Článek: Druhá půle devadesátek

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Druhá půle devadesátek - zlatá éra

Sorgh15.10.2012

Výsostné období pronikání do metalu. Má pro mě silně emocionální náboj, snad proto o něm píšu. Někdo pohrdne, nezlobím se. Jinému snad připomene desky, které znamenají zlatý fond metalu.

O tomhle článku už jsem přemýšlel u drahnou dobu a hned předem musím, upozornit, že jde o čistě sobecké a subjektivní téma. Možná se někomu trefím do vkusu, dalšímu ne. Ale třeba někoho inspiruji, aby se zamyslel nad prapočátky své vášně, zkusil se pohrabat v archivu a třeba si i čichnul ke starému bookletu v popraskané kazetě.

Nejsem si jist, jestli má každý fanoušek hudby nějaký svůj ročník, který podobně jako vinaři považuje za zvlášť povedený a uctívá ho. Já to tak mám a jak u vína, tak i u metalu sleduji dobu vzniku. Vinných favoritů je vícero, za dobu co piju už uběhlo mnoho zajímavých sezón. Avšak co se týče metalu mám na pomyslném oltáři období asi čtyř let, a to 1996 - 1999.

Někdy v tom čase jsem stihl složit zkoušku z dospělosti, narukovat na vojnu či ochutnal první sex a o žádném blacku či doomu nic nevěděl. Mými favority té doby byli Iron Maiden, Metallica, Helloween či U2 a INXS, které jsem sjížděl ve walkmanu během trudných nočních bdění coby dozorčí na rotě nebo doma na kanapi. Zkrátka rock a lehčí druhy metalu. Až v roce 1999, kdy jsem nastoupil na lukrativní místo dělníka u pásu, mi jednou z očí unavených po noční šichtě spadla opona nevědomosti a já spatřil celebrity, které mě provázejí životem doteď.
Tato léta byla hodně aktuální a první kusy v mé sbírce pocházely ponejvíc z těchto žní. Jedná se samozřejmě pouze o kazety, CD přehrávač jsem si pořídil až za pár měsíců právě pod dojmem těchto prvních desek. Tyto klenoty mi tedy šuměly z kazeťáčku den co den a tím začala i tyrana mých nebohých rodičů, kteří zkrátka neměli pochopení.
Hodnoceno zpětně se stále utvrzuji v tom, že to byly krásné časy a velmi silný výběr, který zraje a i dnes je požitkem si jej vychutnat.
Zmíním zde pro představu několik alb, která mě formovala a utvořila ze mě to, co jsem. Sorgha.

Emperor a jejich Anthems To The Welkin At Dusk. Perla symfonického blacku, zde se Norové dostali na vrchol stylu, poté putovali po hřebeni a udržovali svoji jedinečnost za pomoci avantgardních prvků. Vyzdvihnout musím i vynikající obal.
Dimmu Borgir vypustili Enthrone Darkness Triumphant, ponuré a depresivně zatížené melodie, originální zvuk, který je odlišoval od podobných kapel. Opět, silná atmoška.
Enslaved se svým Eld znamenali můj první průnik do vikingského metalu. Sice mě stále víc zajímala temnější témata hlásaná „krejdlama či dimmu“, ale kvokání slepic a bohatýrský zpěv také zapustily kořínek.
In Flames vydali Whoracle. Díky tomuhle albu jsem objevil death a dosud jej považuji za to nejlepší co jsem od nich slyšel.
Immortal a Blizzard Beasts. Jak je psáno v recenzi, kultovní blacková záležitost.
Cradle Of Filth v těch časech vydali skvostné Dusk And Her Embrace a Cruelty And The Beast. Upíří esence, gotika, chlad kamenných zdí porostlých mechem a vůně tlejícího listí ve vyschlé kašně na nádvoří.
Portugalští Daemonarch, což byl boční projekt některých členů Moonspel, vydali fenomenální blekárnu Hermeticum. Škoda, že zůstalo jen u jediné desky.
My Dying Bride mě dostali deskou Like Gods Of The Sun a já poznal doom. Otevřely se mi dveře k Anathemě – The Silent Enigma.
Tohle vše a mnohem víc vzniklo v období konce devadesátek a bylo to silné. Kapely stále hráli to, co od nich člověk čekal. Až poté, jak běžel čas, se přirozeným vývojem mnoho z nich posunulo z původního žánru jinam, více či méně a už bylo na vkusu toho kterého posluchače, jestli se přizpůsobí nebo přeladí jinam.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!