Článek: Blešák

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Blešák

redakce10.12.2014

S blížícím se koncem roku jsme udělali malou inventuru hudebních nosičů, které se nám během roku nakupily a vytvořily docela slušnou hromadu.

A protože s místem je potřeba jednat hospodárně, dáváme přebytky k dispozici vám. Jde o různá proma, alba, která už se obehrála, ale i celkem zajímavé desky, na které zkrátka není místo. Budeme rádi, pokud udělají radost vám, našim čtenářům. V případě zájmu vám nahrávky zašleme za cenu poštovného, ani kačka navíc. Berte to jako takový malý vánoční dárek od Echoes.

V naprosté většině případů jde o CD, někdy o standardní vydání, někdy o novinářské promo kopie, výjimečně najdete v seznamu i gramodesku. Pokud byste potřebovali doplnit informaci ohledně toho kterého alba, zjistit konkrétní edici nebo prostě cokoliv, neváhejte se nám ozvat na náš redakční e.mail: ahoj@echoes-zine.cz. Tamtéž pište wish-list toho, co byste rádi poslali.

Seznam alb, ze kterých můžete vybírat, je ke stažení ZDE.

(Po otevření PDF seznamu nezapomeňte provést aktualizaci souboru (zmáčknout F5, ideálně 2x po sobě), zaznamenáváme do něj změny a rozebraná CDs, tak ať vidíte nejposlednější verzi.)

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 4.6.17 16:45

Poslední dobou zejména narážím na nové kapely za branami androšských pražských klubů jako FAMU (RIP) či Underdogs. Tam jsem například minulý týden objevil vynikající náladotvornost Cataya, potěsili němečtí krauteři Gnod nebo málo známý český black Bastien. Gotickým objevem za hodně dlouhou dobu jsou pro mě Drab Majesty, kteří před nějakým měsícem a půl předhazovali King Dudovi a tento týden měli i samostatnou štaci v Brně. Tenhle zvuk se již moc dneska neslyší. No a jednoznačným vrcholem bylo dle očekávání duširvoucí set We Lost the Sea, kterým po jejich prvním evropském turné predikuju nějakou budoucnost. Hudba s příběhy. Zatím trochu očekáváné zklamání z nových Solstafir, jejichž Masterpiece of Bitterness považuji za jedno z nejlepších alb, co jsem kdy slyšel, ale nyní se stále více posouvají do takového odosobněného autistického post-rocku, kterému chybí už nápady a hlavně ten autentický pocit osamělosti v nehostinné krajině. Citelná je ztráta předchozí specifické ruky bubeníka.