů a Sekhmet.
To Root jsem ještě nestačil naposlouchat. Poštovní panáček mi CD s návratem rodu Kärgeräs doručil v půlce prosince, takže poslechy mám za sebou sotva dva. Proto musím diplomaticky zůstat nestranný. Ale jisté sympatie ta deska má, to bez debat.
S Törr je to horší, ačkoliv se mi nahrávka Black’n’Roll líbí daleko víc, než minulá Tempus Fugit. Nicméně dávka tohoto druhu black‘n’rollu nepřišla v pravý okamžik. Možná, že se k pochopení alba ještě prokoušu, zatím bych jej však zařadil až za Buer.

 

 

Na tomto místě nelze nezmínit hned několik nádherných koncertů, které jsem měl to štěstí navštívit. Události sepíšu tak, jak šly během roku po sobě:

 

Žižkovská noc // 

Nečekal jsem to, ale tenhle koncertní počin mě báječně potěšil. Genius loci Žižkova udeřil.

Aluk Todolo, Sum of R // 

Tajemné místo, zvláštní hudba a na svět se vyklubala přímo obřadní akce. Krásný zážitek.

Prague Death Mass //

Prvotřídní výběr kapel, dokonalý průběh festivalu a do paměti se vrylo něco, co nelze vymazat.

Mortiis na Phantoms of Pilsen X //

Píšu hlavně Mortiis, neboť ten mne dokázal uzemnit ze všech kapel jednoznačně nejvíce. Ale byla by chyba nezmínit i zbytek celých Phantoms, neboť jde/šlo o unikátní festival. Zde jsem se cítil opravdu nádherně a bezstarostně.

Killing Joke // 

Koncert, který postupem času nabíral na síle. Výtečný výběr songů, perfektní nasazení hudebníků a vynikající zvuk. Tohle byl majestátní zážitek.

 

Samozřejmě bych mohl zmínit i další výtečné akce, jako třeba koncert Oranssi Pazuzu, Hexvessel, Jucifer, Primordial, Sólstafir nebo Subrosa, ale na každém bylo vždy něco, co slůvko dokonalé nedokázalo podtrhnout.

 

Určitě se sluší zavzpomínat na dovolenou, kterou jsem letos užíval v nádherné zemi - v Norsku. Určitě bych se rád do této krajiny vrátil. Zájemci mohou prohlédnout drobnou galerii zde.

 

Další úspěchy jsou opět v rovině ryze osobní. Například narůst sbírky originálních nosičů o 258 ks (zahrnuje MC, CD i LP). což je cca 21 originálek měsíčně… ufff. Zda bude i roku 2017 takto nakloněn si netroufám odhadovat. Nově totiž do mé peněženky zasáhla koupě nemovitosti (takže hypotéka) a automobilu (takže provoz vozu).

 

Anti-top roku

Určitě jsem nějaká horší alba slyšel, ale nechci to tu kazit. Každý jistě narazil na něco, co mu absolutně nesedlo. Ostatně o tom je osobní vkus každého z nás. Můžu upozornit na nějaké zbytečnosti, ale některá z nich vychází třeba i jako příloha časopisu, takže nechci kazit jména. A konec konců takové věci rovnou mažu, jak z paměti elektronické, tak i své vlastní.

V roce 2016 se toho událo mnoho, opravdu mnoho špatného, ale do hudebního světa to raději netahejme...

 

---

 

// Garmfrost

 

Top roku

Hail Spirit Noir - Mayhem In Blue  //

Nebudu zde rozepisovat žádná moudra. HSN natočili přesně takové album, které jsem potřeboval slyšet, abych nezanevřel na blackovou avantgardu.

 

Deathspell Omega - The Synarchy of Molten Bones  // ochutnávka

Na nové dílo Deathspell Omega se vyplatilo čekat. Ničivá bouře cupuje vše, co se jí zamotá do cesty.

 

Necrocock - Houbařské album  // ochutnávka

Jak sladká umí být krutá smrt otrávením…

 

Aenaon - Hypnosophy  // ochutnávka

Strašně rád poslouchám podobně nezařaditelnou  muziku, která se nesvazuje žádnými mantinely.

 

Obscura - Akróasis  // ochutnávka

Obscura zrají jako víno. Podmanivá nálož technicky vymazlenýho deathu mi z jejich dílny obzvláště chutná.

 

Irkallian Oracle - Apollyon  // ochutnávka

Temné jsou cesty IO. Spíše rituálu než metalovému albu se Apollyon podobá. Jakoby dílo nebylo stvořeno lidmi…

 

Altarage - NIHL  // ochutnávka

Ze zajímavého tipu pro zkrácení času se vyklubala trvalka, které se ne a ne zbavit. Násilný mix stylů smrti a černoty je vymyšlen vskutku zábavně. V nejzlejším slova smyslu.

 

Chthe'ilist - Into The Vaults Of Ingurgitating Obscurity  // ochutnávka

Obskurnost z Kanady nesází jen na atmosféru, ale rovněž na instrumentální ohebnost. Album je nenápadné pouze na první dojem.

 

Ulver - ATGCLVLSSCAP //  ochutnávka

Možná to není nejlepší album od vlkovců, ale určitě nejzajímavějším za posledních x let. I přes přepálenou stopáž točím cédo ve věži docela často až pravidelně.

 

Plebeian Grandstand - False Highs, True Lows  // ochutnávka

Disharmonické zlo cupuje mé představy o souboji hard corového i black metalového světa. Matematicky dokonale vypočítané kruté riffy nepostrádají i kus zběsilé atmošky.

 

split Blut Aus Nord a Aevangelist - Codex Obscura Nomina  // ochutnávka

David Bowie - Blackstar //

Demimonde - Cygnus Oddyssey  // ochutnávka

Root - Kärgeräs - Return from Oblivion  // ochutnávka

Silva Nigra- Světlonoš  // ochutnávka

Testament - Brotherhood of the Snake  // ochutnávka

Oceán - Ve Smíru  //  ochutnávka

XIII Století - Intacto  // ochutnávka

 

Death, Nová Růže a Oceán v Brně

 

Telč 2016

 

Anti-top roku

Označit nějakou desku jako anti-top je většinou matoucí a sedí snad jen na In Flames a jejich Battles. Ti už hrají pro někoho jiného a mě nezbývá, než se s tím smířit. Jsem zklamaný z posledních počinů Opeth - Sorceress, Master`s Hammer - Formulæ, Thy Catafalque - Meta a také asi z Gojira - Magma. Nejedná se o nejhorší alba roku, ale rozhodně nenaplnila moje očekávání. Špatných desek se opět urodilo víc než dost, ale co mě nezajímá, to mě ani nezklame.

 

Všechno zlé je k něčemu dobré… Ale je pravdou, že bonzování, sledování a lhaní mě štve ze všeho nejvíc a dobrého na tom není nic! V roce 2016 se po téhle stránce opět urodilo...

 

---

 

// Michal Z.

 

Top roku

David Bowie - Blackstar  //

 

Fates Warning - Theories of Flight  //  ochutnávka

 

Sinistro - Semente //  ochutnávka

 

 

Messenger - Threnodies //  ochutnávka

 

Ihsahn - Arktis //  ochutnávka

 

Ulver - ATGCLVLSSCAP //

 

Zippo - After Us //  ochutnávka

 

Headspace - All That You Fear Is Gone //  ochutnávka

 

Kristoffer Gildenlöw - The Rain //  ochutnávka

 

---

 

 

[Celkový Top 11 najdete zde, druhou část redakční bilance zde.]