Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Dlouhá trnitá cesta z pekla

Dlouhá trnitá cesta z pekla

Bhut27.8.2009
Autobiografická kniha Marilyna Mansona. Děj probíhá bohužel jen do roku 1996, ale i tak kniha na nic nečeká a s ničím si nebere servítky...

Tato autobiografická kniha poprvé vyšla v roce 1998 pod názvem:  The Long Hard Road Out Of Hell. Dnes toto čtení poprvé vychází  v České Republice s překladovým jménem Dlouhá trnitá cesta z pekla. Celé dílo je situováno jako Peklo od italského básníka Dante Alighieri. Autor zde o svém dětství hovoří jako o stádiu, kdy byl ještě „červem“. Následuje důkladný popis v přetvoření v Antichrist Superstar. Je škoda, že tato kniha u nás vyšla teprve po více jak deseti letech, neb je to čtení vskutku zajímavé. Právě proto vyprávění končí u roku 1997, tedy v období kdy skupina jela turné k jejich tehdy poslednímu albu Antichrist Superstar. Manson zde dopodrobna vypráví svůj životní příběh, jež se odehrával do této doby. Zcela otevřeně hovoří o svém velmi těžkém dětství, o svých sexuálních zkušenostech, o užívání drog a o dalších nesmírně zajímavých prožitcích, které se mu dostávali. Při četbě této knihy se mi otevřeli oči a vybarvila některá místa v jeho tvorbě, kterým jsem dosud nerozuměl. Vypráví se zde o příbězích, jak se Marilyn seznámil s Trentem Reznorem z kapely Nine Inch Nails, jaké bylo jeho první setkání s Antonem Szandorem LaVeyem a podobně. Dále pojednává zejména o své skupině Marilyn Manson, která se dříve jmenovala Marilyn Manson And The Spooky Kids. Ke čtení se nabízí kompletní historie kapely do roku 1997. Kniha prozrazuje, proč je její autor takovou osobností, jakou ho dnes známe. Jedná se zejména o jeho dětství a studentský věk, kdy Manson prodělával dosti těžké období. Setkáme se s postavami, které stáli při zrodu jejich prvních dvou řadových desek a jednoho EP. Toto dílo je skutečně velmi pestrým čtením a neskutečně zajímavým a pohlcujícím. Celkový zpětný pohled však budí dojem, že se autor věnuje pouze dvěma bodům, a to jsou sex a drogy. Bez servítek upřímně hovoří o sexuálních orgiích a drogových seancích, které sám prožíval společně se svou kapelou a přáteli. Přiznává se ke chtíči, který ho vedl k pokusu o vraždu. Mluví o vnitřní zvrácenosti sebe samého, kterou nenávidí, rovněž jako nenávidí celý svět. Kniha je plná pocitů a emocí, které se ve čtenáři různě střídají a prolínají. V některých pasážích mi dílo přišlo až příliš zbytečně podrobné a nebyl jsem zvědav na jeho detaily. Z druhého pohledu musím říct, že se zde Manson ukázal v jiném světle, které změní mnohé pohledy na jeho osobnost. Nechci příliš prozrazovat, jelikož tato kniha je opravdu vhodným čtivem pro každého fanouška této kapely, a tím pádem připravovat potenciálního čtenáře o momenty vzrušení a překvapení. Myslím, že i lidé, kteří tohoto podivína odsuzují, by tuto četbu neměli zatracovat a přelouskat ji. Kniha se čte velmi snadno a poměrně rychle. K dispozici se v jejích stránkách nalézá několikero fotografií z různých období, ukázky jeho povídek a básní, určité výpisky z deníku a útržky korespondence s vydavateli jeho tvorby. Tuto knihu vřele doporučuji všem, kdo mají silný žaludek a pevné nervy. Dále všem, kteří tuto osobnost milují, nebo se o ni jen zajímají. Důležité je zmínit se o tom, že celá četba je věnována památce Antona Szandora LaVeye.

 

napsal: Marilyn Manson a Neil Strauss

žánr: autobiografie

vydavatelství:

originál: Regan Books

v ČR: BB / art s.r.o.

překlad: Jiří Zavadil a Lenka Zavadilová



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky