Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Jiný rozměr věčnosti

Jiný rozměr věčnosti

Victimer2.10.2012
Bez obalu přiznávám, že album Eternity kapely ANATHEMA hodně inspirovalo můj další náhled na extrémní hudbu, který záhy prvky extremismu přestal nutně vyhledávat.

Otevření se, jímž kapela rázně vykročila novým směrem je plné otázek a zamyšlení. A vůbec prvním dojmem je překvapení. Kazeta, jež byla zasunuta do staršího stroje a rozehrála své první tóny, zní až příliš odlišně od toho, na co jsem byl doposud zvyklý a co jsem původně očekával. A to jsem ji pořídil na základě prvních pochvalných recenzí, které o posunu jinam hovořili víc než jasně. Zpočátku mi není jasné, jestli se mi tohle všechno líbí a dobrou náladu začínají křivit pocity rozladění. Takhle přece nemůže doom metalová kapela znít... Co se to děje? Zároveň přemýšlím, že tuhle hudbu bych v klidu mohl pustit rodičům, kteří by si mohli přestat aspoň na okamžik myslet, že jsem propadl extrému, garážové produkci a všeobecně negativnímu smýšlení...

 

''Eternity'' je jako pohled do zahrady, za kterou se v dálce ztrácí dlouhá alej ovocných stromů. Vypadá to, že vede velmi velmi daleko, ale na její konec nelze dohlédnout, protože se ztrácí v mlze. V kraji panuje brzký podzim, rána jsou už chladná, a tak procházka směrem k lákavé scenérii nebude nalehko. V uších zní Vincentův hlas plný prozření a nutí spolu s lehce zastřenými tóny k dumání. Postupně se častěji a častěji přistihnu jak jsem spokojený s tím co se na ''Eternity'' odehrává, jak si pamatuji jednotlivé postupy a dopředu vím, co bude následovat. Je to jedno z alb, které přiměje k názoru, že není třeba být hrubým okovaným metalistou, odsuzující kde co a kde koho. Odkrývá duši rockera, nakloněného experimentům a neprobádaným polohám. Ty se pak všechny stejně spojí v jednu jedinou. Jde o hudbu, ne o křečovitý postoj, který je vše jen ne rozumný a zdravý. ANATHEMA ukazuje své další, volnější kroky a je sdílím.

 

Mám rád kapely, které o své tvorbě uvažují, chtějí ji posunout a nespokojí se s málem současnosti, v některých horších případech dokonce minulosti. Tyhle kapely totiž sami, tím co produkují a jak se mění jejich vyjadřování, donutí k tomu stejnému přemýšlení samotného posluchače. Ani ten se rázem nespokojí s málem a hledí kupředu. Najít nový a u některých přímo revoluční směr vlastní tvorby musí být povznášející pocit. Tak jako v životě by neměl člověk jen přešlapovat na místě a kdesi v ústraní přežívat den za dnem, tak i život kapely nestojí na jednom legendárním riffu. I když výjimky se najdou, to každý víme a neznámou lze lehce dosadit.

 

logo

 

Díky albu ''Eternity'' (zejména jemu a pár podobně odvážným oné doby) jsem ukončil své vadné přesvědčení a zatuhlost v metalu obecně. Díky němu jsem znovu objevil staré rockové kapely a jejich posvátná alba, na které jsem v zaslepení zcela rezignoval. Vše jsem si pak pospojoval a zřejmě tomu tak skutečně bude, když řeknu, že od té doby jsem otevřen čemukoli. Nastalo totiž období znovuhledání, tak jako v samotných posluchačských začátcích. S tím rozdílem, že již nehledám kořen, ale jdu jeho spletitými prorostlými rameny dál, hrabu hlouběji a drn po drnu odkrývám zem. Není nic zábavnějšího a harmoništějšího, když už je hudba koníčkem na celý život. Je věčná, stejně jako je v mém nostalgickém pohledu ANATHEMA a jejich ''Eternity''.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky