Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Aliens Echoes Vol.2

Aliens Echoes Vol.2

Victimer31.3.2017
Slíbené druhé pokračování návštěvy slovenského elektro podzemí jsme o týden oddálili, jeho čas přichází právě nyní. Formou dalších tří krátkých recenzí ze stáje Aliens Production. Dnes spolu s The Opposer Divine, Polygon a RecFrag.

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/the%20opposer%20divine.jpg   // The Opposer Divine - Reverse // Human


   cyber electronica / EBM
   AP35 // 11 skladeb, 61 min.
   leden 2016
   bandcamp // facebook

 

 

 


Poměrně dost raznatní záležitost, tento projekt. A termín kybernetický v něm má významné opodstatnění. Za elektronikou The Opposer Divine stojí člen Terminal State a názorně předvádí, že i kybernetický svět může být plný života. Minimálně z toho důvodu, že album Reverse // Human dýchá atmosférou, i když podléhá těžké robotizaci. Jak jsem zmínil, The Oposer Divine je těžká a tvrdá elektronika. Probleskují jí však, pro label Aliens typické, záchvěvy tanečna a schopnost dát tvrdému jádru elektrizující atmosféru.


Během poslechu mám pocit, že jsem zavlečen na místo, které je mi cizí a přitom důvěrně známé. Známé tím, jak mi projev The Opposer Divine vyhovuje, cizí pak prostředím, které ovládají mašinky, efekty a zdá se, že je jich víc, než lidí. Aspoň žádné nevidím. Otázka lidskosti celkově? Zřejmě někde bují i těch mašinkách. Zlověstná nálada a mutace je stále korigována lehčími a příjemnějšími momenty. Tedy klasika.


V závěru dojde i na kytaru, což je znamení, že tahle práce je opravdu hustě nařezána a celkově se řadí mezi ty tvrdší alba labelu. A o tom to v podstatě celé je, když je potřeba přitvrdit, je to cítit a když je potřeba si dáchnout, nad těžkou industrializací je také jenom nebe a jeho modrá barva. Celkově trochu starší věc, ale na její aktuálnost to vliv nemá, protože tento způsob projevu je použitelný tzv. kdykoliv. Docela zábavné, docela chytlavé a v neposlední řadě i sympatické.

 


 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/polygon.jpg   // Polygon - Einzeheiten


   electronica / dark ambient / IDM
   AP37 // 12 skladeb, 61 min.
   duben 2016
   bandcamp // facebook

 

 

 


Podzemní mašinérii Polygon vede Ingo Lindmeier a sílu alba Einzeheiten je třeba spatřovat v kombinaci pomalých temp, ve kterých se obratně rozprostírá hodně temná ambientní clona. Strojově působící retro elektronika, staré moduly a zapomenuté podzemní laboratoře. Elektronika Polygon působí typicky old schoolově (takový Martin Gore by hned nastražil uši) a na oko lacině, ovšem taková samozřejmě není. Jejím základem možná zůstávají primitivní zvuky, ale i ony jsou plné impulsů a samy o sobě dostatečně zajímavé. Specifické. A abychom si i zde vsadili na vzájemně se přitahující protiklady, tak vedle nich je Einzeheiten také očekávaně albem plným nálad.


Dramatických, vzletných, někdy až skoro bezvýchodně depresivních, či alespoň trudnomyslných. Ale i ony se umí roztančit. Podle svých způsobů, ale evidentně v dobrém rozmaru. I tahle prvopocitově temnotářská placka se umí hýbat. Přesto pro me zcela stěžejním zůstává pocit zatrpklosti, nedůvěry a klasičtěji pojaté elektroniky ve smyslu zvuků. Ve smyslu minimalismu, který umí rozkvést, ale jakoby to dělal velmi nerad, nebo snad z pocitu zabloudění kdesi ve spleti starých chodeb.


Jako milovníka osmdesátek a starých alb DM, mě při poslechu Polygon občas tyhle časy v hlavě znovu nastartují a nemusím se o to nějak hluboce snažit. Jde to samo. Ano, Polygon je přece jen jinde, ale vzájemné doteky tu jsou a já je vnímám. Tohle, někdy trochu neotesaně působící pásmo temné elektroniky, mi jde k chuti.

 


 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/refrag.jpg   // RecFrag - Recovered Fragments


   electronica / IDM
   AP38 // 13 skladeb, 55 min.
   září 2016
   bandcamp // facebook

 

 

 

 

Společně s kapelou RecFrag se posuneme směrem na východ, přesněji do Běloruska. A co nás zde čeká? Především hodně atmosférické elektroniky, která se nebojí vystrčit růžky, ale která je vedle výše uvedených interpretů vedena přece jen víc odpočinkově a náladově. A také přitažlivěji, nebo chcete-li, o něco poslechověji. Velí jí sice časté a ostré beaty, ale právě jejich míchání s náladovou elektronikou, která se pořád vznáší nad synťáky, je tím hlavním kořením, jenž nelze nezmínit. Opět je to o jakémsi pomyslném souboji "dobra se zlem", ze kterého nikdy nevzejde vítěz, protože dobro i zlo k sobě neodmyslitelně patří. Tak jako tohle drsné tančení na hraně vzájemného propojení dalekých světů. Světů, kde vládnou Aliens.


Abychom se pro tuto chvíli s labelem Aliens Production rozloučili, není pro tento okamžik lepšího a reprezentativnějšího adepta, než jsou RecFrag. Svými atributy stylové rozpětí a současnou polohu labelu věrně definují. Já doufám, že tohle setkání není posledním a určitě se zase v rámci představení nahrávek (nejen) slovenského elektro podzemí znovu uvidíme. Třeba podobnou formou, jako je tahle dvoudílná exkurze do hlubin distribučního katalogu Aliens.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky