Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Aleš All Levý // DARK GAMBALLE (Svět za dekou)

Aleš All Levý // DARK GAMBALLE (Svět za dekou)

-krusty-18.1.2017
„Kdyby v rádiích seděli osvícený lidi, mohli být DARK GAMBALLE kultem i v mainstreamu“ - tolik citát z knihy, pod který se nelze než nepodepsat. Ale nečekejte knihu, ve které se bude lkát nad nespravedlivým osudem. Na to jsou DG příliš zocelení...

Biografické knihy o tuzemské scéně (k ní počítám i tu slovenskou) se nám množí jako houby po dešti. A to je dobře, neboť nás to alespoň donutí zase zasednout do pohodlného křesla a začíst se do zážitků z dob, kdy neexistovaly čtečky a internetu rašily mléčné zuby. Není totiž nad poctivou bichli. Bylo by užitečné, kdyby takové knihy přinutily ke čtení nastupující posluchačskou generaci, ale mám takový pocit, že v případě (nejen) knihy o DARK GAMBALLE se bude jednat o čtení pro pamětníky. A ti si jej vysloveně užijí.

 

Zprvu jsem si říkal, že psát a vydávat knihu o DG je celkem unáhlené, vždyť je tu spousta starších, kultovnějších a hlavně nezrekapitulovaných kapel jako třeba Root, Torr či Master's Hammer. Ale po chvilce jsem se zarděl, protože Sedláčkovci z Vyškova jsou opravdu zasloužilou partou a já si matně pamatuji, jak jsem jako vyjukaný hošan koukal na ty moravské „morbid angel“ v lužáneckém stadionu už někdy na začátku devadesátek. Takže oprava: tihle dříči si knihu rozhodně zaslouží, vždyť od debutového demáče uteklo neskutečných cca 27 let!

 

text1

 

Pod touto knihou v nádherně graficky zpracované obálce je podepsán Aleš Levý, známý pod nickem All (Pařát, R.U.M.zine, radio Beat...) a rozhodně se nejedná a nudné sepisování a popisování historie. Více než rovnocenným partnerem v dialogu je mu Jirka „DeSed“ či „10“ Sedláček – tedy frontman kapely samotné. A věřte, že Jirka je extrémně ukecaný. A když do toho občas All vloží reakce a názory Robotoma, Gothyše či Deadyho (oba DG), Tomáše (Redblack Prod.) nebo Blackieho (Cales), je to už solidní sešlost. Zprvu jsem si říkal, že by možná neškodilo citace odlišit kurzívou, ale ono je jich tolik, že by byla nakloněná nezanedbatelná část celého textu a tak je asi dobře tak, jak to je...

 

text2

 

Během četby jsem nezavadil o žádný nonsens nebo tiskařského šotka....snad jen, ta Darkem oblíbená kapela z Německa se píše BONEY M, tedy včetně ypsilonu. A nehádejte se, já na nich taky vyrůstal.

 

kniha shop

 

Hlavní vypravěč Desítka se s tím nemazlí a korektnost nechává daleko za dveřmi. Díky tomu se můžeme dočíst o leckdy ostřejších zážitcích a názorech na Bruna (Krabathor), BigBosse (Root), Tomáše Kmeťa (studio Exponent), Dodo Doležala nebo bývalé členy DG. Od známého, který knihu také četl, jsem byl upozorněn na to, že se Desítka dost poplácává sám po ramenou....inu, co by se nepoplácával. Je tahounem, frontmanem a hlavně jediným původním členem DARK a později DARK GAMBALLE. Nemám s tím problém.

 

text3

 

Jak už jsem uvedl, kniha se mi graficky dost líbí. Do textu je vloženo celkem sedm plnobarevných obrazových příloh, a to včetně (v podobných knihách často chybějících) frontcoverů vydaných alb. Palec nahoru! Hnidopich by možná postrádal v závěru knihy kompletní diskografii se seznamy skladeb, coververzí, videoklipů a odehraných koncertů ... ale i bez této jediné mini-pihy na kráse se jedná o výstavní publikaci, ze které je na hony cítit zapálené fanouškovství – jak od Alla, tak od Jirky Sedláčka. Celkově mě kniha neuvěřitelně bavila a po Brunově „Revoltikonu“ se jedná o další poklad, který se bude číst nejlépe – jak jinak – pamětníkům. Skvělá práce!

 


 

Napsal: Aleš All Levý

Textová úprava: Jiří 10 Sedláček

Žánr: biografie

Vydavatelství: DARK GAMBALLE / Redblack / X Production

Počet stran: 396



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

hyenik / 18.1.17 22:26odpovědět

Je to pecka, kterou jsem s nostalgickým úsměvem zhltl za dva dny.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky