Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
ECHA V BARVÁCH CZ SCÉNY 03

ECHA V BARVÁCH CZ SCÉNY 03

Ruadek21.6.2020
Je deštivo, krajina je pochmurná a déšť mnohdy zateče až na záda a zanechá po sobě studenou cestu. Je ideální čas představit vám tento měsíc Jeden Kmen v celém jeho rozsahu. Tedy nejen pozastavení se nad CD nosičem, který už recenzoval kolega Victimer, ale i nad knihou, která popisuje příběh daleko složitejší, než by samotná hudba dokázala. Tento díl bude o knize a o jejím hlasu, o obdivuhodném multimediálním výtvarném projektu, který tady vznikl.

Jeden Kmen – Jeden Kmen (2018)

oficiální web, bandcamp

 

žánr: tribal, neofolk, ambient

 

Pokud se zaposloucháte do krásně vyvedeného CD Jeden Kmen, jako byste se propadli do dob mimo tento čas a prostor. Do temných časů skřetích rituálů okolo ohně, ne nepodobných neo-folkovým projektům a vikingské muzice, podávané nám dnes ve velkém. Danheim, Wardruna, Heilung. Těm posledním jsou Jeden Kmen asi nejvíce podobní. Je to rytmické, temné a hlubší, než by se mohlo zdát. Pokud si ale zároveň u této muziky čtete knihu, z níž prakticky tato rituální muzika pochází, rozkryjete podstatu toho, o čem se zpívá a proč jsou rytmy ve své agonii takové, jaké jsou. Od začátku mne zajímalo, jaké celé tohle spojení obou celků bude, a nakonec jsem zjistil, že jsem se nedokázal odtrhnout od působivě napsaného příběhu. Že jsem poslouchal skřeky skřetů a rozuměl tomu, co se snaží vyvolat nebo sdělit. Tedy spojení obou výtvarných bodů funguje.

 

 

 

 

Kniha popisuje životní cestu Bajúka ile Agaj, léčitele z Jihu, který se stal léčitelem samotných skřetů. Ctibor Ostrý se zde pustil do, dle mého úsudku, velmi zajímavé cesty. Do zajímavé úvahy a pokusil se přemýšlet o díle J.R.R.Tolkiena trochu jinak, vylíčit skřety tak, že jim dá další rozměr a historii. Tedy, že „zlé straně“ dá reálnou tvář, která nemá jediný černý rozměr zla, které všechno spálí a zničí. Díky tomu, že trávíme s Bajúkem veškerý čas, tak se stejně jako on dozvídáme opravdu velmi mnoho. Takže fanouškům světa Středozemě vřele doporučuji, budou si potom mít o čem povídat. Fascinující je ale i provedení – prezentace knihy (i CD edice). Tohle muselo celé stát neskutečně mnoho energie. Vznikly reálné kulisy fantasy světa, ve kterých poletoval fotograf (Cyril Gaja) a fotil skřety. A to ne jen ledajaké. Ty fotky jsou dokonalá profesionální práce, kniha působí jako něco velmi speciálního, co nevzniká běžným způsobem. Takže tleskám a uznale kývám hlavou.

 

 

 

Celé propojení CD a knihy je nevšedním zážitkem, co stojí za investici (jak peněz, tak času). Dočkáte se hodně intenzivního prožitku, který aby fungoval, muselo si hodně lidí vyhrát. A tak by to mělo být.

 


 

Za zaslání CD edice i knihy děkuji kapele Jeden Kmen, především pak přímo Ctiborovi Ostrému, který měl k věci skvělý přístup a kterému tímto ještě jednou velmi děkuji.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky