Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Heavy metal. Sousloví u něhož si spousta populace opovržlivě odplivne. Je tu s námi od osmdesátých let, přežil vzestup a pád death metalu i grunge… a dožil se v plné síle i současných dnů. Buď v lacinějších formách odpoledních programů na MORu nebo jako sofistikovanější varianta – a tou je třeba nové album jakékoliv zasloužilé heavy kapely, která má co říct. A propós, heavymetalová kapela. Která je vlastně tou nejtypičtější? Motörhead? Iron Maiden? Saxon? Či snad jejich béčkové verze Sabaton nebo Hammerfall? Ale kdeže. Já to tušil vždy a dnes jsem plně přesvědčen, že není typičtější heavymetalové kapely, po uši vězící v klišé i poctivém řemesle (kterým jsou tisíce fans jak nadšeni, tak i zaskočeni), než britští JUDAS PRIEST.

Nejde o to, že byli první… ale oni opravdu první byli. Když vycházel jejich debut „Rocka Rolla“, nebylo třeba o Maiden ještě ani vidu ani slechu. Jistě, nikdo vám nebude tvrdit, že Priest svým debutem definovali okamžitě heavy metal, protože tehdy se ještě výrazně plácali v bluesrocku. Ale sami můžete sledovat, jak se během prvních tří alb přetransformovali z nadšenecké blues/art/rockové partičky do sebevědomého heavy kolosu, či jak se měnila jejich image, která rozhodně nebyla vždycky o tunách hřebů a harleji na pódiu. Ostatně tohle všechno se můžete dočíst v knize zkušeného Neila Daniele, který má na svědomí publikace o ZZ Top, Bon Jovi, UFO, Iron Maiden, Pantera, AC/DC nebo Metallice.

Mladý, leč ohromně zkušený Neil Daniels (ruku v ruce s překladatelem Hynkem Čápem) nám předkládá komplexní pohled na legendu legend – a za tím si opravdu stojím. Ač nejsem kovaným priestologem a o půlnoci vám nevyjmenuji poslední tři skladby japonské edice jejich čtvrtého alba, musím uznat jejich zásadní roli v popkultuře. A Daniels mi pomohl osvětlit ohromnou spoustu věcí. Zevrubně se věnuje všeobecně neznámým začátkům kapely, u kterých nebyl nikdo ze současné nebo jakékoliv známé albové sestavy. V úvodu nás seznamuje se situací a atmosférou v průmyslové oblasti West Midlands, pokládá a zodpovídá otázky, proč zrovna z takového prostředí vyrostly kapely jako Priest nebo Black Sabbath.

Probírají se začátky a konce všech známých sestav, příchody a odchody muzikantů (hlavně bubeníků) a jejich (občas neveselé) osudy (Dave Holland). Vše objektivně a kriticky, přesto s nadšením pro Priest. Koukneme se na zoubek soudní žalobě, „utajenému“ druhému bubeníkovi na turné „Turbo:Fuel For Life“, časům s Ripperem, ale i bulvárním tématům, jako je pedofilie. Vše je svěže prokládáno komentáři kolegů z Annihilator, Savatage, Venom, Anthrax, Bonfire, Accept nebo Gorefest.

A tak jako u každé slušně napsané kapelní biografie si po přečtení skládáte mozaiku ze střípků zákulisních, studiových a osobních… a ejhle: najednou se to či ono album jeví v mnohem ostřejším světle. Přiznám se, že se mi teď náramně hodila před rokem výhodně zakoupená téměř kompletní judasovská diskografie, kteroužto jsem přelouskal od A do Z, tedy od „Rocka Rolla“ po předposlední „Nostradamus“. To potom člověk kouká do těch stárnoucích tváří na obalech a uvědomuje si, jak mocná je závislost na muzice (ano, i na penězích) a její tvorbě, když sedmašedesátiletý Glenn Tipton stále vyráží na další a další podia – a dokonce skládá nové kusy. A také jsem si uvědomil, kde by (ne)byla scéna bez Priest. A třeba jak moc čerpali v minulosti moji oblíbení King Diamond / Mercyful Fate od halfordovců…

Každopádně mám před sebou jednu z nejdůkladnějších biografií, se kterou jsem se zatím setkal (pro ilustraci: průlomové album „British Steel“ se „natáčí“ až někde kolem strany 124). Nechybí solidní nálož raritních č/b fotografií, komentářů zainteresovaných, ale co je hlavní: pro totální judas-maniaky je tu přes 160 stran olivovsky-kompletních seznamů všech odehraných koncertů, všech kapel všech (ex)členů a jejich diskografie, seznam sólových kytarových partů ve skladbách, umístění v britském žebříčku, kompletní disko/filmografie, seznam tributních alb…

Negativa? Ano, jsem už trochu pedant, ale obaly alb by se hodily – zvláště když se o nich často hovoří v textu. Jon Oliva ze Savatage je překřtěn na Oliviu a Tima „Rippera“ Owense bych opravdu nenazýval „Rozparovačem“…

Pokud bych chtěl zadrnkat na nostalgickou strunu, tak napíšu, že kniha „Obránci víry“ pojednává o časech, jenž se asi už nevrátí. Ale JUDAS PRIEST jsou pořád tady a pořád vydávají alba. Takže nahoďte true stejnokroj, vyražte na koncert nebo si alespoň dejte po obědě jakékoliv priestovské album.

Velice povedená kniha o důležité kapele!

Napsal: Neil Daniels

Žánr: biografie

Vydavatelství: VOLVOX GLOBATOR

Originál: Omnibus Press (The Story Of Judas Priest: Defenders Of The Faith)

Počet stran: 444

Překlad: Hynek Čáp