Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Poslední publikace britského autora a publicisty Dayal Pattersona Non Serviam: Oficiální historie Rotting Christ, kterou jsem v minulém roce četl, ve mně zanechala více než dobrý dojem a už teď vím, že se k ní budu opakovaně rád vracet. Což se mi u knih daného žánru často nestává. Knihy o hudbě mě až na pár výjimek nebaví. Nevyhledávám je. Často narážím na neschopnost autora propojit informace s příjemnou čtivostí. Proto jsem zaplesal, že MetalGate vydává v českém překladu historii black metalu, kterou napsal můj oblíbený Patterson. Samozřejmě jsem byl zvědavý, jak se Patterson popasuje s obsáhlou látkou, zda nebudou informace kusé, či nevynechá něco podstatného či rozličné stylové odbočky, které zrovna v tomhle stylu bohatě expandují. A výsledek?

Kniha je pořádný špalík, nicméně my odkojenci tlustých knih nad nějakými pěti stovkami stránek bezelstně mávneme rukou. Už jen proto, že si uvědomujeme potřebu tolika textu pro velikost popisované látky. Brožovaná vazba mi nevadí, chovám se ke knihám slušně, ale je jasné, že bude častou výtkou čtenářů. K výslednému dojmu si připočtěme raritní i důvěrně známé barevné fotografie na pevném papíře v obrazové příloze, nebo do textu zakomponované dobové plakáty, obaly ikonických desek i fotky kapel ve stylově černobílém provedení. Text se tím pádem čte docela snadno, nehledě na fakt, že tyto snímky mají schopnost stát se čtenáři vizuálním soundtrackem, který jej umí vtáhnout do „děje“ a tím mu dává možnost prožít někdy velice bouřlivé osudy někdejších teenagerů.

Kniha je vedena po kapitolách, z nichž některé se věnují jediné kapele (těch je většina) a jiné společnému tématu, a kapely se svými nahrávkami jsou zde spíše zmiňovány. Úvod patří kořenům extrémní hudby, kde se mluví o důležitosti a nepopíratelnému vkladu ikon jmenovitě Black Sabath, Judas Priest, Coven a hlavně Mötorhead. Posléze se přesuneme k první důležité legendě, bez které by všechno bylo zřejmě jinak – Venom. Venom prakticky odstartovali tzv. první vlnu black metalu, do které se počítají i Mercyful Fate, Bathory, Hellhammer/Celtic Frost, Master`s Hammer (!). Každá z těchto legend má vlastní kapitolu, kde Patterson, jak předvedl ve své předchozí knize, funguje spíše jako moderátor, který často nechává mluvit samotné hudebníky, díky čemuž dostává publikace odér nezaujatosti. Názor si může čtenář udělat sám. Což je k nezaplacení. Poté se přesuneme k prvním black/thrash úderkám v čele se Sodom, Kreator, Destruction a Slayer nebo Vulcano a Sarcofágo. Tato kapitola je vedena v medailoncích s kusými informacemi o jejich počátcích (protože dál už se jedná o jiné příběhy).

Přes Blasphemy, Samael, Rotting Christ, Tormentor, Beherit a VON (neznal jsem) se dostaneme k Mayhem, kteří ač byli založeni už v polovině osmdesátých let, jsou chápáni jako zakladateli tzv. druhé vlny black metalu. Přes notoricky známá fakta se všemi vraždami, sebevraždami, pálení kostelů, kultovní dema a živáky se nám dostane zajímavé (sebe) reflexe v podobě komentářů bývalých i aktuálních členů jak kapely samotné, tak i muzikantů, kteří byli v tzv. vnitřním kruhu. Ti všichni občas nastaví tisíckrát omletým informacím až nečekanou tvář. Moc se mi nelíbí, kolik bylo věnováno prostoru Mayhem i přes veškerou důležitost a nepopíratelný fakt, že takřka čtyřicet let vývoje a stylového tahounství nelze odmávnout pár větami. Naopak mi chybí jakákoliv zmínka o Immortal nebo Satyricon. Je možné, že tyto už dávno spíše obchodní značky autoru knihy tyto informace nepovolili. Působí to však podivně, když se nepíše o kapelách z nejdůležitějších a nejslavnějších řad a naopak je věnováno dostatek prostoru Dimmu Borgir, Cradle of Filth nebo Shining.

Spolu s Mayhem se autor věnuje kapelám nejen norským - Darkthrone, Burzum, Thorns, Emperor, Gehenna, Gorgoroth a Trelldom, ale okrajově i švédským (Marduk, Dissection, Watain a Shining, francouzským – Les Légions Noires (ovšem kapely BAN, Antaeus, DsO jsou pouze zmíněny), polským – Graveland, Infernum a Behemoth. Závěr knihy pak patří všemožným odnožím black metalu – folk/blacku (Ulver, Enslaved, Storm, Isengard, Hades, Negura Bunget, Windir), avantgardě (Arcturus, Ved Buens Ende, Fleurety, Dodheimsgard, Manes a Sigh), industrial blacku ( Mysticum, Blacklodge, Aborym). V naprostém závěru autor rozvádí pojem post/black metal a věnuje se Lifelover, Amesoeurs, Alcest, Fen a Wolves In The Throne Room.

V knize se od počátků, kdy se kapely teprve hledaly a pokoušely překonávat hranice rockového stylu, přeneseme takřka až do současnosti, kdy black metal neustále košatí a obohacuje sebe i ostatní žánry o mnohdy až nemožné odbočky, filosofii, magii, politiku, hráčskou šikovnost i pankáčskou dravost. To že některé kapely chybí, vůbec nevadí, stejně je všichni známe a věnují se jim v každém druhém časopisu/zinu. Líbí se mi, že dostali prostor muzikanti a to i bývalí členové, díky nimž je čtení o to zajímavější a barvitější. Občasné překlepy a komolení přezdívek – Gurtle a Gram občas ruší v požitku při čtení, ale mohlo být i hůř. Už se moc těším na další pokračování, ve kterých bohatou látku, kterou black metal bezesporu je, autor Dayal Patterson zajisté rozvede a prohloubí. Jsem nesmírně vděčný MetalGate, že vydávají takto skvělé knihy a budu doufat, že jich bude v budoucnu houfně přibývat.

Napsal: Dayal Patterson

Překlad: Michal Smolka

Žánr: encyklopedie, biografie, hudba

Obálka českého vydání: Ondřej Šmejkal

Grafická úprava a sazba: Ing. Tomáš František Hanzl

Vydání první

Vydavatelství: MetalGate, z.s.

Počet stran: 464