Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Legenda jménem Immortal

Legenda jménem Immortal

Sorgh10.5.2012
Vždycky jsem měl rád zimní počasí a doslova posvátný klid zamrzlého lesa. Brouzdaje houštinou užasle naslouchám křupání sněhu, vychutnávám vonící luft a uším dávám pocítit hotové lázně ticha. K tomu naoranžovělá obloha ztežklá sněhem… Ovšem naše zimy jsou povětšinou mírné a malebné, málokdy už sice ladovské, avšak málokdo poznal krut severních mrazů. Tam už to taková selanka není.

Někteří umělci mají zimu za svou můzu a rádi o ní vypravují zhýčkaným povalečům medícím si doma za pecí. Ti pak zprostředkovaně  v navozených představách brodí se sněžnými pláněmi a odolávají surové meluzíně…

 

Snad žádná kapela pro mě dosud neznamenala tolik co norští Immortal. Nikdo mě tolik nezasáhl ledovou atmosférou, která ojíněným střepem hebce škrábe moudra mínusových Celsiů do zamrzlé hladiny rybníka. Tihle zmalovaní raraši do roku 1999 tvořili základní pilíř mé vášně k metalu. K nim jsem obracel svůj zrak oslněný tupým letním sluncem, oni mě chladili během parných srpnových nocí a mají zásluhu na mém přežití. Jejich black mi byl sympatický zaměřením na zamrzlou severskou přírodu, svojí syrovostí. Řiše Blashyrkh popsaná poprvé někdy v roce 1992 byla mysteriózní Atlantidou, kam jsem byl vháněn všední realitou léta a odérem chlóru z koupališť.
Nezajímala mě jiná uskupení zaobírající se válkou či perverzitami, ta mě míjela, protože podobná tématika je mi cizí. Zkrátka příroda ve spojení s blackem, to jest pane pošušňání.
Miluji pózy Nesmrtelných, které ač komické mají ducha a v jejich případě smysl. Je třeba se dívat s nadhledem na počmárané klauny, kterak pobíhají jako diví s pochodněmi po lese a vřeští. To je prostě kult jako prase a věřím, že si borci natáčení klipů užili jaksepatří.
Tento můj obdiv byl ukončen po roce 1999 kdy vyšel opus At the heart of winter. Tady už měli Immortal našlápnuto jiným směrem, ale atmosféra zimy ještě byla s to nachladit neizolovaný zadek. Výrazně přibylo melodií, které jsou silně magické a představují přehozený samet přez hrubozrný firn starších desek Battles in the north či Blizzard beats.
Po tomto albu ovšem došlo k odklonu od výpravných opusů a kapela se stala továrnou na jakýsi heavyblack. Poměrně dobré desky, ale už tam nebylo to, co jsem na Immortal měl rád.
Kouzlo zimy bylo pryč, staří Immortal byli pryč i se svým kultovním logem a já se chystal kácet vodním paprskem základní pilíř mého vzdělání.. Zklamání bylo makabróznní.
Jakousi šanci na skromné přiblížení starých časů může vzbudit zatím poslední věc s názvem All shall fall z roku 2009, ale nedávám tomu moc velkou šanci.
Dá-li zdraví a čas, rád bych na zdejší stránce postupně připoměl jednotlivá alba legendy, která již drahnou dobu leží u ledu a je třeba je krapet roztát, ať se jim to líbí nebo ne. Je třeba hlásat pravdu o kultu Immortal.
.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky