Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tak jako se v dávných dobách scházeli králové u kulatého dubového stolu, tak se v roce 1990 sešli i Fiddler´s Green. Tehdy seděli dva spolubydlící u obyčejného kuchyňského stolu a osud tomu tak chtěl, aby se do jejich mladičkých myslí vetřela myšlenka založit moderní folkovou kapelu. Nikdo z nich tenkrát nevěřil, že převálcují techno nákazu, která Německo v 80. a 90. letech sužovala...

Myšlenka to byla zatraceně dobrá a dnes můžu s jistotou říci, že se vyplatilo ji realizovat.  Jejich začátky jsou celkem prosté: Peter Patos, Ralf Albers a Rainer Schulz měli z minulých let již mnoho zážitků a zkušeností s hudebními kapelami. Poprvé se pod názvem FG objevili na jednom z hudebních festivalů v Erlangenu, kde publiku pod nohama pořádně zatopili a skončili na festivalovém souboji druzí. Obdivuhodné na tom je, že se dokázali připravit na své vystoupení za pouhé tři zkoušky! Díky umístění se zviditelnili a odstartovali svou první linii koncertů, která vedla přes kluby až do koncertních hal po celé Evropě. Poté se ke kapele přidali další dva spoluhráči, Robert Oppel a Eric Obst. Robert se v kapele ale na moc dlouho neohřál a do roka odešel prý z profesních důvodů. Naštěstí se našla náhrada a do kapely vstoupil houslista Tobias Rempe. Další příchozí posilou se stal v létě roku 1991 Stefan Klug, který kapelu doplnil o akordeon a bodhrán.

V počtu šesti hudebníků se sestava na delší dobu ustálila a přišla řada na jejich první album, kterým se stalo “Fiddler´s Green“. Jedná se o šestnáct skladeb, které upouští od rocku, punku a přiklání se především k folkovým melodiím. Akordeon a housle jsou pro mě výborným oživením a jedny z nástrojů, kterých si na kapele opravdu vážím. Chlapům hlasy výborně pasují k sobě a chytlavé melodie jsou známkou výborně propracovaného melodického alba. Samozřejmě zde můžeme objevit i převzaté písně a irské lidovky, kterými jsou například “Rocky Road To Dublin“ a “Raggle Taggle Gypsy“.

Hned rok na to přichází druhá pěkná kulatina pod názvem “Black Sheep“. Jejich úspěch neustále roste a o jejich nadání není pochyb.

Roku 1995 dochází k personálním změnám. Tobias Rempe odchází z důvodu svých houslových studií a je nahrazen Tobiasem Schäferem, který za něho už nějakou dobu zaskakoval. Odchází dokonce i bubeník Eric Obst a uvolňuje místo Wolframu Kellnerovi. V takto pozměněné sestavě přichází na svět třetí album, “King Shepherd“. Už to není, co bývávalo. Ve většině skladeb je cítit značný podíl moderních vlivů, navíc se upouští od chytlavých skočných melodií a na albu se vyskytují spíše pomalejší kousky, z nichž mou nejoblíbenější je “Stay By My Side“.  V roce 1996 vychází první EP nazvané “Make Up Your Mind“, které obsahuje převážně záznamy skladeb ze živých vystoupení.

Konečně se dostávám k pátému albu, které je mojí velkou srdcovkou. Možná kvůli mé oblíbené “Star Of The County Down“. Nekompromisní klasika v podání Fiddler´s Green je na albu opravdovou lahůdkou. Jedná se o album “On And On“ z roku 1997.

Po roce 1998, kdy vyšlo album “Spin Around“, přichází na řadu “Stagebox“, které obsahuje dvě CD pouze s živými nahrávkami. Toto období bych označila jako zlom v jejich směru a pokud Fiddler´s Green znáte, víte, o čem mluvím. Od tohoto roku se stává kapela živelnější než kdykoliv před tím. Důrazné řezy do houslí, rituálně laděný hlas a obrovské zaměření na elektrickou kytaru je pro mě velkou změnou. Byť mám v lásce jejich starší folkové nahrávky, tahle změna se mi líbí a kapele perfektně sedne. Tyto změny odráží album vydané na přelomu tisíciletí, “Another Sky“. Opravdu stojí za poslech, takže kdo ještě neslyšel, měl by dohnat. Nově můžeme slyšet i jiné nástroje, na které jsme nebyli doposud zvyklí. Kupříkladu skladba “Storm Inside“ má flétnový přeliv, který dělá skladbu mysticky půvabnou, a takových je na albu spousta. Na každé kulatině nalézám nějakou perlu, která při poslechu potěší. V moři alb, které Fiddler´s Green vydali, se skrývá největší perla mezi všemi, a to na albu s názvem “Folk Raider“. Není to žádná jiná než “Bonnie Ship The Diamond“. Další dvě menší se skrývají na albu z roku 2003, které nese jméno “Nu folk“. “Shut Up And Dance“ patří mezi ty svižnější, které od FG vůbec znám. “Lullaby“ je pravým opakem.

