Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 100

Nedělní poslech 100

Victimer3.3.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sundecay a její EP "Gale".

Jubilejní stý Nedělní poslech posíláme do kanadského Ontaria a zdravíme kapelu Sundecay. Jejich druhé EP Gale zanechalo v mém povadlém doomovém srdéčku jisté stopy poutavosti a projev, jímž se kapela prezentuje, hezky pálí ve tváři. Chvíli pěkně nakopne, aby za chvíli přece jen lehce ztlumil volume a vydal se víc atmosféricky a klidněji, než by se po prvním songu mohlo zdát. Sundecay sice nevydrží kopat po celou půlhodinku Gale, ale energie z nich přímo sálá.


A může za to hlavně první song, ten je určující. Jmenuje se Heavy Motions a zdá se, že by mohl hýbat horami. A když ne jimi, tak aspoň verandou chaty s pěkným výhledem, nebo s kuchyňským náčiním při pečlivé přípravě obědu. I oběd je přece rituál. A když se během jeho přípravy pustí ta správná muzika, jde to jako po másle. Kdo však máslo nerad, nechť volí jinou přípravu, sorry jako. Fakt je ten, že se čas od času i v jasně předimenzovaném a dávno překonaném psychedelickém doomování zjeví něco jako přízrak a umí to slušně dušené atmo pěkně podebrat. 


Zda tuhle kapelu vnímat jako malý přízrak, nechme zatím stranou, ale rozhodně volí cestu, které by šlo věřit. A o tom to dnes je. V jejich hudbě je něco, co zvedne pozornost a je trošku jedno, jestli to zrovna bortí futra, nebo to klidně pluje korytem řeky a vzhlíží ke skalám, pod kterými to svádí k zastavení a rozdělání ohně. Sundecay mě baví. Jsou takoví jistější, než spousta dalších nohsledů, kterým stačí drhnout, co někde slyšeli. I Sundecay mají svě kořeny jasně dány, ale nechávají je růst po svém. Takže... Dopřejte nám tu stovku Nedělních poslechů a zároveň to zkuste s těmito Kanaďany.

 

// Není úplně jasné, kdy to Sundecay poprvé rozbalili ve zkušebně, ale na kontě mají dvě mini nahrávky a ani jedna nezní špatně. Ta druhá dokonce skvěle. Pojmenovat jejich doom lze klidně jako psychedelický, stoner nebo progresivní se špetkou post metalových prvků. Že by zafungovalo spojení starých dobrých Pentagram se žhavou přítomností Pallbearer? I tak to můžeme klidně brát...

 

 


 

Kapela: Sundecay
Album: Gale (EP)
Styl: psychedelic doom metal
Vydáno: 11/2018
Země: Kanada
Vydavatel: DIY
Odkazy: bandcamp / facebook / youtube

 

Sestava:
Derek Hoffman - baskytara
Julian Vardy - bicí
Mark Chandler - kytara
Brian Scott - kytara
Rich Pauptit - zpěv



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky