|
|
||||||||||
Při poslechu předchozího alba „Born Villain“ jsem měl po dlouhé době pocit, že Manson získává hudebně i skladatelsky pevnou půdu pod nohama. Chtělo by se dodat, že už bylo na čase. U alba aktuálního ale zajdu ještě dál, protože dosavadní dojmy směřují k nejlepší nahrávce od dob „Mechanical Animals“ a „Holy Wood“, a to už je dlouhá doba. Tentokrát totiž nemám daleko k upřímnému nadšení.
Nebudu spekulovat nad tím, jak moc zásadní přínos znamenalo angažmá vyhlášeného producenta a skladatele Teryho Batese, proč pro Twiggyho Ramireze zbylo pouze poděkování v bookletu a jak moc velký vliv měla na Mansona smrt jeho matky, které je album věnováno. Podle všeho je výhradním autorem hudby právě Bates, Manson napsal texty, společně s Gilem Sharonem desku nahráli a ostatní utřeli nos. Důvod? Doesn’t matter...
Bez ohledu na příčiny a motivace je ale ve vzduchu cítit změna. „The Pale Emperor“ je album silně založené na rytmické sekci, na střídmém dávkování kytar a na podmanivosti Mansonova hlasu (už si ani nepamatuju, kdy naposledy působil tak sugestivně, kdy v něm bylo tolik síly a bolesti současně). Kromě druhé „Deep Six“ téměř vymizely opulentní aranže (srovnejte třeba s „Holy Wood“), které jsou tentokrát napsány velmi jednoduše až subtilně, na mnoha místech se skladby opírají pouze jednoduchou rytmickou linku a nenápaditou hru kytar. Právě tato aranžérská střídmost ale působí velmi přesvědčivě, album jakoby projasňuje a nevrhá se na posluchače stylem „kdo zařve, vyhraje“. Je tomu právě naopak, skladby jsou hudebně zklidněné, všechny emoce jsou přímo v nich a do popředí se dostává čisté muzikantství. Bez naleštěné fasády a přehnaného řinčení zbraněmi. Důkaz? Třetí na Áčku „Third Day of a Seven Day Binge“ (moje vůbec nejoblíbenější věc) a třeba první na Béčku „The Mephistopheles of Los Angeles“. A pak taky „Warship My Wreck“ a slušná řádka dalších.
Kapitolou samu pro sebe je Mansonův zpěv, o kterém jsem se už zmínil výše, ale u kterého je třeba se zastavit ještě jednou. Řečeno stručně - Manson mě tentokrát přesvědčil, věřím mu to, každé slovo. Všechnu tu tíhu, smutek i naléhavost. Je to možná jen můj dojem, ale právě díky jeho projevu mi album „The Pale Emperor“ směřuje až kamsi k blues, k žánru přímo prodchnutého životními útrapami, k žánru osobnímu a niternému. Možná právě zde je nasnadě hledat souvislost s úsporností aranží, které tak dávají množství prostoru právě zpěvu a nutno dodat, že Manson jen využívá skvěle. Osobitě, nezaměnitelně.
Vinylová edice je lahůdka pro oko a zátěž pro ucho. Grafika a stylizace je skvělá, čistá, opět dotažená. Kromě dvou bílých vinylů v antistatických sáčcích a gatefold obalu s vlepenými fotografiemi jsou k mání tři 12“ grafiky se speciální úpravou ze zrnitého laku, v jejichž stylu je vyroben i download kupón (!). Zvuk je moderna, prohnaná přes Pro Tools, silně komprimovaná a bohužel i na gramodeskách při delším poslechu unavující. Jehla sedí v drážce sice pevně (místy až překvapivě) a zkreslení je slyšet jen občas (především pak v závěru Béčka), ale zvuku zásadně chybí život. Je sterilní a plochý a nahrávce, která mi v rámci diskografie MM přijde jako nejvíc osobní, až intimní, bohužel ubírá na působivosti.
Post scriptum:
Zhruba před čtyřmi lety jsem tehdy ještě pro Innocence psal seriál věnující se právě Marilynu Mansonovi. V jeho rámci vyšly celkem tři články mapující historii kapely a pak řada recenzí na všechna řadová a některá neřadová alba. Případní zájemci tento dnes již archívní materiál najdou na odkazech níže. Dopředu ale cítím nutnost upozornit na skutečnost, že pochází z období, kdy míra nadšení zdaleka převyšovala kritický přístup, především pak k sobě samému. V tomto duchu prosím ke článkům přistupujte.
// Díl I: Rané období (1989 až 1995), od americké rodinky po Smells Like Children // odkaz
// Díl II: Zlatá éra (1996 až 2001), od Antichrist Superstar po Holy Wood // odkaz
// Díl III: Recese (2002 až 2011), od zlaté éry grotesky po The High End of Low // odkaz
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Ruadek / 18.2.15 17:07odpovědět
Svého času byl pro mě jednou z hlavních postav mého hudebního vesmíru. Viděl jsem ho naživo, nakupoval desky, kazety, sháněl plakáty a z mé hrudi se stala v jednu dobu nástěnka jeho přebalů. A pak se to kvalitativně začalo zhoršovat, až jsem ho ze svého bídného života vypustil. No skoro až sterilizace. A teď tady čtu, že tomu prašivýmu ksichtu jde zase věřit. A to je celkem dobrej pocit.
Victimer / 18.2.15 12:51odpovědět
Souhlas, taky si to užívám. Pro mě je to vedle předchozí desky a Mechanical Animals to nejlepší od něj. Tyhle tři alba... a pak ještě ten singl, co je dlouhá težká hokna do pekla :). Jinak jsem offline a nemůžu ho slyšet. Zmrda.
David Kasík / 18.2.15 9:24odpovědět
Působivé album... neřadím se mezi zapálené fanoušky, ale tentokrát užívám, poslouchám, vracím se...
Label:Cooking Vinyl
Vydáno:Leden 2015
Žánr:rock / blues
Marilyn Manson – zpěv, perkuse
Tyler Bates – baskytara, kytary, guitarviol, programming
hosté:
Gil Sharone – bicí
Frank Macchia – saxofony (8)
Roger Joseph Manning, Jr. – piano (6)
strana A
1. Killing Strangers
2. Deep Six
3. Third Day of a Seven Day Binge
strana B
4. The Mephistopheles of Los Angeles
5. Warship My Wreck
6. Slave Only Dreams to be King
7. The Devil Beneath My Feet
strana C
8. Birds of Hell Awaiting
9. Cupid Carries a Gun
10. Odds of Even
strana D (bonus)
11. Day 3
12. Fated, Faithful, Fatal
13. Fall of the House of Death
Marilyn Manson
Smells Like Children (kompilace)
Marilyn Manson
The Golden Age Of Grotesque
Marilyn Manson
Antichrist Superstar
Dlouhá trnitá cesta z pekla
Marilyn Manson
19.11.17, Praha, Tipsport Arena
Savage Necromancy
Feathers Fall to Flames
Host
IX
Agos
Aonian Invocation
Lo-Ruhamah
Anointing
Samsara
When the Soul Leaves the Body
Crépuscule d'Hiver
Par-delà noireglaces et brumes-sinistres
Miasmes
Vermines (EP)
Francouzská metalová kapela The Old Dead Tree podle všeho ještě stále není dead a aktuálně o sobě dává vědět novým songem Terrified, ke kterému vznikl...
5.6.2023Konečná pořadí v jednotlivých kategoriích ceny hudebních nadšenců Břitva jsou od včerejška známá, jejich přehled najdete ZDE.
4.6.2023A Tribute to Legends (Pocta legendám) je zbrusu nový song známých tuzemských hudebníků a je věnovaný padlým kamarádům české scény. K poslechu ZDE.
2.6.2023Projekt Abbé, za kterým stojí Jan Hamerský, právě vydává novou desku Hraj si a shoř! Ta bude k dispozici digitálně (bandcamp) a na kazetě, bližší info...
2.6.2023... proběhne tuto neděli 4. června v pořadu Hard & Heavy na rádiu Beat, a to pod taktovkou Petra Korála. Detaily jsou k dispozici ZDE.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.