Článek: MASTERPIECES heavy music artwork

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

MASTERPIECES heavy music artwork - anno 2019

-krusty-3.7.2022

Krásná obrazová pubikace pro všechny, kteří ocení grafické řemeslo - tentokrát již podruhé a doufejme, že ne naposled!

Už jsou to dva roky, co jsem psal o publikaci MASTERPIECES s podtitulem HEAVY MUSIC ARTWORK 2018. Toto nám to letí. Našinec se párkrát vyspí a máme tu následovníka, který nám představuje to nej z grafické metalové scény roku následujícího. Téměř zároveň s vydáním anglického originálu jej na pulty přináší opět vydavatelství MetalGate a já doufám, že se z toho tím pádem stala taková milá tradice, která bude pokračovat.

Opět se budeme prodírat kapitolami jako „dílo roku“, „mistr roku“, „nejvlivnější výtvarník roku“, „pocta roku" nebo „boxset roku“. Samozřejmě vše bráno z pohledu šéfredaktora Alexe Milazza. Opět je tu spousta zajímavého čtení a ještě větší nálož grafiky samotné, tedy front coverů jak celostránkových, tak v menších rozměrech. Ostatně co mám o takové publikaci vlastně psát nového a jiného než jsem psal minule? Jiná budou pouze jména malířů a interpretů. Víc vám asi řeknou jména kapel samotných – tedy vězte, že řeč bude o obalech Within Temptation, Zaum, Visceral Disgorge, Usurper, The Lumberjack Feedback, Temple Ov Perversion, Swallow The Sun, Steel Prophet, Slipknot, Savage Messiah, Rotting Christ, Myrath, Municipal Waste, In Flames, Hate, Esoteric, Combichrist, Avantasia, Dream Theater, Megadeth a dalších a dalších…

masterpiece page

Opět může čtenář ocenit různé výtvarné styly – kreslená klasika, počítačový produkt, téměř naivní umění, retro design nebo spíše geometrické hrátky. Vybere si prostě každý. Osobně jsem z některých obrazů nadšen a u některých spíše kroutím hlavou. Ale tak to má být!

Publikace je (dnes již mohu říct) tradičně nádherně vytištěna. Křídový papír je pro tisk tohoto typu samozřejmostí. Krásně matná obálka, příjemné barvy, čitelný font písma. Opakování je matkou moudrosti – tedy pro fajnšmekry, kteří ocení albovou grafiku a pro grafiky samotné je nový MASTERPIECES příjemnou povinností.

Napsal: Alex Milazzo

Žánr: artová publikace

Vydavatelství: METALGATE z.s. (2021)

Originál: Heavy Music Artwork (2021)

Počet stran: 144

Překlad: Ondřej Šmejkal

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.