Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Deathspell Omega - Fas – Ite, Maledicti, In Ignem Aeternum

Rok vydání a vydavatel: 2007, Norma Evangelium Diaboli
Autor cover artu: Timo Ketola

Existují alba, jejichž obal je jen marketingovým doplňkem. A pak existují díla, u kterých je vizuál nedílnou součástí celkového uměleckého konceptu. Mezi ně bezpochyby patří Fas-Ite, Maledicti, In Ignem Aeternum (2007) francouzských satanistických kazatelů Deathspell Omega (dále jen DsO).

Pokud bychom z alba odstranili hudbu, zůstala by nám jedna z nejpůsobivějších ilustrací, jaké moderní black metal přinesl. A kdybychom naopak odstranili obal, hudba by přišla o svůj vizuální ekvivalent. V případě Fas... totiž ilustrace a zvuk vyprávějí tentýž příběh – každý vlastním jazykem.

Timo Ketola – umělec, který změnil tvář moderního black metalu

Autorem obalu je finský výtvarník Timo Ketola (1975 - 2020), jedna z nejvýraznějších osobností undergroundové metalové estetiky posledních desetiletí. Vedle ilustrátorské tvorby vydával respektovaný fanzin Dauthus a později vedl vydavatelství Dauthus 1899, jehož prostřednictvím podporoval experimentální a extrémní hudební projekty (např. Teitanblood, Kaamos etc.).

Ketolovy práce se výrazně odlišovaly od většiny metalových obalů své doby. Namísto digitálních efektů či prvoplánové brutality stavěl na precizní ruční kresbě, historických výtvarných technikách a symbolice, která vyžadovala pozorné čtení. Jeho ilustrace často připomínají staré dřevořezy, renesanční rytiny nebo stránky ze středověkých grimoárů.

Před albem Fas... už vytvořil vizuál k legendárnímu Si Monvmentvm Reqvires, Circvmspice (také DsO) a spolupracoval is kapelami jako Dissection, Watain, Funeral Mist, Marduk či Antaeus. Právě spolupráce s DSO však patří mezi vrcholy jeho tvorby.

Obraz, který působí jako renesanční rytina

Na první pohled působí obal překvapivě jednoduše. Ve středu kompozice se nachází osamělá lidská postava zachycená v okamžiku nekonečného pádu. Kolem ní se rozprostírá prázdnota, která je stejně důležitá jako samotná kresba.

Ketola vědomě pracuje s monochromatickou barevností. Nepoužívá dramatické kontrasty červené či černé, které jsou v extrémním metalu běžné. Celý obraz stojí na světle, stínu a textuře. Díky tomu ilustrace připomíná spíše starou rytinu než moderní albový artwork.

Stejně důležitá je vertikální kompozice. Pohled diváka přirozeně sleduje směr padající postavy. I bez znalosti textů či filozofického pozadí vzniká pocit dezorientace, ztráty pevné půdy a neustálého pohybu směrem dolů.

Tělo jako obraz duchovního rozkladu

Ketolova postava nepůsobí jako klasický démon ani jako křesťanský světec. Je anonymní, bezčasová a záměrně zbavená jednoznačné identity.

Nejvýraznějším prvkem ilustrace je otevřené tělo s odhalenými vnitřnostmi. Tento motiv lze interpretovat několika způsoby – jako připomínku smrtelnosti člověka, jako obraz duchovního rozkladu nebo jako symbol absolutní zranitelnosti. Ilustrace nenabízí jedno správné vysvětlení.

Namísto jednoznačných odpovědí vytváří prostor pro interpretaci, podobně jako samotné texty DsO.

George Bataille jehož dílo výrazně inspirovalo koncept alba, často přirovnával lidská střeva a vnitřnosti k labyrintu. Vyvržený vnitřek na obalu symbolizuje člověka, který se ztrácí v labyrintu své vlastní konečnosti, tělesnosti a hniloby. Ukazuje, že pravda se nenachází v čistém nebi, ale v hlubokém, špinavém nitru naší biologické reality.

Podobně funguje i zahalená tvář. V konceptu alba to symbolizuje ztrátu božského světla a duchovní slepotu. Člověk (nebo padlý anděl) po ztrátě Boží milosti ztrácí schopnost vidět absolutní pravdu a je ponechán napospas nevědomosti. Zároveň to odkazuje na Bataillův koncept „neschopnosti vědět“ – ve stavu pádu jsme oslepeni samotnou hrůzou a velikostí existence.

Historické umění namísto metalových klišé

Jednou z největších předností Ketolovy práce je schopnost čerpat z evropské výtvarné tradice, aniž by působila jako obyčejná imitace.

V ilustraci lze rozpoznat ozvěny renesančních rytin, manieristické expresivity i barokního modelování drapérie. Dynamické záhyby látky připomínají sakrální sochařství 17. století, zatímco samotná kresba svou jemností odkazuje na mistry grafiky, jakými byli Albrecht Dürer nebo Gustave Doré.

Právě díky těmto vlivům nepůsobí Fas... jako obyčejný metalový obal, ale spíše jako fragment zapomenutého teologického rukopisu.

Když obraz zní stejně jako hudba

Největší silou artworku však není řada symbolů. Jeho skutečná hodnota spočívá v tom, jak přesně vystihuje hudební jazyk alba.

Hudba na Fas... odmítá tradiční riffová schémata. Neustále mění směr, rozpadá se, znovu skládá a vytváří pocit permanentního pohybu. Posluchač nikdy nenachází pevnou půdu pod nohama. Přesně stejný pocit vyvolává i Ketolova ilustrace.

Padající postava jakoby kopírovala neustále se měnící rytmické zlomy skladeb. Hustota šrafování odpovídá vrstvení kytar, zatímco deformovaná anatomie vizuálně připomíná disonanci, která je jedním ze základních prvků hudebního projevu alba.

Tam, kde jiné kapely využívají obal jako ilustraci textů, DsO vytvořily něco mnohem komplexnějšího. Hudba a obraz používají odlišné prostředky, ale zprostředkovávají tutéž emocionální zkušenost.

Vizuální zhmotnění ducha hudby

Fas – Ite, Maledicti, In Ignem Aeternum představuje druhou část volné trilogie, kterou doplňují alba Si Monvmentvm Reqvires, Circvmspice (2004) a Paracletus (2010). Texty skupiny se v tomto období intenzivně zabývají křesťanskou teologií, filozofií, mystikou i dílem již zmiňovaného francouzského filosofa a spisovatele Georgese Batailla.

Texty alba často citují Bataillovu knihu Vnitřní zkušenost. Postava na obalu je jak Betaillův (nad)člověk přiveden do stavu absolutní existenciální krize, kdy je fyzicky i duchovně destruován, ale právě v tomto momentě absolutního utrpení a rozkladu zažívá zvrácené duchovní procitnutí a dotýká se posvátna.

Obal představuje vizuální paralelu k ústředním tématům alba – pádu, utrpení, duchovní nejistotě, tělesnosti a neustálému zápasu mezi transcendentním a lidskou existencí. Právě tato otevřenost interpretace činí z ilustrace nadčasové dílo. I po letech dokáže vyvolávat nové otázky, aniž by nabízela jednoduché odpovědi.

Více než jen artwork

V dějinách extrémního metalu vznikly stovky ikonických obalů. Jen málokterý však dokázal tak přesně sladit výtvarnou formu s hudebním obsahem jako Fas – Ite, Maledicti, In Ignem Aeternum.

Ketolova ilustrace není dekorací ani vizuální atrakcí. Je rovnocennou součástí uměleckého díla.

Tam, kde hudba rozkládá tradiční chápání black metalu pomocí disonanci a filosofických textů, dělá obraz totéž prostřednictvím kompozice, anatomie, světla a prázdného prostoru.

I proto patří tento artwork nejen mezi nejvýznamnější obaly v historii black metalu, ale také mezi nejpřesvědčivější důkazy, že obal alba může být samostatným uměleckým dílem, které obstojí i mimo svět hudby.