Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Bez oslav: Oficiální příběh Paradise Lost

Bez oslav: Oficiální příběh Paradise Lost

Garmfrost1.4.2023
Čtení o Paradise Lost je stejně poutavé jako jejich bohatá tvorba. Konečně se překladu rozšířeného vydání dočkali i jejich příznivci v našich končinách...

Hudebních biografií vychází dost. O tom žádná. V podstatě o každém známějším jméně vyšel jeden titul. Knih o tvrdších nebo temnějších kapelách ovšem už tolik nenajdeme. Proto jsem vděčný MetalGate, že dává prostor i podzemí, kde se masový odbyt v žádném případě nezaručuje. Vydává jak tuzemské autory, tak překladové tituly. Tentokrát dostala prostor ikona melancholie a gotického metalu, Paradise Lost, která základnu fanoušků nastřádala za ty roky dost a dost. Historii i diskografii má natolik bohatou, že to na pár stránek bez debat vyjde. Na výbornou se jí zhostil americký redaktor a spisovatel David Gehlke. Ten mimo jiné debutoval knihou Damn the Machine, mapující historii vydavatelství Noise Records. Bez oslav je jeho prvním do češtiny přeloženým titulem. Jeho nejnovější knihou jeTurned Inside Out, jejíž hlavními hrdiny jsou samotní Obituary. Nu, je na co se těšit...

 

Paradise Lost je fenomén dobrodružství a následného vracení se ke kořenům. Je to příběh nerozlučné čtveřice kamarádů z Halifaxu, kterým to spolu v dobrém i ve zlém vydrželo neuvěřitelných třicet pět let. Jediný post se mění. V Paradise Lost se vystřídalo hned pět bubeníků. Když bych spočítal hosty či studiového hráče, počet těchto hráčů by ještě vyrostl. Každému je dán dostatek prostoru, abychom pochopili, proč jich v jinak stabilní sestavě bylo tolik. V knize Bez oslav se autor nebojí věnovat i osobnějším tématům, nicméně publikace se věnuje primárně nahrávkám. Kniha má osmnáct kapitol. Začíná prvními krůčky, přes demosnímky až po Obsidian. Věnuje se tvůrčímu procesu, obalům, producentům a nahrávacím společnostem. Ale také tehdejšímu postoji jednotlivých členů, osobním krizím i radostem.

 

paradiselost

 

Kniha je plná dobových fotografií, což ocení všichni fanoušci i příležitostní hltači informací a nadšenců hudební historie. Publikace díky otevřenosti zpovídaných a zvědavosti tázajících funguje i jako historický exkurz. Poznáváme kapelu i v jiném světle, než jsme si z textů či rozhovorů kdy představovali. Respektive, není dán prostor pouze samotným Paradise Lost, ale také manažerovi, hudebním souputníkům, producentům či zástupcům labelů. Na jeden problém je nahlíženo z více stran, díky čemuž lze zahlédnout kousek skutečnosti. Například lze takto lépe rozumět dobám experimentování, hudebních i životních dobrodružství, která kapelu mnohdy zavedla do slepých uliček.

 

paradise lost2

 

Vedle Paradise Lost autor koukne na zoubek projektům Grega Mackintoshe, a nevynechá angažmá Nicka Holmese v Bloodbath. V podstatě vysvětluje, jak a kdy došlo ke zlomu, kdy se v obou znovu probudila vášeň pro tvrdou muziku. Greg je samozřejmě nezmar, který se sice vrátil k ostrým kytarám a hrubým vokálům, ale stát na místě rozhodně nehodlá. Což v současnosti naznačuje například v projektu Host, kde spolu s Nickem opráší kontroverzní Host, jeho synthpopové, respektive gotické tendence.

 

Rozšířené vydání končí kapitolou Obsidian. Paradise Lost se nechce stát vlastním revivalem. Album je zase dost jiné, než předchozí doomová dvojice. Že se neradi opakují, byť se progres v jejich případě obrací sám do sebe, je dobrá zpráva. Nic není, jak se zdá… Kapela své jubileum slaví v domácím prostředí a nechává za sebou velikášství jistého období.

 

 

Vzhledem k uzavřenosti, kterou jsou členové Paradise Lost pověstní, je Bez Oslav knihou ukecanou docela dost. Je sympatické, že pánové nemilují pouze svou hudbu, ale mají i své životy, své rodiny a přátele, které milují naprosto stejně. Mají se navzájem rádi, jsou spolu rádi a proto je pro mě příběh kapely Paradise Lost silným poselstvím o semknutosti a schopnosti být pouze jedním z koleček motoru, ale také jeho vozatajem. Paradise Lost má své místo na moderní scéně a nic nenasvědčuje, že by se cokoliv mělo změnit.


Autor: David E. Gehlke

Překlad: Aleš Ondráček

Vydáno: 2022 (anglický originál 2019)

Vydavatel: MetalGate

Počet stran: 358

Jazyk vydání: český

ISBN: 978-80-907797-7-8

Brožované vydání.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Dagon / 4.4.23 8:03odpovědět

Parádna to kniha...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky