Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Redaktorské ozvěny - červenec 2020

Redaktorské ozvěny - červenec 2020

Sarapis2.8.2020
Vedro k zalknutí je sice záležitostí jen posledních dnů, nic to však nemůže zvrátit na faktu, že polovina prázdnin je za námi. Tempo léta je i přes pandemicko-mediální masáž správně lenivé, spěchat nelze ani na silnici, ani na horské stezce, a vlastně není kam. Jedině snad domů k reprobednám (nebo manželkám?). Dnes z nich může zaznít i něco z našeho výběru, který se nám zřejmě vinou tepelné roztažnosti krásně natáhl pod rukama.

// Jirka D.

 

Sparks - A Steady Drip, Drip, Drip (2020)  ochutnávka

Neskutečně návyková deska. A Steady Drip, Drip, Drip je popík, který využil snad všechny myslitelné popěvky a současně se obloukem vyhnul kýči a otravnosti, což zní skoro nemožně, ale je to tak. Veteráni Sparks se vrátili s nahrávkou, z níž je cítit obrovská porce humoru, nadhledu a současně i muzikantského kumštu, který je naservírovaný tak jednoduše a přirozeně, že posluchači bude chvíli trvat, než ho vůbec napadne něco takového v nahrávce hledat. Fasáda jednoduchých radio-friendly písniček ukrývá velké hudební hody a hlavně hity jako All That, I’m Toast, Self-Effacing, Left Out in the Cold, Lawnmower a další. 

 

Philip Glass - Songs From Liquid Days (1986)  ochutnávka

Philip Glass v písničkové poloze, byť se samozřejmě nejedná o nic jednoduchého a prvoplánového. Songs From Liquid Days je přehlídka vrcholných muzikantských a pěveckých výkonů (zkuste naprosto fantastického Bernarda Fowlera v první skladbě Changing Opinion), k nimž napsaly texty ikony světové hudby jako Paul Simon nebo Suzanne Vega. Nejsilnější momenty jsou pro mě v prvních dvou skladbách, zmíněné Changing Opinion a pak v Lightning, která nezapře Glassův rukopis (troufám si tvrdit, že byste ji k Philipu Glassovi dokázali přiřadit). Odkaz na první máte v ukázce, odkaz na druhou ZDE.

 

Philip Glass - Einstein on the Beach (1976)  ochutnávka

V souvislosti s Glassem jsem opět zkusil poslechnout Einsteina na pláži a opět jsem to nedal na jeden zátah - to prostě nejde. Přitom mi to přijde pořád snazší poslouchat než nacvičit a zazpívat. Tohle je zkouška odolnosti pro všechny zúčastněné a naprosto ojedinělý projekt v dějinách hudby. 

// Lomikar: Doporučuji pak zkusit aplikaci Philipa Glasse na dokumenty Godfreye Reggia a to zejména ve snímku Koyaanisqatsi. 

 

Jambinai - Onda (2019)  naše recenze vč. ochutnávky

Člověk odchází z krámu s deskama s jednou v podpaží a současně s tipem “tohle si určitě poslechni”. Pak zjistí, že už loni tuhle nahrávku kolegové chválili v recenzi a že mi tehdy všechno uniklo krásnému obalu lákajícímu k poslechu navzdory. Album Onda jsem proto poslechl a ano, je to pěkný, intenzivní a folkem prošpikovaný post-rock. A je velká škoda, že v intenzivních pasážích to někdo přepískl a nahrávka v těch místech řve jak letadlo při startu. Opět jedna promarněná šance. 

 

Steve Von Till - No Wilderness Deep Enough (2020)  ochutnávka

 

U desek, jako je tato, si vždycky uvědomím, že celek je víc než prostý součet jeho jednotlivých částí. Neurosis dohromady, to mám rád. Ale sólovky jednotlivých členů? Vlastně si ani nepamatuju, jestli se mi někdy nějaká líbila, ale asi jsem je neslyšel všechny. Aktuální novinka Steve Von Tilla je emocionální kýč. Piano, cello, hromada ambientních ploch a hluboce procítěný Tillův hlas. Dohromady kopec nudy, který nedokážu poslouchat jinak než jako kulisu u práce. A taky je nad slunce jasné, že se budeme brzy loučit. 

// Victimer: Zkoušel jsem a asi máš pravdu. Dostal jsem se po chvíli do fáze, že už to vážně nechci slyšet...

 

Enter Shikari - Nothing Is True & Everything Is Possible (2020)  ochutnávka

Zatím si nechávám uležet a vyzrát všechny pocity, protože v této chvíli (rozuměj několik poslechů) je to docela zmatek. Navzdory deklarovanému konceptu a rádoby hloubce mi novinka Enter Shikari přijde laciná a prvoplánová až hanba, na druhou stranu to ale zatím nevzdávám a třeba se v ní něco objeví. A třeba taky ne. 

 


 

// Victimer

 

Convocation - Ashes Coalesce (2020)  ochutnávka

Convocation způsobili svým debutem velké haló, minimálně tedy v doomových vodách. Na podobnou desku jako je Scars Across čekalo nemálo pohřebních fanatiků. Kapela se ihned po jeho vydání směla zařadit po bok hlavních jmen zkázonosného podhoubí - vedle Esoteric, Evoken nebo v ruinách dlících krajanů Thergothon. A teď je venku album číslo dvě. Nová směs brutality, krásy a umírání. Klasická monstróznost, epika, řev strun i padlých ikon. Bude to zase velké? Vše tomu nasvědčuje, ale teprve se nořím...

 

Biosphere - Dropsonde (reissue) (2020)  ochutnávka

Znovu vydaný titul z roku 2006 doplněný o bonusy. Dvě hodiny elektronického minimalismu s vlivy jazzu. Ideální pozadí pro práci na počítači, anebo také přímo ukázkové album ke studiu ambientní muziky s přesahy. Funguje obojí, záleží, jak se k tomu člověk v daný moment postaví a co mu vyhovuje. 

 

Jesu - Never (EP) (2020)  ochutnávka

Nové album Jesu vyjde v listopadu, Never vítám jako malý předkrm před hlavním menu. Je experimentální, je to hra s odstíny Jesu. Závan typicky ospalé melancholie je různě tvarován a pokud umíte tančit, klidně si poslužte. Jesu jsou prostě Jesu, jako když po x letech rozchodíte starou sekačku, která sice divně zní, ale ten výhled na celou zahradu je tak krásný... Uvidíme jak bude znít Terminus.

 

Kekal - Quantum Resolution (2020)  ochutnávka

Neposední hračičkové, kterým je i není svatý metal se vrací. Propagace Quantum Resolution byla spuštěna již před mnoha měsíci formou zveřejňování jednotlivých songů a tohle já nemusím. Dělal jsem jako by nic a těšil se na celé album. Kapela jej asi před dvěma týdny zaslala a já jsem po asi osmi posleších pořád na začátku. U Deeper Underground (nakonec mé nejoblíbenější album Kekal vůbec) jsem se s verdiktem trochu unáhlil, takže se nikam neženu… Každopádně je evidentní, že po metalovějším předchůdci je opět čas na víc experimentů a poslepovaných vlivů odjinud.

 

Mogwai - ZeroZeroZero (2020)  ochutnávka

Soundtrack pro stejnojmenný italský seriál a další varianta jak se nedřít s riffy a vstřebávat surovou epiku, která jinak přehrávači vládne. V tu chvíli Mogwai představují další poslechovku pro minuty v klidu a prostředí lehké atmosférické elektroniky. Stres je v nedohlednu, práce počká, nechávám se unášet.

 

Stian Westerhus - Redundance (2020)  ochutnávka

Hlas, elektronika, všímat si detailů zvuku a... znovu hlas. Redundance je taneční album i avantgarda v jednom a je dobré zlomit své vlastní předsudky a jeho pomyslnou neprostupnost. Nakonec to nedá tolik práce a je to docela příjemný společník, ke kterému se vyplatí vracet.

 


 

// Bhut

 

Hail Spirit Noir - Eden In Reverse (2020)  naše recenze vč. ochutnávky

Mám dojem, že jsem nalezl nejlepší album roku 2020. Sice máme teprve polovinu velkých prázdnin, ale když to album poslouchám, jsem hotovej. Absolutní špička. 

//: Lomikar: Ha! A za mě je to zatím největší zklamání tohoto roku. Ta tam je rozšafnost, divokost a sympatická juvenilita alba Mayhem in Blue. Teď mi to zní jako takový ten důležitý prog no. 

 

Judas Priest - Demolition (2001)    naše recenze vč. ochutnávky

Tohle album na delší čas zůstalo v přehrávači a jen tak mimoděk nahrávalo v průběhu dne do mysli jeho melodie, úseky a další motivy. Fakt skvělá deska, která mě báječně dodala mocnou vzpruhu. 

 

Clawed Forehead - My Domain (2015)  ochutnávka

Poprvé jsem kapelu viděl v roce 2012 a od té doby neslyšel jediný song. Ale tehdy ve mne kapela dokázala zapsat něco, na co se nezapomíná. No a když takhle jednou lovím něco u Metalgate, koukám, že jejich album je tu za těžce lidových padesát korun. Soukám to do košíku a když balíček dorazí, je tohle první album, které strkám do přehrávače. A mají mě. Někdo by mohl namítnout, že je to česká verze kapely Apocalyptica, ale takový pohled mi přijde příliš přímočarý. Mno, nějaké mouchy jsem tam polapil, ale jinak mi nahrávka přijde jako velmi svěží a působivá. 

 

Lvmen - Heron (2008)  ochutnávka

Skvělé, skvělé, skvělé. U poslechu jsem se neskutečně zasekl a věřte nebo ne, zanechal veškeré činnosti a jen seděl a poslouchal, vstřebával, prožíval. Pecka, ostatně jako celá diskografie. 

 

Prison Of Mirrors - De Ritualibus Et Sacrificiis Ad Serviendum Abysso (2020)  ochutnávka

Moribundus zlus muzikus. 

 

Bhutova pivní trasa aneb dlouho jste nečetli žádnou kravinu

 

Od září loňského roku, kdy jsem naposledy přinesl několikero postřehů z pivovarnického světa kultury, proteklo v pípách mnoho laskomin a vpravdě i mnohdo tekutin nevábného charakteru a pochybného účinku na útroby konzumenta. Leč zralá úvahu jarního Echoes srazu přinesla své ovoce a vesměs se všichni usnesli, že bych mohl zasejc něco naglgat a následně naplkat do naší pravidelné měsíční periody. Ano, i Echoes má své dny. 

 

Budu hodný a zkusím se tu rozplývat jen nad červencovými návštěvami…

 

 

Lobeč (web) - pivovar, o který mám zájem delší čas a který mi stále unikal, přestože jsem se v daném kraji motal již tolikrát. Je to zapadlá víska, jíž dominuje bezesporu nejkrásnější stavba, kterou kdy člověk vymyslel - pivovar. Staré industriální dílo, které s sebou vyžádalo několik rekonstrukcí, které jsou výtečně zdokumentovány na webových stránkách podniku. Pro nadšence z hudebního spektra musím vypíchnout grafiku všech tiskovin, jelikož ji má na svědomí Franta Štorm. Originální písmo inspirované jednotlivými stavebními prvky pivovaru, jedinečné obrázky na etiketách a to vše s nádechem secese, čili první republiky. Skvost. A co se piva týče i zde jsem byl perfektně spokojen a ukojen. Dokonce tu vznikla myšlenka se tu nechat za nějaký čas ubytovat a veškeré možnosti pivovaru nasát mnohem intenzivněji. 

 

 

Téhož dne jsem ještě dostal chuť na ležák z Dědkova mlýna (web), avšak toho času zde probíhala svatební seance. Naštěstí jsou zde celkem pohotoví, takže mají pro kolemjdoucí žíznivce připravené přístřeší o několika stolech a s improvizovaným výčepem piva a limonády. Však to bohatě stačí. Ovšem z doslechu už nevaří nic jiného, než klasický ležák, který je však těžce chlebnatý a hutný. Čas od času tohle není vůbec na škodu.

 

Kamenice nad Lipou (web) je obec prakticky o dvou kulturních památkách - zámku a pivovaru. Obě kratochvíle stojí hned vedle sebe, takže o čas se bát nemusíte. Při vstupu do velkého pivovarského komplexu na vás bafne cedule s výčtem deseti druhů piv, že prý dnes na čepu. Jako výběr je stopro fajn, ale deset druhů mi už přijde až zbytečné. Jak to pak má člověk stíhat ochutnávat? A tak jsem se jal jen několika druhů: 11 ležák, 12 ležák, řezaný, 10 APA a 15 IPA. Všechno vesměs fajn, pokud si vzpomínám. Takové neurážlivé, dobře pitelné, bez závažných vad na chuti, jen ty svrchňáky mi tolik nejely, jako spodní klasika. Za zmínku však určitě stojí řezané pivo, které se zde opět čepuje stylem děleným, stejně jako to dělají třeba v Kašperkách. Zaručeným pozitivem je velkorysý prostor restaurace s krásným klenutým stropem. Rychlost servírek je v pořádku a jejich úsměv příjemnou povzbuzující mechanikou k dalšímu napití. Kuchyně výtečná. Takže velká spokojenost. 

 

 

V Teplicích sídlí špičkový prostor pivovaru Monopol (web). Úchvatné prostředí, které na vás dýchne filmy s Vlastou Burianem. Na čepu stálá nabídka 4 piv + sezónní speciál. Co vám budu povídat, tohle předčilo mé očekávání. Byl jsem nadšenej! Krásná servírka s výstavním zad… teda chci říct, že tu je moc příjemně. Nejlépe vzpomínám na klasickou dvanáctku ležák, která prostě byla fajn. Nejméně pak na 14 ale, který mi nepřišel ničím zajímavý. Ale to prostředí a celkový styl a šmrnc podniku je naprostým unikátem. Já mám tohle prvorepublikové post-rakousko-uherské typizování tuze rád a neznám jiný pivovar, který by to dotáhl do takové podoby. Nádhera, nádhera, nádhera.

 

 

Černý Orel (web) - komplikovaná budova starobylého rázu s velmi příjemnou obsluhou, která kmitá seč jí síly stačí. Zejména pak jistá blondýnka, která o místních pivech dokázala hovořit s takovým nadšením, že se to málo kde vidí. Vyloženě jí ta práce bavila a to pak potěší i zákazníka, když to není natvrdlej blbec. No a tak jsem ochutnal vše, co bylo dostupné a dojmy odtud mám dobré. Pivo vesměs průměrné, ale v pořádku. Jídlo však naprosto skvělé. 

 

 

Ossegg (web) - klášter, v jehož rozsáhlém nádvoří se v rohu krčí několik deštníků, které dávají tušit, že se tu odehrává něco výjimečného. Polorozpadlé zákoutí s pivovarem, kde vás nepustí dovnitř (prý vstup jen s obsluhou), za to rozsáhlá zahrádka včetně několika vzdálenějších lavic a stolů pod stromy místní centrální zeleně. Na čepu tři druhy a všechny perfektní, zejména pak Ossežat, což je velmi voňavý a příjemný ležák. Kuchyně je tu formou grilu, či nakládaných pochutin, ale postačí. Dle odpozorovaného šumu jde o častý cíl cykloturistů, avšak i místní se tu opájí, což vždycky značí slušné zázemí. Ačkoliv se sedí venku, tak tu vydržíte fakt dlouho - to pivo vás k tomu zkrátka donutí. 

 

 

Hotel Emeran (web) - stoupající vrcholky Krušných Hor lákají na svá (nejen) lyžařská letoviska, kde jedním z nich je obec Klíny, která nabízí široký záběr takových středisek a jedním z takových těch hřejivějších spatřuji v hotelu Emeran s vlastním pivovarem o třech pivech. Naprosto dostačující nabídka: Kníže nebes 12 ležák, Svatých Tří králů 13 tmavá a polotmavý medový ležák 12. Vzletné názvy produktů jsou zvoleny dle pradávných štol, které kdysi byly obživou pro místní horníky. Všechno to byly velmi příjemně chmelené produkty, z nichž světlé a polotmavé vybízely k delší návštěvě. Krásný rozhled do krajiny, celkem solidní kapacita k sezení a poklidná obsluha. Nebylo se nad čím rozčilovat, jen si klidně užívat. 

 

 

Louny mají hned trojici pivovarů z nichž můj z top 5 (Zichovec) byl navštíven jen za účelem nákupu limitovaných edic aktuálních dobrot. Nicméně vyzkoušel jsem minipivovar Lounský žejdlík aka Minipivovar Domov (web). Tady to byl spíše průměr a jak v nápojáku stálo, že mají ještě speciál dle aktuální nabídky - zeptal jsem se celkem milé slečny, co to teda je. Celkem rychle mi sdělila vlastní názvy dvou piv, které si bohužel nepamatuju. Tak nějak mi chybělo sdělení, zda jde o ale, ipu, asfalt, nebo močovinu. Celkem rozdíl oproti výše zmíněnému Černému orlovi, kde servírka, vedle pivních stylů ještě jmenovala i chuť, sílu a celkový dojem. Ale jak se říká - líná huba holé neštěstí, ovšem v daný moment jsem chtěl tak nějak otestovat sám sebe a tak jsem si vybral jeden z barvitých názvů a později seznal, že jde sice o ale, ale nějak mi nesedí. Škoda, protože prostředí je tu vcelku fajn, ale celkový dojem je z dnešního výčtu ten poslední. 

 

 


 

// David

 

Einstürzende Neubauten – Alles In Allem (2020)  ochutnávka

Partičku kolem Blixy Bargelda vedu v dlouhodobém povědomí, protože Nick Cave. Ovšem na vřelejší seznamovací večírek prozatím nikdy nedošlo. Možná jsem nikdy nedokázal najít dostatek odvahy, vůle, otevřenosti. Těžko říct… novinka mi oproti předchůdcům přijde jako nenáročná pohodička. Fajn věc.

 

Miles Davis – A Tribute To Jack Johnson (1971)  ochutnávka

V rámci hledání čerstvých, inspirativních nahrávek, sjíždění Bandcampu, ždímání seznamů nově vydaných desek, jsem nakonec hodil flintu do žita a sáhl po Milesu Davisovi. Konkrétně dle mého jedné z nejpovedenějších nahrávek jeho elektrického období první poloviny sedmdesátých let. Pocta profesionálnímu boxerovi Jacku Johnsonovi – prvnímu černošskému mistru světa v těžké váze v dějinách. Jedna skladba na stranu. Koncentrovaná dokonalost.

 

Kenny Burrell – Introducing Kenny Burrell (1956)  ochutnávka

Jestliže Miles Davis, tak v těsném závěsu Kenny Burrell. Jeho nádherně čistý, vzletný kytarový tón disponuje i po tolika letech neskutečnou silou. Oproti Milesovi je Kenny více v uvozovkách písničkový, možná snadněji stravitelný. Třebaže Midnight Blue z šedesátého třetího jde v kvalitě ještě o kousek dál, prvotina nikterak citelně nepokulhává. Odpočinková záležitost.

 

John Coltrane – Blue Train (1957)  ochutnávka

Další krásná nahrávka. Patrně nejznámější Johnovo album. Pokud jste někdy v životě seděli v kavárně, zřejmě máte Blue Train zažité, třebaže proti své vůli.

 

Muddy Waters – Best Of Muddy Waters (1957)  ochutnávka

Bluesman Muddy Waters na svém prvním dlouhohrajícím albu, kompilaci dříve vydaných singlů z období let 1948-1954. Není na škodu si čas od času připomenout, odkud brali všichni ti Zepelínové, Stouni a Hendrixové inspiraci pro své nesmrtelné hitovky.

 


 

// Garmfrost

 

U2 - The Unforgettable Fire (1984)  ochutnávka

Ať už se mi to líbí, nebo ne, poslední týdny neposlouchám prakticky nic jiného než diskografii U2. The Unforgettable Fire točím nejčastěji. Nádhera. Už mě z toho hrabe...

// Sorgh: Vynikající, trošku zapomenuté album. Miluji ho!
// Bhut: Jo, tihle staří U2 jsou dost syrový a chytlavý. Taky je tu a tam rád praktikuji. 

 

Nexion - Seven Oracles (2020)  ochutnávka  naše recenze

Islandské řízky Nexion mezi všemi U2 můžu a taky pořád. Jsem zvědavej, za jak dlouho řeknu STOP! Zatím ale ne. Jejich muzika mě baví, užívám si ji. Mění se jak had mění svoji kůži. Tváří se jako jednoduchá libovka, přitom se toho v podpalubí neděje zrovna málo.

// Sarapis: Taky už jsem desku párkrát protočil a pořád mě baví. 

 

Plexis - Půlnoční rebel (1990)  ochutnávka

Fíha, třicet let… Plexis a jejich Půlnoční rebel jsem tehdy docela žral. Zvlášť hitovku Svět jsou bary. V podstatě tuhle skladbu poslouchám doposud. Jedinou. Letos pod taktovkou Miloše Doležala vyšla v novém zvukovém kabátku a já oprášil starou lásku. A kupodivu zase tolik nezestárla. Furt divoká kočka.

 

Carcass - Necroticism - Descanting the Insalubrious (1991)  ochutnávka

Ani nevím, po kolikátý dávám do ozvěn Carcass. Letos jim má vyjít nové album, tak s chutí mlsám starší kultovky. Z Necrotism má pořád husinu. Každý riff, každé cinknutí, intra, dvojřevy, škopky… Vše nezemské... Tomu se říká nesmrtelnost. Předpokládám, že se Carcass na novém albu tomuto zřejmě nepřiblíží ani z poloviny, ale i to je pořád velká síla. Těším!

// Bhut: Album s typickým příkladem toho, že v jedné skladbě je tolik nápadů, které by mnohým vystačily na celou desku. Skutečně nesmrtelná nahrávka. 

 

King Diamond - House of God (2000)  ochutnávka

Protože jsem hrdým vlastníkem Dagonovy knihy překladů Kinga Diamonda Diamanty sú večné, pouštěl jsem si ke čtení komplet diskografii mistrovy tvorby. Mám v krvi jeho stará díla, novější moc ne. Musím však uznat, že jsou rovněž parádní, zejména mi šmakuje dvacet let mladé album House of God. Letos by mělo vyjít nové album, což bude bezesporu událost roku. Uvidíme.

// Sarapis: Z Kingových prací mám mírné výtky jen k The Eye a Give Me Your Soul, Please, jinak super alba jedno vedle druhého, House of God nevyjímaje. Ten námět a tíšeň, která z alba plyne, to jsou známky nesmrtelnosti. Knihu prekladov mám též, parádní příručka!
// Bhut: Přikyvuji, kolegové, ve všech bodech. 

 


 

// Ruadek

 

Aleah - Aleah (2020)  ochutnávka

Deska jako odkaz velké osobnosti. Nemá to zdaleka takovou sílu jakou měly věci, u jejichž vzniku opravdu byla, jako vzpomínka je to ale silné. 

 

Haken - Virus (2020)  ochutnávka

Už šestá deska progresivistů z Británie, opět jiná, opět dostává.                                                   

 

Vulkan - Technatura (2020)  ochutnávka

Tool + Opeth + Soen = 80% Vulkan

 

Trent Reznor / Atticus Ross - Watchmen soundtrack (2019)  ochutnávka

Úderný a agresivní soundtrack, který v jistých pasážích zní jako pokračovatel “Spirály”. Velmi povedené všechny 3 díly muziky, která často dokonale převezme svou roli a seriál změní ve videoklip. 

 

NeuroAxis - The Lockdown Sessions (2020)  ochutnávka

Můj oblíbenec - chameleon ze Slovinska, co tvoří jednu věc za druhou, pokaždé v jiném stylu. Tentokrát to vyšlo lépe a blíže tomu, co mám rád. Tedy, že má Wulf blíže k ambientu než k taneční muzice, že je to více duše Vangelise než indrustriálně metalová palice.

 

Blu Mar Ten - Empire State (2016)  ochutnávka

Stále si myslím, že je to jedna z nejlepších elektronických desek 2016.

 


 

// Sarapis

 

Traveler - Termination Shock (2020)  ochutnávka

Sotva rok a půl od debutu a už jsou tady Traveler znovu, s druhým albem Termination Shock. Čas od času končí poměr natěšení s prvními dojmy nepřímou úměrou a to je bohužel tento případ. Naoko všechno v pořádku, ale nějak se do těch skladeb nemůžu dostat. Silné paže (Termination Shock, Deepspace) se střídají s řídkou svalovinou (např. Shaded Mirror) a třeba u úvodních vokálních manévrů v Diary of a Maiden se necítím vůbec pohodlně. Buď Traveler uspěchali své album, anebo já tyhle tlachy. Kdo s koho? Go, Canada, go!

 

Convocation - Ashes Coalesce (2020)  ochutnávka

Hned prvotina byla skvěle mířenou ránou do středu terče na pohřebním voze, první ochutnání z nového alba mě do židle zatlačilo přibližně stejně. Nahrávku teprve poznávám, ale je to božské šťourání v těle záhrobníka. Tempo je uspávací, ale s husí kůží se usíná těžko.

 

Jaga Jazzist - Pyramid (2020)  ochutnávka

Novinka Jaga Jazzist je narozdíl od Convocation uspávací až dost, a to i přesto, že má sotva čtyřicet minut. Některé motivy se mi do paměti stačily vrýt, ale spíš jejich bohatým opakováním a různými variacemi, než nějakou vznešenou příčinou jedinečnosti. Pocit ohromení jako u předchozího Starfire mě zatím míjí, ale pozor, vracet se k této nahrávce mě nestojí žádné přemáhání a v tom cítím něco jako potenciál růstu.

 

Törr - Armageddon + Kladivo na čarodějnice (1990/1993)  ochutnávka

Utírání prachu je smysluplná práce, pokud při ní otřete, otevřete a vložíte do přehrávače nějakou starou pecku. 2-MC The Gallery obsahuje čtyři alba Törr, z nichž jsem si tentokrát připomněl tu ranější část tvorby. Je to kus doby, archivní materiál a taky záruka dobré zábavy. Kromě letitých hitů z přehraného dema a debutu (Válka s nebem, Lady Madelaine, Posedlá, ...) nelze přeslechnout i slabší kousky, ale nechybí ani srandičky, které dnes člověk uslyší leda tak někde v grindu. Spláchnout do hajzlu kříž a pak i vlastní desku? Brilantní!

 


 

// Sorgh

 

V.A. - A Tribute To Master's Hammer (1999)  ochutnávka

Tohle je album z časů, kdy jsem se metalu začal věnovat takříkajíc naplno. Ukazuje se na něm plejáda tehdejší domácí scény a někteří si s vybraným materiálem poradili vskutku originálně. Je to takovej bonbónek na chvíle kdy už nevíte coby.
// Bhut: Luxusní nahrávka, naprostý skvost!

 

Inter Arma - Garbers Days Revisited (2020)  ochutnávka

 

Další z netradičních poslechů tohoto měsíce. Inter Arma zprznili osm songů od různých interpretů a vložili do nich hmotu jejich temné nálady. Spíš zajímavá než kdovíjak důležitá nahrávka. Opět takový zákusek na období letního rozmaru.
// Bhut: Musím doplnit...

 

Maere - I (2020)  ochutnávka  naše recenze

 

Silně nehumánní, atmosférický deathmetal. Typická nahrávka pro Lavadome Records. Tady se ustálené vzorce zašlapávají do hlíny a vládu přebírá nepředvídatelný pořádek chaosu. Těším se na silný debut.

 

Athanatheos - Prophetic Era (Or How Yahveh Became The One) (2020)  ochutnávka

 

Zajímavý počin z Francie, který přes deathmetalový základ navaluje vrstvy blacku a progresivního metalu. 

