Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Melodka je, troufl bych si říct, takový náš kult. Jsou to památné prostory, kde se již v roce 1929 mohl návštěvník zaposlouchat do příjemných tónů nad sklenkou tekuté révy. Budova je součástí stadionu Sokola Brno a jako taková dodržuje přísný funkcionalistický styl navržený architektem Jindřichem Kumpoštem a posléze dopracovaný Milošem Lamlem. Až léta devadesátá můžeme nazvat cestou vstříc hudebním fanouškům, kteří se zde mohli vydovádět a poslechnout si oblíbenou muziku. Zcela nová etapa však začíná až v druhé půli minulé desetiletky, kdy se z poměrně nudné lokace stává vyhlášená destinace zasvěcená zejména skvělým rockovým akcím. O tom, co to znamená vést takový klub, jsem si pohovořil s jeho šéfem a provozovatelem Jakubem Bezděkem.

1. Váš klub je usazen v prostorách, které už pamatují nějaký ten čas. Byly svědky světlých začátků brněnských Sokolů, zažily komunistickou šeď a momentálně se nacházejí na výsluní zájmu hudebníků a fanoušků.  Krom jistě dobrého pocitu, že se vám podařilo se ctí navázat na linii dějin, jsou s klubem jistě spojeny i problémy. Myslím tím to, že jde o starou budovu, takže údržba, topení a podobné věci asi nebudou úplně v kondici.

To je velmi zajímavá problematika, díky za tuto otázku. Komplikacím souvisejícím se stářím objektu, ve kterém Melodka sídlí, jsme se samozřejmě nemohli vyhnout. V okamžiku, kdy jsem klub převzal, byla budova špatně izolovaná, nebyla odhlučněná, měli jsme problémy s topením (v létě naopak s větráním), kanalizací a úniky vody. Postupně se nám podařilo vlastními silami tyto problémy jeden po druhém vyřešit. Bylo to docela nákladné, stálo nás to také spoustu nervů, ale stálo to za to.

2. Klub několikrát měnil název, to až za vašeho působení se vrátil ten zažitý a oblíbený, nebo jste působili ještě v MVéčku?

V klubu jsem začal působit už na konci 90. let, tedy v době, kdy fungoval pod názvem MV klub. Začínal jsem jako číšník a postupně jsem prošel snad všemi pracovními pozicemi klubu, byl jsem barman, šatnář a nakonec i DJ. Po několikaleté pauze jsem se v roce 2006 vrátil jako nový provozovatel a na základě historie klubu jsem mu vrátil jméno Melodka. Úplně původně totiž klub vznikl jako hudební vinárna Melodie (už v roce 1929), nikdo v Brně mu však neřekl jinak než Melodka. Je to navíc hezké české slovo, které se dobře skloňuje a nemají s ním problém ani zahraniční hosté.

3. Určitě je dobře, že se klubu vrátil původní název. A hlavně jste přinesli systém a jasnou vizi. MV klub byla hrůza, taková vesnická záležitost. Pamatuji si svoje skoré návštěvy, vždy spíš omylem. Naopak nyní klub šlape a stal se jistotou zejména pro rockové fans.

Děkuji za kompliment. Vnímám to stejně, o to nám také od začátku šlo.

4. Velkou výhodou klubu je absence obytných prostor nad či pod klubem. Měli jste někdy problémy s hlukem, třeba z okolí, a museli řešit čas vystoupení a zavíračku?

Do okamžiku, než jsme vyřešili odhlučnění klubu, bylo nutné dodržovat konec koncertů ve 22:00. Bez ohledu na absenci obytných prostor se koncerty rozléhaly po celém okolí. Teď už v tomto ohledu nejsme naštěstí nijak limitováni.

5. Proč dáváte přednost rockové muzice? Je to jen marketingový tah na náhodně vybranou cílovou skupinu, nebo jste sami rockeři a volba byla jasná?

Nejdřív jsem byl rockerem, až potom provozovatelem klubu, takže do dramaturgie se určitě promítá i moje osobní preference. Rozhodně však nejsem typem zaslepeného rockového staromilce, baví mě i spousta jiné hudby, zejména když ji někdo umí předvést s přehledem naživo.

6. Kolik lidí klub zaměstnává?

Základní tým tvoří pět lidí, mezi které patří barmani, technický správce a já coby hlavní manažer a produkční. Tento základ je pravidelně rozšiřován o externí spolupracovníky, neobejdeme se bez fotografa, grafika a tvůrce textů. Dle potřeb dále spolupracujeme s různými DJs, pro chod večera jsou též nepostradatelní např. sběrači skla či vyhazovači.

7. Dramaturgie klubu má rozsah takřka bez hranic, co se rocku týče. Široký záběr na lokální, vzdálenější i zahraniční kapely, každý měsíc řada živých koncertů, které zdatně konkurují poslechovým pořadům a třeba studentským akcím. Byl to hned zpočátku záměr nebo se to časem vyvinulo z toho, jak se klub vyvíjel?

Už od počátku to byl záměr, takto jsme to vždycky chtěli dělat. Nešlo to však hned, museli jsme se postupně vypracovat, získat potřebné know-how a organizační a technické zázemí. Díky všemu výše zmíněnému se nám nyní daří do Brna vozit jména, o kterých jsme dřív mohli jen snít, případně jezdit na jejich koncerty do Prahy nebo do Vídně.

8. Jak dlouho dopředu tvoříte dramaturgický plán? Je to za pochodu, na pár měsíců dopředu nebo už míváte jasno dopředu na celý rok a jen dolaďujete?

Snažíme se mít jasno co nejvíce dopředu, to se týká zejména velkých hudebních jmen a taháků, následně program postupně doplňujeme.

9. Vystupují u vás velká jména, s tím je spojeno i to, že nabízíte vysokou úroveň audiotechniky. Mnoho kapel určitě vítá, že možnosti zvuku a techniky k tomu potřebné je možné si stáhnout přímo na stránkách klubu, stejně jako obchodní podmínky. To je dobrý nápad, každý si může udělat obrázek, co od vás čekat a nemusí se stresovat dohadováním podmínek po telefonu.

Zkraje jsme váhali, zda se takto odhalit konkurenci, ale nakonec jsme došli k názoru, že v době internetové informační dálnice je zbytečné nutit lidi psát si o každou podmínku zvlášť a umístili jsme vše rovnou na web. Zvolili jsme cestu kompletního servisu, který je průhledný od prvního kontaktu s klubem.

10. Pořádáte několik každoročních akcí, např. ceny Břitva, tekutý kapřík. Registrujete sílící zájem, hlavně u těch mediálně známějších záležitostí, např. u Břitvy?

V případě mediálně známějších záležitostí, které se u nás konají pravidelně, se jedná většinou o akce, které už jsou samy o sobě na vrcholu zájmu fanoušků. My se svou prací snažíme je na tom vrcholu udržet, resp. maximální zájem návštěvníků jim zachovat.

11. Určitě jste se stali domovskou scénou pro řadu kapel, můžete jmenovat některé, na něž jste nejvíc hrdí?

Z domovských melodkovských kapel, které stojí opravdu za to, bych rád vyzdvihl například kapelu Aivn’s Naked Trio, jejíž kapelník Aivn už dříve působil v dalších kapelách z „melodkovské líhně“ jako Annie’s Trip či Zastavárna Blues Band. Nesmím zapomenout ani na funkové šílence Funkshmakers či neobyčejně pracovitou crossoverovou úderku Rattle Bucket.

12. Pro vás osobně, kdo byl největším tahákem, který se vám podařilo zajistit?

Opravdu hrdý jsem na koncert kultovních tarantinovských mexičanů Tito & Tarantula, finských Waltari či poloviny kapely Whitesnake, která k nám přijela s projektem Doug Aldrich’s Steamroller. S kapel jiných žánrů mě vždycky nadchne třeba Prago Union. Aktuálně se těšíme na prosincový koncert Kena Hensleyho.

13. Zajímalo by mě, jak je to se zázemím kapel, kde čekají na svoje vystoupení, kde mají uloženy nástroje a tak. Zkrátka jaký mají  komfort? Do těchto prostor se fanoušci nemají běžně šanci nahlédnout

K dispozici je prostorná šatna hned za pódiem. Přímo ze šatny je navíc přístup do samostatného bytu za klubem, jenž disponuje standardním bytovým zázemím (sprcha, lednice, WC). Mimobrněnské kapely zde mají též možnost přespání.

14. Tak to je tedy komfort, ha. Stalo se vám, že jste museli řešit agresivní návštěvníky, popřípadě rovnou bitky? U rockerů to asi nebude tak často jako někde na diskošce, ale přesto. Kdo se v tu chvíli stává vyhazovačem?

Najatý vyhazovač je v klubu vždy přítomen, stejně jako ostatní personál, který je připraven případné konflikty řešit. Musím však říct, že na Melodce k výstřelkům tohoto typu příliš často nedochází. Počínající konflikty se snažíme řešit už v zárodku a hlavně bez agrese. Všichni se chceme v klubu cítit bezpečně, celý tým se o návštěvníky stará z hlediska celkového pohodlí – tedy nejen v oblasti občerstvení a drinků. Návštěvníci se u nás perou opravdu velmi zřídka.

Tak to je uklidňující informace, bezpečí není nikdy dost. Díky moc za rozhovor a doufám, že ještě dlouho nás budete krmit kvalitním rockem.