Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

1349 – Massive Cauldron Of Chaos

Ražba této větve počala roku 1349, kdy se do šachty dostal krutý mor, který v něm bdí do dnešních dní. Tu a tam zasoptí a postraší zbloudilce. Nejlépe se mu dařilo ve svých počátcích, kdy byl pln síly a hniloby. Vrchol nastal v době zvané Hellfire. Na tento jev se nepodařilo navázat a bohatá žíla černé rudy byla ztracena. Teprve až v roce letošním se podařilo vykutat masivní kotel plný chaosu. Musím přiznat jeho slušné řemeslné zpracování, kdy oko badatele jistě potěší strunné pletence. Fandy randálu zase pozvedne slušné tempo a razantní hra Frostových bicích. Návrat deset let nazpět se celkem povedl a v současné době se volně navazuje. 1349 ročníku 2005 by se chtělo říct.

Rozrážky:

1349 - Revelations Of The Black Flame

1349 - Chaos Preffered

Darkspace – Dark Space III I

Ve spletité síti štol se tu a tam nalézají prostory temné a temnější. Jsou to místa, která potřebují velké odvahy, neboť se podařilo narazit na netušené bohatství uvnitř této černé prázdnoty. O místě, které se pracovně nazývá černá díra, nejlépe vypráví tlupa podivínů Darkspace. Jejich báchorky vždy měly nádherný děj. Příběh byl barvitý, dlouhý a fascinující. Dnes se po šesti letech rozhodli vydat další svědectví z nitra temného prostoru, ale jakoby se začali topit ve vlastní díře, kterou si sami tak nebojácně vyrýpali. Já, jakožto věrně oddaný naslouchač jejich výprav, jsem vcelku spokojený, ale nedokážu se přese všechno zbavit nepříjemného pocitu, že mi cosi chybí. Jakoby ta černá prázdnota byla skutečnou nicotou a nedokázala rozkrýt zhola nic. Nástup byl sice špičkový a po úderech prvních minut jsem si mnul ruce a těšil se slibnému vývoji, leč tunel končil čelbou a po cestě nebylo žádné výdřevy, rozrážky, zkrátka ničeho, co by mohl náhodný kolemjdoucí obdivovat. A právě absence jistot je v této sypké štole citelná a vše se začíná bortit. Černá díra tak pohlcuje zpět to, co nabídla.

Rozrážky:
Profil

Unaussprechlichen Kulten – Baphomet Pan Shub-Niggurath

Tu a tam lze v dole narazit i na věru špinavé dary, přesněji řečeno uhelná ložiska. Právě takové začouzené monstrum se podařilo vymanit z nitra země těmto na světlo bědujícím neznabohům z Chile. Banda prý existuje už patnáct let, ale k mé lopatě se dostala teprve nedávno. Oni vyloženě smrdí sírou, obdivují odpad, smrt a černotu a nejlépe, když jsou tyto tři veličiny kovové (rozuměj thrash, death black metal). Když se jim podaří nalézt všechny tři prvky naráz, otevřou Lovecrafta a vzývají jeho příšerky, o nichž čtou dětem před spaním, stejně jako to (téměř) dělá strejda kozel na obalu alba. To jsou pak všici jak urvaní ze řetězu. Zběsile kmitají po hmatníku, mlátí do bubnů a řvou, jako by jim hunt přejel nohu. Musím jim přiznat fakt, že je to milý poslech. Burácející lomoz tmavých kovů zvládají bravurně, však si za tu dobu ve štolách našli vlastní styl.

The Stone – Nekroza

Začíná noc… ale to je stejně jedno, protože kámen zase chybí. Ovšem The Stone přítomen je a hrdě se hned z kraje hlásí na službu do Kamenolomu. Rubat začal věru s velkým nasazením, však je mezi námi už nějaký ten čas, po který nás častoval opravdu povedenými kousky, z nichž nejraději žmoulám Magla nebo Golet. V podobném duchu fárá i dnes a jde mu to skvěle. Občas poleví a opře se o krumpáč, ale pak zasviští bič a zase se otrocky likviduje. Jsou to nabušení dělníci, kteří svůj vztek vybíjí i v dalších trakcích, jako třeba Kozeljnik, či May Result. The Stone je infikován Nekrozou, kterou hodlá přenášet dál. Zatím se mu daří, uvidíme, jak dlouho vydrží s dechem.

 
Rozrážky:
Phantoms of Pilsen 6
Thunder Metal Tour 2013

Besatt – Nine Sins

Do dalších dómů naší temné štoly potřebujete větší intenzitu světla, kvůli lepší orientaci. Čelovky sice pomůžou, ale karbidky jsou jistější. Tento prostor vyrubali Poláci, jelikož jejich nasazení je opravdu velké, můžete obdivovat honosné a majestátné detaily. Je tu k vidění ta hrubá silná verva, se kterou takové dílo vzniklo. Ovšem občas mi přijde, že jsou až příliš nadšení z toho, co dělají a tak tu zpěvák vříská, jako by na něj popadala výdřeva. Jeho hlas je mi poněkud nesympatický a nedokážu se s ním jaksi sžít. V minulém apokalyptickém dějství mi výraz kapely sedl víc. Tentokrát jde sice o opět kvalitně nahraný materiál s dobrými nápady, ale jak vidno, tu a tam to zaskřípe a ne vše sedne, jak má.

Rozrážky:
Chaos Tour 2013
Infernalismus Party vol. 6

Mal Etre – III

Našlapujte opatrně, na počvě se může vyskytnout kdejaké překvapení. V této odlehlé mlhou prostoupené větvi se mi líbí věru hodně. Už jen kvůli její typické rezonanci, kterou nám autor předvedl již na díle předchozím - Medication. Samovolné pokračování aktuální desky navazuje přesně na nit, kterou nechalo na díle minulém rozvázanou. Uzlík není složitý, je pěkný a téměř splyne v jednostejné linii. Pokud jste dosud neměli tu čest, vřele doporučuji. Zdejší mrazivé ovzduší působí, pravda, trochu sklíčeně, ovšem vlídný přívětivý čistý hlas jest dobrým průvodcem. Ještě se mi nestalo, že bych v těchto místech klopýtl a to i při existenci již zmíněné mlhy. Onen tajemný kouř, vniká do všech milimetrů a záhybů hrubě otesané chodby. Budu se opakovat, ale vřele doporučuji!

Rozrážky:
Mal Etre - Medication

Satanic Warmaster – Fimbulwinter

Tento pán - Werwolf - je člověk vyznávající staré hodnoty, staré postupy a rád se rochní v minulosti. Nezapomíná ani na sledování aktuálního dění, ovšem stále je věrný zažitému výrazu. Jeho rukopis je jasně čitelný a rozpoznatelný. Dokonce mohu říct, že jsem snad letos nic takového neslyšel. Stará láska nerezaví a já velice rád vzpomínám na Carelian Satanist Madness, což je bezmála už deset let. Werwolf nikam nespěchá a od roku 1998 má na kontě páté plnohrající dílo. Fimbulwinter je fajn vzpomínkou na starý černý kov, který se těžil na počátku devadesátých let. Je to materiál svižný, syrový a přesto lesklý. Zajímavostí je jeho poslední dějství v podobě skladby, kde se okatě vzpomíná na ryze ambientní období Burzum. Zkrátka vánek staré dobré Skandinávie, který potěší každého, kdo kdy propadl kouzlu černé rudy.

Kauan – Muistumia vs. Saor - Aura

Na závěr se nacházíme na rozcestí. V jednom rameni je bohužel zával, ale prosvítá svět nad ním, patrně jde o propadlou štolu. Druhá větev ústí v bývalém povrchovém dolu. Je jen na vás, kam se vydáte, obě cesty jsou správné, obě mají co nabídnout a konečně obě jsou spjaty s přírodou na povrchu. Kauan kdysi začali kariéru jako krtek – nejdřív v podzemí a postupně se dostali na povrch, kde se proháněli v lesích a panenské přírodě. S příchodem alba Muistumia se jim však pod nohama prolomila zem a oni se ocitli částečně zpět ve štole, kterou kdysi začínali.

Saor jsou na povrchu stále, ale už hloubí jinde. Na tomto zapomenutém dole, kde si už příroda bere zpět, co jí bylo vzato, visí jen cedulka s odkazem Ársaidh → Saor 1km. Těžař je stejný, nějaký Andy Marshall, ale pro obohacení svého nového díla Aura zvolil jinou krajinu a pro jistotu i jiný název. Ale oba projekty od sebe nejsou příliš vzdáleny. Kauan mne potěšili a především překvapili. Jejich teskné kňourání o melancholii sice bylo fajn, ale začínalo mne už nudit a jejich předešlé Pirut jsem s díky odmítl. S otevřenými ústy jsem tak hleděl na jejich starou štolu, která byla do těchto dnů netknutá. Najednou sem pánové propadnou jakoby nic a citlivě zavzpomínají na to, kdy měli v kytaře ještě elektřinu a ostrý zvuk. Andy Marshall a jeho aktuální Saor si jedou v podobném duchu jako předtím. Přírodu drancuje jen jemně, za to intenzivně a velmi přesvědčivě. Občas si povyskočí ve folklorní melodii s píšťalkou a jinde zas zahrozí jako sveřepý rubač kovu. Obě dvě skupiny vytvořily alba, která mají lesk přírody a jejího folkloru, zároveň ale nezapomínají, že vzešly z černého kovu a dávají to patřičně najevo svědomitým odkazem.

Rozrážky:
Kauan - Pirut
Kauan profil
Ársaidh - Roots

A jsme na konci naší exkurze, prosím vystupte z huntů, vraťte zapůjčené helmy a závěrem přijměte pár letáčků odkazující na jiná místa s výskytem slušného černého kovu: Full Of Hell & Merzbow, Grisâtre – Paroxystique, Uluun – Danke Dreiser!!! a další, jejichž objevování ponechám vašemu štěstí.