Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Manes streamují Slow Motion Death Sequence

Manes streamují Slow Motion Death Sequence

Victimer24.8.2018
Novinka Manes je připravena, to nemůže zůstat bez odezvy. Odkazujeme na stream, tak poslouchejte.

Manes my v redakci hodně moc rádi. Víme, že nejsme sami a víme, že máme dobrý vkus :). Malé opáčko ale neuškodí. Blackmetalová minulost je ta tam, od revolučního alba Vilosophe se jede na experimentálně pokrokové vlně, kde hranice nejsou hranicemi, jak je většinou chápeme. Smí se toho v rámci širokého spektra vyjádření mnohem víc, než bzučet rouhavé praktiky a sípat svůj podíl zla do světa, kde vládnou rohy a kopyta. Manes možná nikdy nebyli ten pravý black metal a možná byla jen otázka času, kdy se jej jako zátěže nadobro zbaví. Aby se výrazově otevřeli a aby doširoka otevřeli dosud netušené možnosti svého vesmíru.


Dnes už Manes platí za zaběhlou partičku, jejíž alba je třeba respektovat. Od Vilosophe (recenze ZDE) nenahráli slabou desku a neustále svůj typický sound tvarují a posouvají. Na albech How The World Came To An End (recenze ZDE) a Be All End All (recenze ZDE) se kráčelo dál po ose nových postupů a definování sama sebe na poli experimentální muziky, ve které se snoubí elektronika s rockem, trip hopem a post metalovým fluidem způsobem, který je zkrátka jedinečný. Manes, to je originalita sama. Nebo spíš takto - není moc kapel, které by se v rámci své metalové minulosti vyprofilovali tak ojediněle.


Současnost, to je novinka Slow Motion Death Sequence. Nové a velmi očekávané album, další krok na cestě, další výzva. A dnes je jedinečná příležitost dostat se k ní co možná nejblíž. Díky spolupráci s labelem Debemur Morti Productions si vás dovolujeme pozvat k jejímu streamu. My jen doplníme, že recenze na Echoes bude v první polovině září a v podstatě se jedná o jednu z nejočekávanějších desek roku. Takže v klidu a poprvé oficiálně poslouchejte a nenechte se rušit. Naše názory se už taky pomalu rýsují.

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky