Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Prvek, který svazuje dnešní trojici do jednoho celku, je avantgardní element neuchopitelnosti, nepředvídatelnosti a mnohdy i náročnosti na poslech. Je to činitel, který postrkuje výsledný dojem do netradičních rovin a nutí posluchače k opakované aplikaci, soustředění a zároveň jej obaluje znepokojením. Nervozita vzrůstá, ale zdá se, že je to vlastně v pořádku. Taková tvář je nám vlastně sympatická, a proto se k ní budeme rádi navracet. Proč ne. Vzhledem k takovému ne zcela tradičnímu pojetí jsem zvolil i ne zcela tradiční kapli, ke které prakticky nevede žádná turistická ani pěší cesta, ale nejprve se ponořte do disharmonií a lomozů, které jsem pro vás pečlivě vybral. 

Teitan
In Oculus Abyss

2023
Nizozemsko
MA / BC

Pro fanoušky: DHG, A Forest Of Stars, Pensées Nocturnes

Začněme avantgardou, která tu a tam jemně problikne industriálními diodami. Ale především jde o tu neřízenou střelu, která protíná zažité postupy a rozvádí témata skladeb do úrovní, kde by to mnohý ani netušil. Kolikrát jsem se fakt přistihl, jak jsem vlastně šokován způsobem vývoje písničky nebo uzemněn užitým nástrojem, plochou, či jinou harmonií. Je to dosti pestré dílo, které se však na první pokus takto jevit vůbec nemusí. Na svědomí tento projekt má Holanďan Marquis, který pod hlavičkou Teitan (fakt si to nepleťte s Teitanblood, to je jinej vesmír) ukazuje světu svou druhou velkou desku. Je to silný materiál plný zvratů a netušeného vývoje. Občas z toho teda fakt silně zavoní A Forest Of Stars a taková ta jejich utrápená rovina melodičnosti a vokálních hrátek, ale to mi vlastně vůbec nevadí. Takže komu se stýská po jejich nové tvorbě – tohle může být relativní záplatou, ale nebrat tu podobnost moc doslovně. Pár kruhů se tu sice protíná, ale… Teitan má blíž k DHG v takové té metalovější údernosti a vyšinutosti. Prostě paráda.

Benthik Zone
Εἴδωλον

2022
Portugalsko
MA / BC

Pro fanoušky: DHG, Blut Aus Nord, Abruptum

Opravdu těžko přetěžko se prokousává první polovinou alba, protože je hrozně hutná, podivná, nesympatická, a tak nějak to nechce ladit a občas to nutí kontrolovat přehrávač, jestli je všechno v pořádku a slyšené zvuky jsou skutečným záměrem, nebo výsledkem nějaké chyby. No a pak mi došlo, že takovéhle kousky mě vlastně baví a takříkajc jdou k pleti. Ovšem přístup se láme s příchodem čtvrté stopy, od které celek upadá do jiného módu a frekvence vnímání se přeladí na mnohem ostřejší a citlivější rozhraní. Do uší ladněji vplouvají skoro až hypnotické celky ve stylu Vacuum od Entropia. Nechybí tu disharmonický souboj a značná nervozita pramenící v až agresivní ataky. Benthik Zone je dvoučlenné těleso, které tímto svým třetím velkým albem odkazuje na vděčné téma (Eidolon), které tu už několikrát probíráno bylo (vzpomeňte třeba na solidní počin Dark Fortress). Propojení tématu a té nepříjemné hudby pak dává smysl. A pokud vám ráchání se v těžko přístupné muzice dělá dobře – pak jste tu správně.

Lykotonon
Promethean Patology

2022
USA
MA / BC

Pro fanoušky: DHG, Pimentola, Ministry

A jak jsme od avantgardy pozvolna inklinovali k industrialu, tak nyní už poplujeme pouze v industriálních vodách. Za další určitě mohu slíbit, že tento materiál funguje ihned, na první dobrou a není k němu potřeba se nějak dlouze prokousávat a klopýtat na nehostinné stezce. Tohle je prostě skvělý balzám. Naprosto funkční a výtečně k odreagování vhodná deska. Alespoň já jsem měl velkej problém se od poslechu odtrhnout a dostat se k něčemu dalšímu. Fakt pecka, která mi báječně koresponduje i s grafikou obalu. Zároveň je určitě dobré si říct, že je potřeba mít poslech plný, jelikož se různé pasáže dost obměňují a k řadě motivů se již kapela v písních nevrací. Takže o pestrost tu skutečně není nouze. Jsem naprosto nadšen a spokojen. Na to, že je to debut, tak je to neskutečná síla. No nekecám. Vydává Profound Lore a to je taky dobrá nálepka ne…

Kaple Smíření

Námět dnešního dílu si žádá i odpovídající turistickou lokaci. A tak jsem vybral moderní architekturu (autorem stavby je architekt Jan Soukup). Budova byla realizována roku 2008 na počest všech obětí dálničních nehod, z nichž je vypíchnuto úmrtí Jana Schneidera na plzeňském úseku. O kapli se stará sdružení Via Carolina, což je latinský název pro prastarou stezku spojující Prahu a Norimberk. Železobetonový kvádr má rozměry 4x6x12 metrů, což vpravdě není úplně velká stavba, ale je nutné si říct, že jde o jedinečný úkaz na našem území. Tento projekt má ve své podstatě prvenství v daném oboru a žádnou takovou už u nás (zatím) nenajdete. Ovšem pokud ji chcete navštívit, tak musíte jet autem, jelikož pěšky se na ní nepodíváte. Nachází se totiž u čerpací stanice a odpočívadle přímo u dálnice D5 ve směru na Prahu (cca 83. km). Blízko kaple je parkoviště pro pár osobních vozidel. Chodníček k modlitebně doprovází nerozluční přátelé každé pěší zóny: lampa, lavička, odpadkový koš. Rád bych zde hovořil o nějakém magickém nasátí prazvláštní atmosféry, ale když jsem to tu byl fotit, tak jsem se sakra musel dívat pod nohy, abych si neodnesl něco z pod papírů na památku do svého vozu. Takže kaple vypadá spíš jako observatoř. Každopádně její betonový skelet s vyříznutým křížem je fascinující. Prosklené stěny pak umožní nahlédnutí dovnitř a prostý nápis na dveřích, že klíče jsou na pumpě, pak nabízí osobní vniknutí do jejího nitra. Vskutku zajímavé místo.

Fotografie jsem pořídil 13. července 2023