Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Aliens Echoes Vol.2

Aliens Echoes Vol.2

Victimer31.3.2017
Slíbené druhé pokračování návštěvy slovenského elektro podzemí jsme o týden oddálili, jeho čas přichází právě nyní. Formou dalších tří krátkých recenzí ze stáje Aliens Production. Dnes spolu s The Opposer Divine, Polygon a RecFrag.

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/the%20opposer%20divine.jpg   // The Opposer Divine - Reverse // Human


   cyber electronica / EBM
   AP35 // 11 skladeb, 61 min.
   leden 2016
   bandcamp // facebook

 

 

 


Poměrně dost raznatní záležitost, tento projekt. A termín kybernetický v něm má významné opodstatnění. Za elektronikou The Opposer Divine stojí člen Terminal State a názorně předvádí, že i kybernetický svět může být plný života. Minimálně z toho důvodu, že album Reverse // Human dýchá atmosférou, i když podléhá těžké robotizaci. Jak jsem zmínil, The Oposer Divine je těžká a tvrdá elektronika. Probleskují jí však, pro label Aliens typické, záchvěvy tanečna a schopnost dát tvrdému jádru elektrizující atmosféru.


Během poslechu mám pocit, že jsem zavlečen na místo, které je mi cizí a přitom důvěrně známé. Známé tím, jak mi projev The Opposer Divine vyhovuje, cizí pak prostředím, které ovládají mašinky, efekty a zdá se, že je jich víc, než lidí. Aspoň žádné nevidím. Otázka lidskosti celkově? Zřejmě někde bují i těch mašinkách. Zlověstná nálada a mutace je stále korigována lehčími a příjemnějšími momenty. Tedy klasika.


V závěru dojde i na kytaru, což je znamení, že tahle práce je opravdu hustě nařezána a celkově se řadí mezi ty tvrdší alba labelu. A o tom to v podstatě celé je, když je potřeba přitvrdit, je to cítit a když je potřeba si dáchnout, nad těžkou industrializací je také jenom nebe a jeho modrá barva. Celkově trochu starší věc, ale na její aktuálnost to vliv nemá, protože tento způsob projevu je použitelný tzv. kdykoliv. Docela zábavné, docela chytlavé a v neposlední řadě i sympatické.

 


 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/polygon.jpg   // Polygon - Einzeheiten


   electronica / dark ambient / IDM
   AP37 // 12 skladeb, 61 min.
   duben 2016
   bandcamp // facebook

 

 

 


Podzemní mašinérii Polygon vede Ingo Lindmeier a sílu alba Einzeheiten je třeba spatřovat v kombinaci pomalých temp, ve kterých se obratně rozprostírá hodně temná ambientní clona. Strojově působící retro elektronika, staré moduly a zapomenuté podzemní laboratoře. Elektronika Polygon působí typicky old schoolově (takový Martin Gore by hned nastražil uši) a na oko lacině, ovšem taková samozřejmě není. Jejím základem možná zůstávají primitivní zvuky, ale i ony jsou plné impulsů a samy o sobě dostatečně zajímavé. Specifické. A abychom si i zde vsadili na vzájemně se přitahující protiklady, tak vedle nich je Einzeheiten také očekávaně albem plným nálad.


Dramatických, vzletných, někdy až skoro bezvýchodně depresivních, či alespoň trudnomyslných. Ale i ony se umí roztančit. Podle svých způsobů, ale evidentně v dobrém rozmaru. I tahle prvopocitově temnotářská placka se umí hýbat. Přesto pro me zcela stěžejním zůstává pocit zatrpklosti, nedůvěry a klasičtěji pojaté elektroniky ve smyslu zvuků. Ve smyslu minimalismu, který umí rozkvést, ale jakoby to dělal velmi nerad, nebo snad z pocitu zabloudění kdesi ve spleti starých chodeb.


Jako milovníka osmdesátek a starých alb DM, mě při poslechu Polygon občas tyhle časy v hlavě znovu nastartují a nemusím se o to nějak hluboce snažit. Jde to samo. Ano, Polygon je přece jen jinde, ale vzájemné doteky tu jsou a já je vnímám. Tohle, někdy trochu neotesaně působící pásmo temné elektroniky, mi jde k chuti.

 


 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/refrag.jpg   // RecFrag - Recovered Fragments


   electronica / IDM
   AP38 // 13 skladeb, 55 min.
   září 2016
   bandcamp // facebook

 

 

 

 

Společně s kapelou RecFrag se posuneme směrem na východ, přesněji do Běloruska. A co nás zde čeká? Především hodně atmosférické elektroniky, která se nebojí vystrčit růžky, ale která je vedle výše uvedených interpretů vedena přece jen víc odpočinkově a náladově. A také přitažlivěji, nebo chcete-li, o něco poslechověji. Velí jí sice časté a ostré beaty, ale právě jejich míchání s náladovou elektronikou, která se pořád vznáší nad synťáky, je tím hlavním kořením, jenž nelze nezmínit. Opět je to o jakémsi pomyslném souboji "dobra se zlem", ze kterého nikdy nevzejde vítěz, protože dobro i zlo k sobě neodmyslitelně patří. Tak jako tohle drsné tančení na hraně vzájemného propojení dalekých světů. Světů, kde vládnou Aliens.


Abychom se pro tuto chvíli s labelem Aliens Production rozloučili, není pro tento okamžik lepšího a reprezentativnějšího adepta, než jsou RecFrag. Svými atributy stylové rozpětí a současnou polohu labelu věrně definují. Já doufám, že tohle setkání není posledním a určitě se zase v rámci představení nahrávek (nejen) slovenského elektro podzemí znovu uvidíme. Třeba podobnou formou, jako je tahle dvoudílná exkurze do hlubin distribučního katalogu Aliens.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky