Článek: Nedělní poslech 102

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 102

Victimer17.3.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Deafkids a její album "Metaprogramação".

Dnes bude mít hlavní slovo energie. Nespoutanost, psychedelická rozervanost a hlučící dávky punku. A taky hypnotického d-beatu, nebo chcete-li crustu, moře bubínků, rezonující noise music a pokroucené elektroniky vůbec. Že to všechno nedává smysl? Ale ono to půjde. Protože když se chce... však to znáte. Pojďme si teď trochu vybít vztek, nechat nalít to rudo před očima přímo do nich samotných a vypadat při tom démonicky. Dovoleno je vyřvávat a tělo podvolit transu, pořádně se vyblbnout. Zadarmo to ale nebude, tahle trojka jižanů má svůj jih v krvi a dává to o sobě pěkně nahlas vědět. A navíc jim byly dány do vínku dost nepěkné experimenty se zvukem. Je to energie hnaná přes efekty, ale na efekt nehraná. To jen, abychom v tom měli jasno. Takoví jsou Deafkids, taková je jejich zvuková vřava. Divocí a (ne)uvěřitelní.

Známe je ze společného turné s Neurosis, na kontě mají už tři desky a ta aktuální vychází právě v těchto dnech. Můžeme si přečíst, kterak svým divokým projevem zaujali Stevea Von Tilla, že nemohl odolat a pozval je na společný koncertní trip. Na něm pak Deafkids názorně předvedli, co znamená drhnout psychedelicky intenzivní punk ovládaný ruchy, překrývanými vokály a surovými ozvěnami. Co znamená být noise divoch.

O vší té divoké zvukové přestřelce je i nová deska Metaprogramação. Deafkids jsou z Brazílie a mají v sobě kus ulice i kus pralesa. Obě položky pak zručně zasazují a demontují ve své hudbě. Říkejme jí třeba hypnobeat, ten popis docela sedí. Jak jinak si vysvětlit tu směs sugestivních, psychiku podrývajících vokálů s experimentálně proměnlivou hudební složkou, které dominují bubínky a ruchová rozostřenost. Strojový punk, valivá hypnóza. Zvukodivočina.

Já jsem té masáži podlehl. Baví mě se nechat v tom surově nakoplém big beatu zmítat. Je to jistý druh vytržení a hudebního bláznovství, který vlije do žil víc života než energeťák z benzinky, když už se za volantem klíží víčka. Tady vám víčka klesat nebudou, to mi věřte. Oči zůstanou otevřené, bude vidět jejich bělmo a hlava bude trhanými pohyby doprovázet zbytek těla. Nebude to asi pěkný pohled, ale bude zapotřebí.

A pokud chcete vidět tyhle tři punkující zvukaře živě, zajděte si 17. dubna na ušní do klubu Underdogs'. Budou se podávat Deafkids nadivoko.

Kapela: Deafkids
Album: Metaprogramação
Styl: experimental / hypnobeat / noisepunk
Vydáno: 3/2019
Země: Brazílie
Vydavatel: Neurot Recordings
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Douglas & Marcelo & Mariano

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.