Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 102

Nedělní poslech 102

Victimer17.3.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Deafkids a její album "Metaprogramação".

Dnes bude mít hlavní slovo energie. Nespoutanost, psychedelická rozervanost a hlučící dávky punku. A taky hypnotického d-beatu, nebo chcete-li crustu, moře bubínků, rezonující noise music a pokroucené elektroniky vůbec. Že to všechno nedává smysl? Ale ono to půjde. Protože když se chce... však to znáte. Pojďme si teď trochu vybít vztek, nechat nalít to rudo před očima přímo do nich samotných a vypadat při tom démonicky. Dovoleno je vyřvávat a tělo podvolit transu, pořádně se vyblbnout. Zadarmo to ale nebude, tahle trojka jižanů má svůj jih v krvi a dává to o sobě pěkně nahlas vědět. A navíc jim byly dány do vínku dost nepěkné experimenty se zvukem. Je to energie hnaná přes efekty, ale na efekt nehraná. To jen, abychom v tom měli jasno. Takoví jsou Deafkids, taková je jejich zvuková vřava. Divocí a (ne)uvěřitelní.


Známe je ze společného turné s Neurosis, na kontě mají už tři desky a ta aktuální vychází právě v těchto dnech. Můžeme si přečíst, kterak svým divokým projevem zaujali Stevea Von Tilla, že nemohl odolat a pozval je na společný koncertní trip. Na něm pak Deafkids názorně předvedli, co znamená drhnout psychedelicky intenzivní punk ovládaný ruchy, překrývanými vokály a surovými ozvěnami. Co znamená být noise divoch.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/deafkids.jpg


O vší té divoké zvukové přestřelce je i nová deska Metaprogramação. Deafkids jsou z Brazílie a mají v sobě kus ulice i kus pralesa. Obě položky pak zručně zasazují a demontují ve své hudbě. Říkejme jí třeba hypnobeat, ten popis docela sedí. Jak jinak si vysvětlit tu směs sugestivních, psychiku podrývajících vokálů s experimentálně proměnlivou hudební složkou, které dominují bubínky a ruchová rozostřenost. Strojový punk, valivá hypnóza. Zvukodivočina.


Já jsem té masáži podlehl. Baví mě se nechat v tom surově nakoplém big beatu zmítat. Je to jistý druh vytržení a hudebního bláznovství, který vlije do žil víc života než energeťák z benzinky, když už se za volantem klíží víčka. Tady vám víčka klesat nebudou, to mi věřte. Oči zůstanou otevřené, bude vidět jejich bělmo a hlava bude trhanými pohyby doprovázet zbytek těla. Nebude to asi pěkný pohled, ale bude zapotřebí.


A pokud chcete vidět tyhle tři punkující zvukaře živě, zajděte si 17. dubna na ušní do klubu Underdogs'. Budou se podávat Deafkids nadivoko.

 

 


Kapela: Deafkids
Album: Metaprogramação
Styl: experimental / hypnobeat / noisepunk
Vydáno: 3/2019
Země: Brazílie
Vydavatel: Neurot Recordings
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:
Douglas & Marcelo & Mariano



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 2.4.19 9:00

Tak jsem to včera projel a... Překvapila mě porce death metalu u Jirky, kde mě hodně potěšili Entombed. Apollyon Son zní fakt divně, ale tuhle sondu musím zkusit. Malignant Eternal taky tak. Aoratos je pecka jako kráva, včera jsem tu desku musel znova celou projet. Černý kov si hodlám koupit. Alastis neznám a prozkouším je. Obal The Sins Of Thy Beloved je čajíček :) Z tohoto období mě vždycky dostalo Vempire od skřivánků Cradle Of Filth, jinak Impia Symphonia od Besatt vládne :D Zed Yago zní dobře, hodně mi to připomnělo Warlock. Rammstein mě vždycky bavili a Manson taky, tam vládne možná nostalgie a nejedna vzpomínka, ale mám je rád. Swans jsem nepochopil, možná bych potřeboval návod. Tam to mám moc těžké. System of a Down a Linkin Park je soundtrack k pubertě. Zmíněná alba znám absolutně z paměti, pozpátku i vzhůru nohama. Zrovna Toxicity jsem toho času nahrával své blonďaté lásce hned za Fallen od Evanescence, aby měla lepší rozhled :D No a Kauan jsou skvělý, hlavně díky tématu, o kterém jsem hodně bádal.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky