Článek: MASTERPIECES heavy music artwork

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

MASTERPIECES heavy music artwork - anno 2019

-krusty-3.7.2022

Krásná obrazová pubikace pro všechny, kteří ocení grafické řemeslo - tentokrát již podruhé a doufejme, že ne naposled!

Už jsou to dva roky, co jsem psal o publikaci MASTERPIECES s podtitulem HEAVY MUSIC ARTWORK 2018. Toto nám to letí. Našinec se párkrát vyspí a máme tu následovníka, který nám představuje to nej z grafické metalové scény roku následujícího. Téměř zároveň s vydáním anglického originálu jej na pulty přináší opět vydavatelství MetalGate a já doufám, že se z toho tím pádem stala taková milá tradice, která bude pokračovat.

Opět se budeme prodírat kapitolami jako „dílo roku“, „mistr roku“, „nejvlivnější výtvarník roku“, „pocta roku" nebo „boxset roku“. Samozřejmě vše bráno z pohledu šéfredaktora Alexe Milazza. Opět je tu spousta zajímavého čtení a ještě větší nálož grafiky samotné, tedy front coverů jak celostránkových, tak v menších rozměrech. Ostatně co mám o takové publikaci vlastně psát nového a jiného než jsem psal minule? Jiná budou pouze jména malířů a interpretů. Víc vám asi řeknou jména kapel samotných – tedy vězte, že řeč bude o obalech Within Temptation, Zaum, Visceral Disgorge, Usurper, The Lumberjack Feedback, Temple Ov Perversion, Swallow The Sun, Steel Prophet, Slipknot, Savage Messiah, Rotting Christ, Myrath, Municipal Waste, In Flames, Hate, Esoteric, Combichrist, Avantasia, Dream Theater, Megadeth a dalších a dalších…

masterpiece page

Opět může čtenář ocenit různé výtvarné styly – kreslená klasika, počítačový produkt, téměř naivní umění, retro design nebo spíše geometrické hrátky. Vybere si prostě každý. Osobně jsem z některých obrazů nadšen a u některých spíše kroutím hlavou. Ale tak to má být!

Publikace je (dnes již mohu říct) tradičně nádherně vytištěna. Křídový papír je pro tisk tohoto typu samozřejmostí. Krásně matná obálka, příjemné barvy, čitelný font písma. Opakování je matkou moudrosti – tedy pro fajnšmekry, kteří ocení albovou grafiku a pro grafiky samotné je nový MASTERPIECES příjemnou povinností.

Napsal: Alex Milazzo

Žánr: artová publikace

Vydavatelství: METALGATE z.s. (2021)

Originál: Heavy Music Artwork (2021)

Počet stran: 144

Překlad: Ondřej Šmejkal

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.