Článek: Nedělní poslech 100

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 100

Victimer3.3.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sundecay a její EP "Gale".

Jubilejní stý Nedělní poslech posíláme do kanadského Ontaria a zdravíme kapelu Sundecay. Jejich druhé EP Gale zanechalo v mém povadlém doomovém srdéčku jisté stopy poutavosti a projev, jímž se kapela prezentuje, hezky pálí ve tváři. Chvíli pěkně nakopne, aby za chvíli přece jen lehce ztlumil volume a vydal se víc atmosféricky a klidněji, než by se po prvním songu mohlo zdát. Sundecay sice nevydrží kopat po celou půlhodinku Gale, ale energie z nich přímo sálá.

A může za to hlavně první song, ten je určující. Jmenuje se Heavy Motions a zdá se, že by mohl hýbat horami. A když ne jimi, tak aspoň verandou chaty s pěkným výhledem, nebo s kuchyňským náčiním při pečlivé přípravě obědu. I oběd je přece rituál. A když se během jeho přípravy pustí ta správná muzika, jde to jako po másle. Kdo však máslo nerad, nechť volí jinou přípravu, sorry jako. Fakt je ten, že se čas od času i v jasně předimenzovaném a dávno překonaném psychedelickém doomování zjeví něco jako přízrak a umí to slušně dušené atmo pěkně podebrat.

Zda tuhle kapelu vnímat jako malý přízrak, nechme zatím stranou, ale rozhodně volí cestu, které by šlo věřit. A o tom to dnes je. V jejich hudbě je něco, co zvedne pozornost a je trošku jedno, jestli to zrovna bortí futra, nebo to klidně pluje korytem řeky a vzhlíží ke skalám, pod kterými to svádí k zastavení a rozdělání ohně. Sundecay mě baví. Jsou takoví jistější, než spousta dalších nohsledů, kterým stačí drhnout, co někde slyšeli. I Sundecay mají svě kořeny jasně dány, ale nechávají je růst po svém. Takže... Dopřejte nám tu stovku Nedělních poslechů a zároveň to zkuste s těmito Kanaďany.

// Není úplně jasné, kdy to Sundecay poprvé rozbalili ve zkušebně, ale na kontě mají dvě mini nahrávky a ani jedna nezní špatně. Ta druhá dokonce skvěle. Pojmenovat jejich doom lze klidně jako psychedelický, stoner nebo progresivní se špetkou post metalových prvků. Že by zafungovalo spojení starých dobrých Pentagram se žhavou přítomností Pallbearer? I tak to můžeme klidně brát...

Kapela: Sundecay
Album: Gale (EP)
Styl: psychedelic doom metal
Vydáno: 11/2018
Země: Kanada
Vydavatel: DIY
Odkazy: bandcamp / facebook / youtube

Sestava:
Derek Hoffman - baskytara
Julian Vardy - bicí
Mark Chandler - kytara
Brian Scott - kytara
Rich Pauptit - zpěv

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.12.17 13:35

já právě mám hudební eklektičnost Echoes rád a to, že zde najdu názory jak Rammstein, tak třeba na Gnaw Their Tongues mě uklidňuje, že nejsem na elitářskym rybníčku sebejmenovaných arbitrů udergroundu, kde všechno, co vyjde na 300 vinylech a kazetách je automaticky huj, zatímco všechno ostatní fuj. Přesně kvůli tomuhle zaprdlýmu, nudnýmu hulákání o tom, co by mělo bejt dobrý a co ne, podle toho jak moc je to metal, mě většina metlošů dost nebaví. Já bych se třeba nechal radši mučit než doposlouchat byť jeden song od Björk, ale jsem rád, že spáry zdejších zavítaj i do podobných Mordorů, ať to nemusim dělat já. Vlastně by mě docela zajímalo, co je teda ta správná muzika, který se věnovat, když jsme se dozvěděli jen o té špatné.