Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Hluboká temná modř // CD verze

Hluboká temná modř // CD verze

Bhut19.9.2020
Datadisk k vinylové verzi mini nahrávky tuzemských Gride by se chtělo říct. Kompilace EP a dvou splitek na CD.

Nedlouho po vydání minialba Hluboká temná modř na krásném vinylu doplňují Gride tuto nahrávku i v CD verzi. O tu se postaralo vydavatelství L’Inphantile Collective a rozšiřuje stávající materiál hned o dalších 11 skladeb. Vzhledem k tomu, že nám bylo CD zasláno k recenzi, rozšiřujeme i my stávající článek o gramodesce o tento pojednávající o CD.

 

Předně by asi bylo fér doplnit a opravit chybu článku staršího. Tam jsem totiž mylně uvedl, že potvora na obalu je ďas mořský, avšak klikatou cestou ke mně doputovala opravná zpráva, že se jedná o pestrosvítivce černého. Takže pokud máte stejné mezery v mořských hlubinách jako já, omlouvám se za tuto politováníhodnou dezinformaci. Malbu stvořil Valér Tornád, jehož můžete znát jako tvůrce Animal Studia nebo spíše jako bubeníka Čad. Obrázek vskutku krásný a na zmíněném vinylu se báječně vyjímá. Ale CD verze není nijak zaostávající, jen jednoduše menší.

 

Hodnotit znovu obsah EP Hluboká temná modř je nošením soli do moře, takže jen lenivě odkážu na recenzi z minulosti – ZDE. Ladným skokem delfína se tak ocitáme na konci sedmé skladby, kdy číselník displeje volně přechází v osmičku. Nový soubor písní otvírá skladba Neutrální zóna a následná osmička songů je totožná s materiálem poskytnutým pro splity staršího data. Gride mají split alb, že by se z toho jeden utopil. Jedno z těch vskutku povedených je právě to z roku 2014, kdy si rozdělovali desetipalec se Sidetracked. Nebýt trochu rozdílného soundu, asi by ani nebylo poznat, že jde o materiál šest let starý. Gride mají totiž dlouhodobě nastavenou kadenci kvality i rychlosti a komplikovanosti. Zajímavostí však je poslední skladba Masáž, kterážto díky svému akustickému vyznění zavdala vzniku stejnojmenného projektu právě s takovýmto stylem hudby.

 

 

Poslední trojici písní tvoří opět materiál ze staršího split alba. Jednalo se o sedmipalcový kousek sdílený s Thema Eleven datovaný rokem 2008. Z dnešního rychlo-shonu společnosti už prakticky retro kousek. Z trojice nabídnutých zákusků trochu vybočuje poslední dílek Žiletky, kterýžto se stává coververzí na Psí vojáky. Energií však nijak nezaostává na dosud přehranou řadu svižných vypalovaček.

 

Ve výsledku tak jsou obě verze nahrávky Hluboká temná modř hezky vyvážené. Gramofonová edice má pěkné zpracování po fyzické stránce, CD verze pak bohatší materiál. Je to plichta, ale velmi příjemná.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky