Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Echa v barvách CZ scény 05

Echa v barvách CZ scény 05

Ruadek27.9.2020
Setkáváme se tu popáté a bude to setkání na vlně blues. A ne jen tak ledajakého, ale toho nejlepšího, jaké u nás vzniká. Band of Heysek a jejich dvě desky. Kapela, která má za sebou koncetrování na North Mississippi Hill Country Picnic a především vydali desku s pány Kenny Brownem a R.L. Boycem. Tak pojďme do nich.

Band Of Heysek - I'm Glad I Met You (2019)

Oficiální web

 

žánr: blues

 

 

Druhá deska, která navazuje na ukrutně krásně špinavý debut Shovel & Mattock z roku 2017. Jedenáctka písní úžasně našlápnutého blues, nahraná v roubence kdesi v Orlických horách. Věřte, že jim to šlape jako lokomotiva, cítíte každý pražec a rezavý klín, až to celé nadskakuje. V odkazu na název desky jsem skutečně rád, že jsme byli seznámeni a já mám tu čest napsat o "bandě hejsků", který to prostě setsakramentsky šlape. Zvuk je krásně ušpiněný, bez příkras, hostující Omer Blentić ze Sarajeva na klávesy byl výbornou volbou. V té nahrávce je jistý druh atmosféry, který u běžných desek, co tady vychází, nenajdete. Byla to trochu shoda náhod a zároveň pocit, že kapela potřebuje "cíleně vypadnout" do míst, kde nikdo nebude rušit. Vlivem místa, kde to nabušíte, vlivem počasí (pršelo) a náladou toho všeho okolo, může vzniknout nečekaný materiál. Sám bubeník Lukáš Kytnar to ostatně vidí jasně: „Byl to opravdový dotek hudby! Nic tak intenzivního jsme v našich hudebních životech doposud nezažili. Souznění nás čtyř – atmosféra, syrovost, živočišná špína, dynamika emocí, chyby, tlak, nálada, … neskutečně silný zážitek na celý život. Věříme, že je to slyšitelné i z nahrávky.“

 

 

Kluci jedou poměrně specifický styl z okolí Mississippi, krásně dřevní záležitost, která se valí jako dým s dobře uváleného jointa. Obvykle jedna nosná basová linka, kytara přede jako probíjející kočka, do pěveckých poloh se zapoují všichni členové (včetně hosta). S texty je to u blues klasika, je to ruku v ruce s muzikou. Prostě posadit se na houpací křeslo s nohama nahoru, zavoní odleželá whisky, zazvoní led a člověk jenom zakloní hlavu a osolí volume hodně nahoru.

 

 

 


 

 

Band Of Heysek feat. R.L. Boyce & Kenny Brown (2020)

 

žánr: blues

 

Aktuální deska, která je dle mého takovým vysněným dílem. Kluci, co začali hrát blues z míst, kam se nakonec vypravili, aby tam nahráli svoji další desku s legendami žánru. R. L. Boyce za mikrofonem a kytarou a Kenny Brown se svým rukopisem "Hill Country Blues". Nahrávalo se ve Water Valley v Mississippi, analogově, na pásy, všichni živě a vlastně to celé byla jedna velká improvizace.

 

Tak vznikla velmi pozoruhodná deska, jejíž muzika je vlastně celá Boyceovým dílem, blues ale není matematicky složitá kompilace prstokladového cvičení na zamotání palice. Blues začali hrát venkované na jinu USA, afroameričané, bylo to ve svých počátcích provázáno se světskou hudbou, gospely, africkou kulturou a rytmy. Nic složitého, spíše muzika, kterou potřebujete hluboce prožít. Taková hudba, jakou tvořil třeba Howlin' Wolf a další. Každý výkřik byl prožitý, každý dotek na struně kytary byl milostným aktem. Ne každá píseň je veselá, ne každá smutná. Stejně jako na této desce. 

 

 

 

Berte to jako velmi upřímné doporučení k poslechu, protože takhle krásně nahrané blues jen tak neuslyšíte. A blues jako styl je základem většiny toho všeho, co tu dnes vlastně posloucháme. A na to, že už by se dal považovat za stařečka, zjistíte, že umí být i dnes neskutečně živý a pllný energie. Pravý nadčasový styl. Za lásku k němu a pokoru, s jakou k němu přisupují, kapele velice děkuji.

 

 

 

 

 


 

Za promo materiály děkuji vydavatelství Indies Scope



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky