Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

   // dISHARMONY - Fragments Of Time

   electronica / EBM / IDM
   AP39 // 13 skladeb, 50 min.
   říjen 2016
   bandcamp // facebook

Začít jinak, než s disharmonickými cestovateli časem, ke kterým mám z více důvodů nejblíže, by snad ani nešlo. Jejich aktuální album nesoucí název Fragments Of Time vyšlo na podzim loňského roku a je nadále věrné, pro kapelu typickému, spojení hrubších prvků elektroniky s těmi atmosféričtějšími a klidnějšími. Soukromě jsem si jej nazval jako electronic body relax, což samozřejmě berte s nadsázkou a přičítejte to pouhé hře se slovy. Hudební poselství dISHARMONY lze ale přesně takto chápat, což jsme si načrtli už v článku k jejich předchozí desce Cloned II.

Časové fragmenty dělí jen neviditelná linie, ve skutečnosti jsou spojeny v jeden celek a svým způsobem fungují. Hudba dISHARMONY umí být výpravná, děsivě hororová i taneční a dohromady nabízí specifický zážitek. Pak jde o to, jak jednotlivému posluchači sedí samotná prezentace a takto pojatá elektronika. Já Fragments Of Time využívám čistě jako kulisu, nechci ji přehnaně pitvat a zajímat se o "ten a ten" postup, sampl a součinnost s ostatními motivy. Hudba dISHARMONY je o pocitech a ty jsou na vlně odpočinku, ve kterém se to pne a bouří. Zkreslený, a v efektech držený vokál, dodává nahrávce na programované neživosti, protože pokud tato hudba odněkud plyne, jsou to nejspíš vzdálené galaxie, či komplexy vznášející se prostorem jako stanice pro přestup, kdy běžný smrtelník vyslechne něco kosmicky atmosférické muziky, v klidu si odpočine, dá kávu a zase odletí kam potřebuje. Akorát musí být pořád ve střehu, protože jej neustále svírá napětí.

Děsivěji pojatý relax time před další cestou může být ku prospěchu věci. Produkce dISHARMONY sice nevyčnívá nad ostatní, ale mantinely, ve kterých se pohybuje, ovládá s přehledem. Je to elektronika, která má smysl, hlavu a patu a je fajn se s ní čas od času potkat. Album Fragments Of Time beru jako příjemného, nekomplikovaného průvodce tichým tokem myšlenek, ve kterých to nezdravě bobtná, protože klid a pohoda zde nejsou prezentovány tak, jak je známe. Tady se i klid klepe strachy a pohoda občas utře slzu pochybností.

   // Samhain - One Minute To Twelve

   electronica / post industrial / IDM
   AP40 // 11 skladeb, 69 min.
   únor 2017
   bandcamp // facebook

Tuhle nahrávku berme jako úplnou novinku, protože vyšla teprve před pár týdny. Hned při prvním poslechu mě zaujalo využití Chaplinova projevu z filmu Diktátor, který jsem neslyšel poprvé, neboť jej už před nedávnem použili naši dobří známí The Vacant Eyes. Jisto jistě náhoda, ten projev zkrátka má své poslání a své charisma. Ve společnosti Samhain je navíc vložen do úplně jiného prostředí, dle očekávání ryze elektronického. Pokud mohu srovnávat s předchozími dISHARMONY, tak bych projev Samhain viděl jako minimalističtější co do využití elektroniky, která je stlačena víc do sebe, i když do hermetického uzavření má pořád daleko. Vnímám to celé spíš ve smyslu košatosti, která není tak rozevlátá, vše je spíš pohroužené do sebe, neumí to rozkvést a operuje to menším poli. Na škodu to však není, proč by také mělo...?

Pravda o projevu Samhain ale přesto může znít i v rovině atmosféricky pojaté elektroniky, s mnoha vlivy odjinud, s několika mluvenými samply a dalšími prvky. Navíc je zde něco zlověstného, co One Minute To Twelve pohání. Něco podzemního, něco, co občas slýchám u Táboru Radosti, byť jsou si oba projekty navzájem pořád vzdáleny. Celým albem se totiž proplétají tajemné industriální ozvěny, které mají tento můj dojem na svědomí. Zde ovšem nezůstávají pouze schouleny ve tmě, ale sem tam jsou vyzvány k (lehce řečeno) zbědovaně rytmickému tanci. Bude to nejspíš tanec na hrobech zaniklé industriální komunity přesně v tom prostoru, na kterém se dnes Samhain pohybují. Fyzicky je pryč, ale pořád z ní proudí spousta signálů, které se mísí do mozaiky neživých rytmů.

Samhain je trio z Hlohovce a vrací se na scénu po deseti letech a je dobré si říct, že jejich elektronika má také co říct a hlavně, má co dát. One Minute To Twelve je albem, do něhož když se vkročí, tak umí pohltit a to je myslím to hlavní. Ty mluvené samply mi sice přijdou krapet naddimenzované, je jich na můj vkus až příliš, ale v pohodě to snesu. Společnost Samhain je podřízena náklonnosti experimentálně založené elektronice, která sice čerpá ze známých zdrojů, ale zcela ji porozumět znamená být ve vnímání podobné muziky přece jen trochu dál. Úplné nadšení je mi vzdáleno, ale pozitivní, to rozhodně jsem a z One Minute To Twelve mám celkově dobrý, a svým způsobem i přínosný, pocit.

   // V​.​A. - Hypotaxia (kompilace)

   electronica / post industrial / IDM
   AP36 // 16 skladeb (+4 bonusy), 72 min. (+20 min.)
   duben 2016
   bandcamp

Kompilace vyhledávám jen v určitých, pro mne vhodných chvílích a tahle se zdá jako vhodná i výhodná zároveň. V rámci bližšího seznámení s parametry Aliens Productions to platí určitě. Hypotaxia je dlouhým, hodinu a půl trvajícím pásmem elektroniky, ve kterém lze najít dost vděčných okamžiků a impulzů, aby posloužilo jako věrný průvodce světa Aliens Production. Tvrdší elektroniky, která je plná atmosféry a kterou stále a pořád láká dost tanečních prvků. Není to svět pro každého, tím víc na našem, povětšinou metalovém zinu, ale také to není poprvé, co si tyhle interprety, které mají k metalu asi tak daleko, jako milá dívka Popelka k panáku rumu, představujeme. A já osobně jsem velmi rád.

Nechci a nebudu složitě pitvat jednotlivé příspěvky světa Aliens, takže by mohla stačit informace o proniknutí do sfér tohoto vydavatelství. Jednoduše proto, že Hypotaxia je jako kompilace velmi reprezentativní. Výběr dal dohromady Ryby (tedy osoba nejpovolanější) a symbolizuje odkaz na způsob vyjadřování, který je labelu blízký. Vlastně nejbližší. Stačí si jen vybrat, který z dílků nahrávky je každému nejvíc po chuti. Navzájem jsou si koncepčně rovny, ale jinak je každý logicky jiný.