Po deseti albech, která jsem tu lehce nastínila, je patrné, že odehraných koncertů nebude málo. Číslo je opravdu enormní a tak je na čase zpečetit to na DVD. To se kapela rozhodla stvořit na jejich jubilejním koncertě s číslem 1000 v březnu roku 2005. "Celebrate" je nabito mimořádnou dávkou bonusů, shromážděných za celých 14 let jejich existence.  S tímto DVD začíná nová etapa. Jeden ze zakládajících členů, Peter Patos, kapelu na jaře roku 2006 opouští a na jeho místo přichází Patrick Prziwara.

Kdo by neznal obal alba “Drive Me Mad!“. Jakmile někde na internetu napíšete jméno Fiddler´s Green, automaticky vám v devadesáti procentech případů vyjede album s obalem zády otočené ženy v červené kostičkované sukni. Ani se nedivím, že je mezi fanoušky tohle album nejoblíbenější. Přijde mi, že čím jsou FG starší, tím mají větší chuť tvořit a nalézat v sobě skrytý talent na tempově náročnější hraní. Nevidím jediný důvod, proč by to tak nemělo být, neboť si vedou velmi dobře. Přesvědčit by vás měli hned od počátku prvními třemi skladbami: “Irish Air“, “Folk´s Not Dead“ a “The Night Pat Murphy Died“.

Samozřejmě na tempové blouznění netrpí celé album. Ty rychlejší převažují, ale jsou prokládány i pomalejšími. Housle jsou nástrojem, který na albu nejvíce převládá a stejně jako u předchozích počinů navozuje atmosféru, která ve vás probere buď to ďábla, nebo skrytou éterickou jemnost. “Shamrock Tunes“ je typickým příkladem, že housle nejlépe ladí s bohdránem. Tahle skladba mě dokáže setsakramentsky nakopnout. Navíc je v závěru příjemně oživená zbylými nástroji, především elektrickou kytarou. Na co rozhodně nesmím zapomenout, je samotná titulní “Drive Me Mad“, která patří mezi ty živelnější krásy alba, které jsou důkazem jejich hudební vyzrálosti.

Edice “Sports Day At Killaloe“, kterou kapela připravila pro své příznivce v roce 2009, obsahuje dvě CD, které se v obsahu značně liší. První CD obsahuje novinky: více punk, méně folk. Texty nejsou o sportu ani o údržbě dobré kondičky, jak bychom mohli z netradičního názvu odvodit. Vše pokračuje v nové éře, do které FG vpluly po roce 2005. A druhé CD? Více méně bonusové stařešiny, zakončené klipem k písni “Bugger Off“.

Od roku 2010 končí novinky ze zeleného tábora. Marně hledám něco, co bych neznala. Další live a jiné edice se evidentně točí v začarovaném kruhu. Že by nevěděli co dál? Míchají koktejl ze starých surovin, který posluchači těžce tráví, a když už se v roce 2012 něčím hlásí, jen co zpozorníme, můžeme zase svěsit hlavy. Koktejl stejný jako vždy, akorát nerozmixovaný. Jak už napovídá sám název: “Acoustic Pub Crawl – Live Unplugged“, je akorát akustickou verzí starších písní, tvořenou pro hospodské lokály, určenou mimo koncertní haly a venkovní pódia.

Nemyslete si však, že tím se kapela navždy pohřbívá. Jejich plánovaných vystoupení přibývá a ani pro letošní rok jich nebude málo. Kapela dokonce ohlásila, že se můžeme těšit na nové album, které ponese jméno “Winners And Boozers“. Mělo by vyjít 30. srpna letošního roku a na svém oficiálním webu ohlásili, že jsou si jím velmi jistí, a že album bude úžasné. Nuže, těšme se a doufejme, že to nebude stejný kolotoč jako poslední tři CD …