 


 

// Lomikar

 

To byl zase měsíc. Poslechově jsem nestihl pranic, protože jsem se zapekl ve výběru nových sluchátek, abych ve výsledku zjistil, že problém je v přehrávači a když jsem se snažil konečně navázat na svojí reportní profesi návštěvou koncertu Olaf Olafsonna a Big Bad Tripu, tak se to zvrhlo v sedmadvacetihodinový večírek, ze kterýho jsem se druhej den projel rovnou pásovou sanitou (špinavou, nemytou). Strašně nebezpečná kapela. Příště budu připraven líp. 

 

Ventolín - Totem (2012)  ochutnávka

 

I dávno předtím, než zavalil internet svým neodolatelným videoklipem k písni Disco Science, tvořil tenhle okouzlijící podivín naprosto bezdiskuzní elektronické pecky. Album Totem je fantastický feel good trip, který chutná lehce po houbách, nesnaží se bejt důležitejší, než je a působí tak děsně sympaticky. 

 

Decline of I - Escape (2018)  ochutnávka  naše recenze

Jó tohle je taky velkej feel good. Závěrečná část Judicaëlovy krysí trilogie vyloženě vyřvává ambice kapely vytvořit opravdu velké a komplexní blackové dílo. Narušené kytary, nepříjemné samply, hnusáckej vokál. Ačkoli mám pocit, že všechno na tomto albu se točí kolem tracku Enslaved by Existence, který obsahuje jak kýčovitě přešvihlé chóry, tak famózní ruchovou stopu vprostřed či opravdu odporný vokální vyhnojení autora v závěru. Já mám tyhle rozdivočelý věci rád, tak co bych si stěžoval. 

 

Haru to Shura - Haru to shura (2019)  ochutnávka

 

Je jí pětadvacet, nezavře klapačku a co song, to docela jiná hudební výprava, ať už se bavíme o jpopu či noise rocku. Takže si zaslouží recenzi, ve které se vypíšu více. Nepřepínejte kanela. 

 

Depeche Mode - Spirit (2017)  ochutnávka  naše recenze

Já se přiznám, že to Gahanovi už po těch letech moc nežeru a jeho projev by se podle mě měl spíš omezovat na popisy drogových závislostí a nekonečné osamělosti než si zkoušet nahromadit body za plkání o revoluci. Hudebně to ale pořád plyne moc dobře a kdybych měl hodně heretickou náladu, tak bych třeba napsal něco o tom, že bych se rád procházel nočním městem se sluchátky na uších, kde bych tohle album poslouchal čistě instrumentální.

 

Kristoffer Gildenlöw - The Rain (2016)  ochutnávka  naše recenze

Pain of Salvation perou úplně jiný prádlo než já nosím, takže mě docela překvapuje, že se ke mně dostala obloukem tahle smutná a smířená deska jejich bývalého basáka a pěvce. Je to opravdu sklíčený příběh o ztrátě paměti a života, přísně se držící svého konceptu, ze kterého nevyčnívá naštěstí žádná snaha o výrazné leitmotivy či potřeba písničkářství. Mám trochu obavu, že si na tohle album na stáří ještě vzpomenu. Mimochodem tenhle rok z Kristoffera vypadlo nové album.

 


 

// Symptom

 

Astronoid - Stargazer (2013)  ochutnávka

Black-metal moderní.

 

God Is An Astronaut - Epitaph (2018)  ochutnávka

Irské trio s citem pro post-rock.

 

Cloudkicker - Unending (2019)  ochutnávka  naše recenze

Ben Sharp progresivní.

 

Ereley - Diablerie (2020)  ochutnávka

Progresivní rock/metal z Karlovarska.

 

Ruptured World - Interplanetary (2020)  ochutnávka

Ambientní mise do hlubin vesmíru.



  DISKUZE K ČLÁNKU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Oldpeak / 3.8.20 17:26odpovědět

Za mě v červenci Great Escape od Crippled Black Phoenix, Huricanes and Hallos od Avatarium. Z novější desky Avatarium - The Fire I Long For mě zatím baví tak půlka skladeb, jako celek mi to ještě nesedlo. Skladba Uninvited od Lion Shepherd mě překvapila, při prvním poslechu jsem myslel, že je to nový prog směr Riverside..

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky